V roce 1960 a 70. letech ... (3. část)

27. srpna 2013 v 12:28 | Hakky Life |  Příběhy

Seděla jsem ve svém soukromém vězení a měla čelo na kolenou, které jsem si držela v obětí paží. Slzy mi tekly po džínech, které měli barvu jako zdejší zeď. Jak jsem se válela po zemi už nemohli mít jinou barvu. Když se rozrazili mříže. V nich stál mladý klučina, mohlo mu být tak 17 let.
"Honem" popadl mě za paži. "Musíme pryč."
Neměla jsem sílu mu ani vzdorovat. Táhnul mě po schodech nahoru tam se přemístil. Proč mi pomohl jsem netušila až když jsme se objevili v zalidněné ulici.
"Promiň za to chování, dřív jsem nemohl. Netušil jsem, že mají někoho jako tebe, jinak bych zasáhnul dříve. Sírius mi říkal, že je v nebezpečí naše sestřenice."
Pozvedla jsem oči a podívala se na chlapce co mě vytáhnul z problému. "Ty jsi Regulus?" zamumlala jsem chraptivým hlasem.
Chlapec pokýval hlavou. "Ano jsem Reguluj a teď … mě omluv. Musím něco udělat." přemístil se a nechal mě samotnou v zalidněné ulici.
Trvalo mi asi 18 minut dojít někam kde jsem mohla zavolat Lily na telefon. Vytočila jsem číslo, které jsem si pamatovala a modlila se aby mi zvedla sluchátko.
"Ano tady Lily Potterová?" bylo to štěstí, že byla doma.
"Lily prosím tě. Jsem v ulici Kopálova u domu s číslem popisným 33." zašeptala jsem zničeně. "Povedlo se mi vzít roha. Ale pomalu necítím nohy a nemám hůlku."

Jistě, že si mysleli, že je to past a tak když mě našli nedivila jsem se, že tam bylo tolik lidí z Řádu.
Lily vyjekla, když mě viděla v tak mizerném stavu. "Ziro!" nebyl čas vysvětlovat co se mi stalo.
"Chci hlavně do tepla." zašeptala jsem tiše.

Brumbál se dostavil až když jsem si dala horkou sprchu a něco málo snědla. Dobře přiznám se, že jsem se nacpala buchtami co upekla maminka Jamese Pottera.
"Ziro, cítíš se dobře na to povykládat nám co se vlastně stalo?" byl opatrný, protože věděl, že nejsem v dobrém stavu.
Zaskočila mi buchta tak jsem chvíli kašlala a chraptivým hlasem odpověděla. "Musím to říkat? Nestačí říct, že mě unesli a mučili?" nervózně jsem se rozhlédla.
"Je to důležité, potřebuji vědět kdo to byl."
Tak jsem začala s příběhem ze kterého všem přítomným běhala po zádech husí kůže. "No a nakonec chtěli použít Veritaserum, ale zachránil mě Síriusův brácha." zašeptala jsem a zase se nervózně rozhlédla.
"Už je všechno v pořádku Ziro, nikdo ti neublíží."

Ještě dlouho po této nehodě ze smrtijedy jsem měla noční můry a děsy. Ječela jsem v noci ze spaní a Lily mě uklidňovala. Vždycky mě něžně objala a já se přestala zmítat v děsu a hrůze.
Útoky nepřestávali místo toho narůstaly.
Já po týdnu doma požádala o přeložení na jiný obor. Ironií života bylo, že mě přeložili na Odbor záhad. Pracoval tu jeden ze smrtijedů což jsem nemohla vědět. Augustus Rookwood byl opravdu ohava. Měl obličej jako puberťák ve vývinu, ještě ke všemu chodil trochu křivo i když se to snažil maskovat.
První den po nástupu jsem si procházela uličky s věštbami. Potichu jsem si broukala melodii z mudlovské pohádky 'Princezna na hrášku'.
V tom jsem se zastavila a ohlédla se. Přísahala bych, že mě někdo sleduje.
Rookwood nebyl moc ukecaný člověk. Většinu dne seděl na ministerstvu ve své kanceláři a koukla na mě jako bych byla odpad společnosti. Překvapilo mě, že ještě Voldemort neovládl ministerstvo, i když asi tady měl dost lidí.


Rok 1979 se pyšnil hodně událostmi. Já měla v březnu 19 let a ve vlasech co byly rezavé jako liška se mi objevil šedivý pramen. Síriusův bratr byl zabit smrtijedy za to že mi pomohl v útěku a také za spiknutí proti Pánovy zla a zemřel Cygnus Black můj otec, kterého jsem nikdy v životě nepoznala. Lily mi také oznámila novinku, že čekají s Jamesem dítě. Byla jsem na ně tolik hrdá, sama jsem si našla mudlovského muže. Jmenoval se Patrik Merlett a byl to strašně hodný kluk. Bylo mu 21 let a pracoval jako strojvedoucí na vlakovém nádraží v Kong Kross.
Potkali jsme se při akci když jsem převážela děti jedné mudlovské rodiny. Otec dětí byl čaroděj, ale matka mudla a báli se, že Voldemort je bude chtít vidět mrtvé. Po akci jsem do něho prostě vrazila a on mě jako náhradu pozval na večeři. Byla to láska na první pohled, ale já věděla, že to nebude na dlouho.

Nevím proč jsem cítila, že se stane něco špatného.
Byl prosinec 1979. Lily mi sdělila před pár dny radostnou zprávu o těhotenství a tak jsem za ni vzala takovou službičku v hospůdce v Obrtlé ulici. Byly jsme tam tři já, Edgar Bones a Caradoc Dearborn. Už podle jmen můžete pochopit, že jsme zmizeli a rozhodně nebylo co hledat.
Smrtijedi tentokrát chybu neudělali a rovnou použili Veritasérum. Nadiktovali jsme jim jména i když jsme nechtěli.
Nemohla jsem, žít s pocitem, že jsem zradila svoje nejlepší kamarády. Věděla jsem, že nás smrtijedi nenechají žít. Nejhorší pocit ovšem je, když víte, že vás zabije vlastní sestra.
Smrt není pomalá, ani umírání, ale před smrtí se váš život opakuje od děctví až po dospělost. Nikdy nebudu mít možnost pochovat v náručí syna nebo dceru své nejlepší kamarádky Lily Potterové, která mě podporovala celé dětství a v životě nepoznám pravou lásku ani nebudu mít svoje vlastní děti.
Při chůzy po schodech kdy mě táhl Rowl s Averym do mě vrazil klučina v mém věku, měl mastné černé vlasy a křivý nos. Nepoznala jsem ho byla jsem ze všeho moc vyčerpaná. Když mě dotáhli do místnosti s ostatními slyšela jsem jediný otravný hlas.
"Mohu ji zabít?" Belatrix obskakovala Voldemorta. Byla jsem až poslední na řadě. Viděla jsem jak moji kamarádi umírají a nakonec přišla řada i na mě. Zavřela jsem oči, když kletba narazila necítila jsem nic.

Před popravou šel Severus Snape šel po chodbě. Lily měla strach o svoji nejlepší kamarádku Ziru Blackovou, která byla vězněm Pána zla. Hodně riskoval, když vrazil do Ziry a do kapsy ji vložil přenášedlo. Bolestivě zamumlala, už chudák nic necítila, byla zbědovaná a smrt by byla pro ni osvobozením. Pokračoval pomalinku za muži co ji dotáhli do kruhové místnosti a hodili na studenou podlahu. Nevnímala svět netušila co se děje. Severus se nadechl, nechtěl vidět vraždu oněch dvou mužů. Nakonec přišla řada na Ziru. Nervózně držel hůlku a chvíli po tom co vyslala Belatrix vražebnou kletbu tam Zira nebyla.
Snape sledoval jak Voldemort nad tím nakonec mávnul rukou, že je klikařka. Hlavní bylo, že měl jména osob, které byli členy Řádu.
Našli mě dobří lidé a odvezli na pohotovost uprostřed Londýna. Kde jsem proležela asi 3 týdny v kómatu. Zcela jsem promeškala nový rok a další ze situací, které byly klíčové pro věci co se stali v novém desetiletí.
V lednu 1980 bylo zabito nejvíce členů řádu. Ti co přežili se schovali a nevystrkovali nos. Já po částečném výpadku paměti si vzpomněla na Patrika Merletta a s tím jsme se vzali 8. Března 1980 v den mých dvacátých narozenin.
Až v červenci se mi vrátila paměť z posttraumatického šoku co jsem si vysloužila mučením a smrtí svých přátel. Po koupení hůlky jsem hledala zda někdo z fénixova řádu zůstal na živu, ale hledání bylo marné. Pomalu jsem vyhledala informace o členech řádu.
Lily Potterová zemřela se svým manželem a nenarozeným synem 28. ledna 1980. Longbottomovi zemřeli také, ale už 27. ledna 1980 a mnoho dalších osobností tohoto hnutí buď zmizelo nebo se ztratilo v hlubinách času. O nich dějiny nikdy nebudou napsány. Byla napsána věštba, ve které měl jeden ze synů těchto mrtvých lidí bojovat proti Voldemortovy, ale ta se nikdy nesplní.
Albus Brumbál také zmizel a schoval se než se přeženou největší akce proti Řádu. Jestli jste si mysleli, že Brumbála znáte pletete se. Nechal nás všechny ve štychu, když mu teklo do bot.

Já s Patrikem jsme byli spokojená rodina. Ještě v roce 1980 se mi narodila dceruška a já nemohla být šťastnější. Bylo to 10. listopadu 1980 v nočních hodinách. Vědět jaké břemeno na svoje dítě pokládám nikdy bych se s Patrkem nevzala a NIKDY bych neměla děti.
Odešla jsem do exilu a vychovávala dcerku v Americe, kde vyrostla v čarodějku stejně šikovnou jako já pojmenovala jsem ji Willow po babičce z Patrikovy strany. A takto začal jiný příběh, příběh Willow Merlettové. Dívky, která měla zničit Voldemorta.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama