VII. Kapitola - Nevěř lidem kolem sebe...

27. srpna 2013 v 15:16 | Hakky Life |  Příběhy

Ráno jsem se probudila do krásného dne plného nového dobrodružství, které neslibovalo nic pěkného. Když jsem si vyžádala seznam bitev nikdy by mě nenapadlo, že ho nebudou mít. Když mi Wulf vysvětlil, že si bitvy nezapisují, pochopila jsem, že ne každý má náladu to zapisovat po bitvách ztráty.
Bitev bylo hodně za štítem, ale vždy vyhráli smrtijedi a tak se museli Češi zase stáhnout za hranice. Během tolika let co Voldemort vyhrával, nikdy bariéru nepřekonali. Jenže i když ji nepřekonali, začali se na některých místech objevovat pukliny a už se jen odpočítávají dny, kdy bariéra zmizí na vždy.

Mezi tím vším mě Wulf bral po památkách a vysvětloval mi jak to tady je. Dokonce jsem pochytila i český jazyk.
Když člověk věří jinému snadno zapomene na opatrnost. Možná proto jsme skončili v místě, které se jmenovalo u Černého Havrana. Tento pajzl byl tak trochu ve sklepě situován do historického hospody.
Tenkrát jsem už měla pocit, že bych neměla chodit dovnitř, jinak to dopadne špatně. Nakonec jsem to, ale riskla a vešla do oné hospody.
Sedli jsme si kousek ode dveří a já měla náhle křeče v žaludku.
"Omluv mě musím na chvíli si odskočit …" zamumlala jsem a vrazila na záchod, na kterém jsem se zamknula a opřela se o dveře.
*Proboha jak jsem mohla být tak hloupá a skočit mu takto na špek?* zamyslela jsem se. Dnes nemůžeš věřit nikomu natož tak někomu koho znáš hodiny a dny.
Prvně jsem si otevřela okýnko u záchodku a děkovala jsem bohu, že jsem hubená jak lunt a protáhnu se jím.
Poté jsem přitiskla ucho na dveře.

"Dovedl jsi sem?" hluboký hlas mi připomněl Dolohova. Znala jsem ho z vidění, protože se na mě jednou přišel podívat. Bylo to, protože hledal dívku jménem Anna. Nepoznal mě díky špinavým vlasům a ušmudlanému obličeji. Dnes už by mě, bohužel poznal.
"Jistě, ta holka vypadala úplně jako ta holka na fotce!" ohradil se Wulf.
"A kde je? Když tu s tebou nesedí?" zase promluvil Dolohov. Určitě by se i šklebil. "Neutekla ti, že ne? Chci ji živou už jen, protože ji chce pán zla a já …" zavrčel a slyšela jsem kroky co se blížili ke mne.
*No do merinových spodků …* rychle jsem vyskočila na zavřené prkýnko a vylezla oknem ven. Tiše jsem se vyškrábala po zdi nahoru, ve chvíli kdy vybuchli dveře na druhém konci jsem už byla venku. Překvapilo mne, že jsem se celý den flákala po památkách a hlavně jsem se hrabala celé dopoledne a odpoledne v záznamech.
Celou dobu mě Wulf vodil za nos. Prodal mě smrtijedským pochopům za co vlastně? Aby se dostal k nim? Proboha kudy mám utíkat, když Brno neznám a neumím kváknout ani dobrý den?!

Dívka s modrýma očima a blonďatými vlasy zmizela v temné uličce naproti hospody. Nevěděl, že její vnučka bude vychovaná jako mudlovská holka. Nikdy si nemyslel, že jeho vnučka bude mít na sobě džíny a modrém tričku s tmavě modrým nápisem "PEACE!". Dolohov si projel řídnoucí tmavé vlasy. Byla jak jeho dcera i jako manželka, která se umučila žalem po své dceří, která zradila svého otce.
"Tentokrát vám nesmí utéct … neubližte ji … nebo aspoň ji nezabíjejte …" povzdychl si a pomalu se vydal k uličce.

Po požárním žebříku jsem se rozhodla, že vylezu nahoru na střechu a tam bych mohla počkat až zmizí. V Česku nebylo tolik domů s požárními žebříky.

Kdybych věděla, už tenkrát, že je to můj dědeček asi bych utíkala rychleji. Věděla jsem jenom, že je to nejlepší člověk Voldemorta a to mě děsilo.
*Bůh ví co po mě chtějí! Podle rozhovoru mě, ale proč jsem tolik důležitá? Možná, protože jsem něco v minulosti provedla, ale co?* kývala jsem hlavou a nakonec jsem se zase probrala do reality. Měla bych zmizet.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama