Tiffa Evansová - 1. kapitola - 16 let jsem otce neměla!

29. srpna 2013 v 21:44 | Hakky Life |  Příběhy
Bylo to na mé 16 narozeniny. Jasně, že 16 je krásný věk, tedy říká se to, ale když se vám objeví ztracený otec, který je ještě u zla, vyděsí vás to.

Měla jsem normální oslavu narozenin jako každý jiný, ale na té mé se stalo něco neuvěřitelného. Objevili se tam z čista jasna. Už nemám dort, byla to prostě jen party. Kamoši, chlast, cigára proště to co mají všichni rádi. Jasný, jsem hulila a chlastala taky bylo to normální chtěla jsem zapadnout do kolektivu. To mě zkazilo.

Už od malička jsem přece jenom byla jiná. Tušila jsem to i cítila. Říkali mi ta divná holka nebo ta co se objevila z čista jasna. Matka mě hodila před dveře sirotčince s dopise. "Ochraťe ji a nedávejte ji tam … přijde vám dobis … roztrhejte ho." moje matka musela být cvok! Přece jenom jméno Tiffa mi mohl vymyslet jenom narušený člověk. Tiffa? Říkali mi Tiff nebo Tiffanie, doteď jsem tu Tiffanii nepochopila jsem jenom Tiffa mám to i v tom listě. Myslím že se mu říká rodný list.

Matka - Lilly Evansová Otec - (černý flek) Bratr: (nevlastní) Harry Potter
V dětství jsem si hodně říkala, že si za to mohu sama že mě matka odkopla jako psa, ale nemohla. Zpátky k oslavě. Měli jsme ji na půdě sirotčince, aby to vychny neviděli. Něco nám ale oslavu dost zkazilo. Takový týpci v černém s maskami.

"Kdo je Tiffa Evansová?" měl hluboký hlas. Jen jsem se zamračila a sledovala je. Jak mě mohli znát? Buď jsem byla už totálně mimo nebo se tu dělo něco nehezkého. "To jsem já!" řekla jsem nakonec. Z tech divných zakuklenců vycházelo něco jako magie. Zamrkala jsem a dala ruce v bok. "Dobře Tiff … půjdeš s námi" zamračila jsem se. "Hele ani vás neznám!" jeden ze zakuklenců se zasmál. "Tvůj otec tě chce vidět …" zarazila jsem se. Otec? Nemám otce! Nemám! Přesvědčovala jsem se. "Nenuť nás …" zavrtěla jsem hlavou. "Nemám otce! 16 let jsem ho neměla!" rozčílila jsem se.

Pro mě to byla rána moc velká. Nikdy nikdo nepřišel a náhle oni. "Tiff … on taky byl v sirotčinci … pojď …" jeden ke mně natáhl ruku. Byla jsem asi zvědavá nebo možná jsem věděla, že musím jít. Takový nepříjemný pocit, že oni vládnou a já ne. Dala jsem mu ruku do dlaně. "Díky …" řekl muž a chytl mě okolo pasu.
Pak jsem cítila jen jako by jsem nebyli nikde. Nevím co se dělo, ale bylo to nechutné a bylo mi špatně. Jako by se mě snažili protlačit mlejnkem na maso. Za chvíli to skončilo. "Jak se cítíš?" zeptal se mě muž za mnou. "Dobře …"podotkla jsem ironicky. Vůbec jsem nevěděla co se děje. "Musíš se cítit zmateně otec ti to vysvětlí jinak já jsem Draco …" sundal si kápi.
Byl to blonďák a docela mladej, teď mě to opravdu nezajímalo. Bylo mi pořád špatně. "Na to si zvykneš" řekl Draco a pomáhal mi držet rovnováhu. "Magie" podotkla jsem. "Tak něco …" odpověděl Draco. "Jsme kouzelníci a ty taky …"
Tenkrát jestě nevěděli co budu za třeštidlo. Ta milá holčička se brzy změní v puberťáckého výrostka. Sex, drogy a … v mém případě metál.
Otec neboli … jak ho oslovovali pán zla. No to bylo taky něco ten noc, kůže. Bože co je to za obludu?! "Sedni si Tiff!" ukázal na židli. Ty chlapy poslal pryč. "Raději …" chtěla jsem něco namítnout. "SEDNI SI!" Ok respekt z něho šel. Sedla jsem si a polkla.
"tiff nechci být na svoji dcerušku zlý" řekl mírněji. Jen jsem vyděšeně dýchala a sledovala ho. "Tiff …" došel ke mně. "Já tě vyděsil?" polkla jsem a tiše řekla. "Ani vás sakra neznám!"

Prohrábl mi vlasy. "Máš je po mě …" usmál se a sedl si naproti mně. "Tiff … jsem tvůj otec a ty jsi má dcera … mělas vyrůstat u mě … ale já byl mrtví" koukla jsem se na něho. Jo byla to chodící mrtvola. "A taky … mělas chodit do Bradavic a učit se kouzlit … budu tebe to muset naučit zlato …" mluvil na mě jako na mimino. "Ale já jsem spokojená …" praštil rukou do stolu. "Budeš mě poslouchat!" uvědomila jsem si jednu věc. Je konec srandy on je fakt můj táta a nedělá si srandu. "Odedneška se budeš učit tady!" rozhlédla jsem se. "Ale …" zmlkla jsem, když se na mě kouknul. "Ne Tiff … budeš nás poslouchat a žádný útěky … teď pojď …ukážu ti pokoj!" Blbej sen? Nebo jen hra kámošů? Vytáhl mě na nohy. "Ani nevím kdo jste!" ječela jsem. "Říkej mi táto …"
Pokoj byl prostorný. Velká středověká postel u ní kufr s oblečením a plno knih. Otřásla jsem se. Tady nezůstanu zítra zdrhnu ať to stojí co to stojí!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama