Město 55

29. srpna 2013 v 21:37 | Hakky Life |  Příběhy
Povídky z Výrobního města 55 | Povídka I. | Nepřišla do práce v čas | Věková hranice: 15 +

Výrobní město č. 55, je temné jako vždy. Obyvatelé druhé kategorie spí ve svých bezpečných domech nebo v hromadných ubikacích, ale vše nevypadá tak jak by mělo. Protektorát řeší problém, dokonce více problémů. Někdo mu přes noc ukradl důležité spisy o vězních a sledovaných osobách, a také večer mizí někteří obyvatelé. Kdyby mizeli obyvatelé druhé kategorie nebyl by to takový problém, ale bohužel mizí i obyvatelé první kategorie. Co se to v okolí děje?

"Tys to ukradla?" vytrhlo mě to ze snění. V ruce jsem svírala nějaké papíry co jsem nikdy neviděla."Zoe mluv semnou …" ozval se zase ten hlas. Poznala jsem ho. Byl to můj nejlepší kamarád Danny. Pomalu jsem se otočila do ulice a ospale se rozhlédla."Nevím Danny ani co to je …" řekla jsem tiše a koukla se na papíry co jsem svírala v ruce. TOP SECRET, přečetla jsem to malinko v šoku a upustila papíry na zem. Jak jsem se k tomuto dostala?! Z tohoto nemilého překvapení mě vytrhli kroky. Poznala jsem kanady.Danny se sehnul pro papíry, vzal je a strčil mi je do ruky. Rychle jsem zašli za roh, bohužel jsme to nestihli tak rychle."Hej ty jak to, že nejsi ve výrobě …!" ozval se jeden z vojáků.Otočila jsem se na patě a mizela ve spletité uličce. Slyšela jsem jen jak Danny uklidňuje vojáka a snaží se ho uplatit cigaretou.

Dozorčí výroby. Musím ho nějak obejít, abych se s tím chlapem nepotkala.Byl to hromotluk s velice zkaženým smyslem pro humor. Jednou přišla kamarádka pozdě. Vím jen to, že už se tady nikdy neobjeví. Jestli ji zabil nebo se s ní stalo něco jiného už nezjistím. Prostě byla napsaná jako pohřešovaná.Věděla jsem moc dobře, že za to může on. Ten muž, který stál kus ode mne a já musela čekat až pohne tím svým zadkem abych mohla proběhnou na svoje místo a pracovat,ale něco mi tu neklapalo, pořád stál na místě a něco hledal."Kde je číslo 4 099?" řekl najednou.Jak si ně mohl pamatovat nikdy jsem mu do rány nevlezla a snažila jsem se být nenápadná aby mě moc nepozoroval."Dnes nedošla do práce …" ozval se dívčí hlas. Teď už se z tohoto nevykroutím. Mohla jsem tam dojít usmát se na něho a říct že jsem byla ve skladu.Teď díky té náně, neudělám ani to. Budu se tu krčit dál a přemýšlet jak ven.

Netrvalo mi to tak dlouho zmizet z výrobny. Měla jsem svoje tajné chodby a skrýše. Pracuji tu již dlouho. V továrně jsem si schovala ty "cenné" papíry. Nikdo je na mém tajném místě nenajde. Proč mít problém i s tím, že jsem odcizila ty "cenné" papíry.Celý den jsem se schovávala v částech města, kam vojáci nezavítali za celý uherský rok. Danny se taky neobjevil, byl někde pryč, asi ho zavřeli nebo mu něco udělali.

Mezi tím náš oblíbený velitel John Flent seděl na své židli, které se viklala noha. Sledoval dnešní správy co měl na stole. Jedno číslo nepřišlo do práce, ztratily se spisy a jeden občan se snažil podplatit vojáka. Povzdychl si.Proč jsou lidé tak hloupí a pořád se o něco snaží. Strana jim dává všechno, proč tedy oni nedávají všechno straně?Vstal ze židle, která se zaviklala a zakňučela starobou. Vzal papíry do ruky a vydal se o patro níž. Stejně neměl co dělat vezme si jeden případ na starosti. Trochu věřil na osud a tak vytáhl jednu ze složek zbývající hodil na stůl. "Seržante … rozdělte práci všem …"Když se otočil otevřel složku, kterou držel v ruce. Uprchlá dělnice ze sektoru výroby bot. Jistě koho by tato práce bavila? Smrděla tam kůže a mnoho dělníku si stěžovalo na bolesti hlavy.Ti lidé ani neví s jakými sračkami přichází do styku.

Ticho co bylo náhle okolo, mě děsilo. Stmívalo se a já už nechtěla sedět na místě. Čekat na smrt je mnohem nudnější než jsem si představovala.Šla jsem tiše noční ulicí a rozhlížela se ze strany na stranu. Opravdu tu nikdo nebyl nebo se mi to zdálo. Pokračovala jsem v cestě. V tom mě kdosi chytl ze zadu a vtáhl do temného vchodu."Občánku … hledám tě …" řekl klidně hlas. Nestačila jsem se kouknout kdo to je. Strach mě nedovolil se ani hnout.Chvíli na to jsem měla přes hlavu černý smradlavý pytel. Přes to jsem musela jít s mužem pryč."Nedošla si do práce … občánku víš to?" Táhle mě ulicí a já netušila kam jdeme. Snažila jsem se vykroutit."Za to je jeden jediný trest …" zatnula jsem ruce vzteky."Dejte mi pokoj tak jsem se jednou opozdila!" vyštěkla jsem rozzlobeně."Urážíš mě … chceš si to zhoršit?!" zeptal se mě ten za mnou.Povzdychla jsem si a zavrtěla rezignovaně hlavou. "Nechci mít další problémy …" podotkla jsem.Nevěděla jsem jestli se usmívá nebo ne. Chvíli na to by strhl pytel z hlavy. "To jsem rád, že se rozumně domluvíme …" kývl hlavou.

Rozumně se domluvit se stranou? To nejde dohromady. Oni měli navrch a já neměla nic, byla jsem jen občan. Cokoliv si na mě vymyslí bude to pro mě zlé a pak nezměnitelné."Vidím, že to není jediný problém …"Zvedla jsem pobaveně hlavu a koukla se na něho. Co mohu ztratit? Život? Ten už nemám hezky dlouho. Svobodu mít nikdy nebudu. Rozhodla jsem se rychle a bez rozumu."Nenávidím vás a Stranu!" zasyčela jsem pobaveně. "Berete lidem životy … berete nám svobodu slova!" koukla jsem se jinam. "Nenávidím vás!""Rozmysli si co říkáš!"Zavrtěla jsem hlavou. "Zabij mě … tady už žít nechci!" zasmála jsem se. "Každý den je stejný!" plivla jsem po něm a pak už si pamatuji jen tmu.

Probrala jsem se s bolestmi hlavy v kobce. Řekněme, že tu končili lidi co měli být veřejně popraveni. Polil mě strach a štěstí. Nevezmu si život sama! Půjdu do nebe a ne do pekla. "Poslední přání 4 099?" ozvalo se ode dveří."Ať se to odboji povede …" zašeptala jsem tiše a vstala. "Mám hodně přání … ale vykládat ti je nebudu …" usmála jsem se. Konečně … bude konec.

Venku bylo jako vždy plno lidí. Veřejné popravy byly velice oblíbené mezi lidmi a protektorátníky.Neposlouchala jsem ani co se říkalo. Znala jsem to nazpaměť. Vždy opakovali to samé.Prohřešek proti straně … a podobné bláboly. Moje smrt … další číslo přeškrtnuté na seznamu. *Sbohem starý světe* proběhlo my v hlavě než se ozval výstřel. Nebolelo to. Bylo to rychlé.

Číslo 4 099 bylo vyškrtnuto ze záznamů a vše okolo něho vymazáno.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama