Duben 2014

Hlídky Brno - LARP - Sestry Samarické - 22. 7. 1923

11. dubna 2014 v 21:03 | Hakky Life |  LARP

Hlavní nádraží 22. července 1923 v 12:30. Z vlaku co právě přijel na první kolej vystupuje mladá, ne moc charismatická dívka s vlasy svázanými do culíku. Na tváři má nevinný výraz. Prochází vestibulem při tom kupuje zmrzlinu, protože je horko a než dojde do nově otevřené knihovny bude to trvat. Dva druhy zmrzliny, zbytek byl vyprodaný. Procházka klidným městem jí udělala jenom dobře, než dojedla zmrzlinu došla ke knihovně. Vešla do budovy a zmizela v šeru, kupec již čekal. Anna Lenore Samarická se vydala ke stolku, kde seděl mladý muž s blonďatými vlasy. Zda světlý nebo temný, bylo jedno. Teď šlo o prodej artefaktu.
"Proč jste chtěla schůzku dřív?" muž se na ni temně podíval.
"Situace se změnila" řekla Lenore a posadila se ke stolu. "Máte ty peníze?"
"A vy ten artefakt?"
Vytáhla z kapsy obyčejnou esovou srdcovou kartu, v šeru se třpytila a svítila. Muž naopak vytáhnul paklík bankovek. Anna si je přepočítala, bylo to přesně patnáct tisíc korun českých a předala mu artefakt. "Nikdy jste to nezískal odemne ..." s těmito slovy se rozloučili.
Srdcové eso byla speciální karta, kdo ji nosil nikdy neprohrál sázku. Pro ni k ničemu nebyla, nesázela. Proto putovala za pár šupů dál. Upravila si klobouček a vyšla zase na sluníčko, musela si ještě vyřídit něco na hlídkách, když procházela kolem budovy povšimla si čtyř mužů, kteří spěchali ke knihovně. Takže ti co jsem jim to sebrala se přece jen domákli místo, kde má být prodej.
Vydala se uličkami starého Brna. Když došla ke staré budově, otevřela jsem dveře. Muž u stolečku vypadal staře. Prudce vytáhla dopis a podala mu ho.
"Jdu si pro sestru..."
Muž listoval chvíli spisy a přikývnul. Sestra se dostala trochu do problémů, nechtěla jsem, aby měla víc tak ji poslala k tetičce do Brna.
Teta vypadala překvapeně, že ji vidí. "Jdu si pro sestru, mám čas se už o ni postarat sama ..." poznamenala chladně. Popravdě potřebovala komplice, který by jí pomáhal s dovážením artefaktů do československa.
Otočila se na Karin. "Teď už tě neopustím."

Jejich kroky zamířily do staré hospody "U Krkavce." Posadily se ke stolu a podívaly se na sebe.
"Příště mě laskavě nestrkej k té bábě! Myslím že jsem dost stará na to abych ti pomáhala!" koukla na Annu naštvaně.
"Jsi moje malá sestřička chci tě chránit." Anna netušila jak jí to vysvětlit, věděla že Karin chce už konečně začít pořádně žít, tak ji to tedy umožní, i když tím budou hodně riskovat.
"Máš ty peníze jak jsi mi o nich psala v dopise?"
Anna přikývla. "Kupec se našel, posunula jsem schůzku a měla jsem obrovské štěstí. Ten co jsem mu to ukradla se něják dozvěděl, že to předávám v Brně. Tím se teď netrap." rozhlédla se po pajzlu.
"Pojďme domů, chvíli zase nebudeme vystrkovat nos." zasmála se Anna a zmizely v šeru.

Harry Potter - Bradon - Bylinkářství

1. dubna 2014 v 0:10 | Hakky Life
Podle mě by zahrádka neměla být ani velká, ba ani malá. Měla by být podle mě taková, aby ji člověk miloval. Záleží i na tom co chcete pěstovat za rostliny. Nesmíme přece kytky z tropických zemí pěstovat na mrazu, nebo naopak květiny z mrazu pěstovat na Sahaře. Pro mě je ideální menší zahrádka, ve které bych měla svůj skleník a něco vysázené venku. Jenom bezpečné rosliny třeba jako šalamounek nebo asfodel. Někde zajištěné bych měla méně bezpečné rostliny, třeba mandragoru nebo mordovník. I tak jsou to důležité rostliny ve výrobě látek pro nemocné.

Začínala by brankou na které by vysel zvoneček a uvítání do mé zahrádky. Pak by se po cestičce šlo ke skleníku, ale okolo by bylo mnoho jiných cestiček, které by vedli i jinam než ke skleníku. Po pravém kraji by byly vysázená rajčatka pod kterýma by běhali trpaslíci, protože jejich kořeny milují. Musela bych si tam pořídit kočku co by je lovila, nebo sovu, moje sova je ráda loví. Na druhé straně by byly okurky a mezi nimi soška žáby, kouzelná chytající všechny škůdce co by okurky napadali. Mudlovské okurky jsou často napadány všemožnýma věcmi. Jako jsou škrkny, nebo trpaslíci co si okurky vtahují do svých nor. Možná bych tam měla nastražit pastičky na trpaslíky.
O kousek dál v záhonku mi rostou bylinky, jsou tu jen letničky, protože je teplo tak vydrží dlouho. Můžeme tu vidět majoránku, bazalka, devětsil, fenykl, heřmánek, kopr, máta, meduňka, pelyněk, rozmarýn či tymián. Každá bylinka má své místo, které je ohraničené plotem. Speciální kouzlo chrání hlínu před plevelem. Naproti záhonku s bylinkami je záhonek jahod, protože jahody miluji. Ráda si chodím natrhat jahůdky do košíku. Po zkontrolování se přesuneme do skleníku.

Skleník je větší uvnitř než zvenku, je to na zmatení mudlů, babička používala kouzla, takže vypadá opravdu obrovsky. Všude jsou stoly, které stojí a mezi nimi je ulička, aby se dalo procházet. Na stolečkách jsou sazeničky, hnedka ve předu jsou sazeničky mandragor, které pestujeme pro léčebné účely, a také kvůli pleťové masce, babiččin recept. Máme jich plné tři stoly, naproti nim jsou sazeničky ďáblova osidla, které jsou přikryté temnou plachtou, protože nenávidí světlo. Nevím proč přesně se tato květina pěstuje, ale je taky důležité je mít. Nepřibližuji se k němu, protože je to nebezpečná kytka, ale za vlády vy-vite-koho byla tato květina nejprodávanější ze všech. Je jenom na jednom ze stolů, protože se už tolik neprodává a kšefty s ní nerostou. Jen někdy se najde někdo kdo si ji koupí. Vedle osidla má babička vysázenou chechtalku různobarevnou, která je málo k sehnání a přesto ji pěstujeme ve skleníku, kvůli zlodějům. Na druhém stole je lechtavka nebezpečná často kupovaná kouzelníky do koupelen. Ráda se o ně starám, když s nimi si hraji tak mám lepší náladu, když mě nezačnou škrtit, to je pak horší.

Když vyjdete druhou stranou skleníku dostanete se do druhé části zahrady. Zde je velký strom, vrba mlátička, je tu kvůli ochraně před mudly protože často lezou dovnitř. Já vím že by se to nemělo, ale pár švihnutí po zadku je dokonale odradí. Babička jim pak maže paměť. Okolo plotu je sice Dalimilovo neprůchodné křoví, ale sem tam se neuchytilo a jsou v něm díry. Tato část zahrady je spíše taková odpočinková, když nevlezete k vrbě mlátičce, pak odpočinek jde na druhou kolej a jde vám o život.
Uprostřed toho všeho ještě roste Kleč Smrčjaková, která se směje když přijde návštěva. Ráda si u ní sednu a čtu knihy.

Tráva co roste všude je pěkná zelená a stříháme ji kouzlem. V ní je plno broučků, voní kdykoliv si k ní přivoníme. Tráva sem tam mění barvu podle počasí, také je kouzelná, nějaká odrůda z Rumunska. Nevím jak přesně se jmenuje, ale mění se. Po skleníku leze plazivý břečťan, který je obyčejný mudlovský. Nemá žádnou speciální schopnost, ale je jedovatý pokud někdo jí jeho listy. Nahoře se proplétá s druhým břečťanem, který se táhne po druhé straně. Nejsou na celém skleníku, jenom tam kde je osidlo.

Takto si představuji zahrádku, geniální zahrádku, ve které budou jak mudlovské květiny tak čarodějnické. Nejsou tam jenom květiny bezpečné, někdy musíme pěstovat i nebezpečné. A musíme si dávat na trpaslíky pozor, když je jich moc mohou poničit úrodu a to my nechceme. Dobré je dát někam i strašáka aby odháněl nevítané hosty v podobě vran a jiných ptáků. Tak vypadá vypadá moje vysněná zahrádka, a takovou ji i mám, bohužel doma.

Ammy Trixit, mrzimor
Slov: 727/ jedna A4