Září 2013

II. Jak ukrást patent.

2. září 2013 v 20:33 | Hakky Life |  Příběhy

Když vás lidi neznají nemáte problém projít temnými ulicemi Londýna a dělat, že jste čistokrevný. Sem tam zasyčet na mudlu co se vám připlete pod nohy. Ale v tuto dobu už většina lidí spí, kromě mě. Já strhávala plakáty hledaných osob a pálila je na úhel.

Rozklepaná ruka podala Pánovy zla malí růžový deníček s růžovou propiskou. Na přední straně bylo napsáno. "Majetek Tei Marion Petters" napsáno krásným růžovým krasopisem. "Ty Voldemorte nečum …" Bylo do očí pod oním krasopisem už rychle napsané.
"Co to má být Avery?!" zařval. "Chtěl jsem tu drzou holku a ne její deník!" mrsknul s ním na zem. Deníček se otočil vzduchem a při dopadu zapištěl.
"Pa … ne …. Když ona se schovává …" vykoktal tiše. "Nemohli jsme ji najít v pokoji musela o nás vědět!"
"Jak by o vás mohla vědět … ten fracek má tolik štěstí jako Potter … myslím, že ho budu muset oddělat stejně jako chlapce co zůstal na živu!" procházel se po místnosti. "Dneska budu shovívavý a nebudu tě mučit, ale příště jak neuspěješ … budeš trpět … Avery."
Ten okamžitě s klaněním odešel místnosti a tak tak Voldemort zůstal sám s deníčkem plným holčičích výlevů.

Ulicemi Příčné ulice se potulovala dívka v džínách a volném tričku s nápisem "Mír a Lásku". Její úsměv by oslnil každého, ale Dolohova nikdy. Ona dívka zmizela v uličce do Obrtlé ulice. Ticho se a chlad se dostával do morků kostí. Jen sem tam se ve vzduchu ozval smích lidí co mizeli z hospody a vraceli se chladným ránem domů. Venku se schylovalo k dešti, bylo to cítit ve vzduchu jak se blížil pomalu, ale jistě k Londýnu.
Pár smrtijedů procházelo ulice a hledalo lidi, kteří utekli "zákonu." Schovávala jsem se po pajzlech kde mě neznali a nebo jsem bydlela s rodinami, které chtěli lidem jako "já" pomoci. Byla to ještě nebezpečnější doba jako na začátku této "války." Smrtijedi měli moc skoro v prstech, ale pár statečných pořád odolávalo tlaku, který byl v okolí.
Mnoho rodin čistokrevných kouzelníku trpělo aby pomohlo mudlovským sousedům. Nevypadalo to na konec bitvy. Spíše na začátek něčeho nového.

Toho dne 9. 11. 2002 byla docela velká razie v malém Visánku. Každý kouzelník věděl, že tam půjdou jednoho dne taky, ale přesto se tam zabydlelo mnoho kouzelníků z mudlovských rodin. Na ministerstvu bylo skoro prázdno a to byla moje šance jak jim na ministerstvu zavařit.
Nikdo by nehádal, že na ministerstvo vtrhne holka s mudlovskými nápady.
Na pracovišti zůstala jen hrstka pracovníků, kteří měli na starosti hlídání Ministerstva. Bylo jednoduché hodit do místnosti peruánský prášek a pak projít s ukradenou rukou vítězství mezi smrtijedy a dostat je jednoduchými kouzly.
Patent na toto pronikání do budov byl Draca Malfoye, ale většina patentů se časem krade. Tak i já ukradla patent tomuto mladému muži.
Během chvíle jsem většinu omámených či spoutaných a hlavně zmatených lidí odtáhnula na velkou valnou hromadu.
"Zanechám tu vzkaz, snad vám to nevadí …" vytáhnula jsem z kapsy sprej a začala štěrchat. Během chvíle přes novou podlahu ministerstva kouzel byl vidět obrovský fosforeskující nápis: "Je čas vyřídit si účty."
Než byly ministerští zpátky já zmizela jako vždycky. Není lehké být psanec, ale když po vás jde celý Londýn je ještě těžší. Ale já tomu tak sama chtěla, jednoho dne se vyrovnám Voldemortovy a jeho lidem, jednoho dne zpečetím jeho osud jak to měl udělat Harry Potter.