3 kapitola - Zítra zajdeme do města.

29. srpna 2013 v 21:48 | Hakky Life |  Příběhy
Nevím zda jsem se tak vyčerpala nebo jsem prostě ztratila vědomí, ale když jsem se probrala byla venku tma. Pořád jsem se modlila aby to byl sen! Chtěla jsem se vrátit k přátelům! Ke svím pravím přátelům.

Zvedla jsem se a rozhlédla jsem se.
Na stole ležel hábit a vedle něho kniha. Utřela jsem slzy, které se mi zase dělali a koukla se ven. Okno bylo otevřené. "Vím jak se cítíš …" ten hlas! Otočila jsem se na Draca. "Budeš chvíli s námi a uvidíš že si zvykneš …" vstal a položil mi na postel šaty. "Já tě rád naučím plno věcí Tiff"

Odešel ke dveřím a otevřel je. "Otec tě chce vidět … máš si to obléct a být tebou …" povzdychl si. "Poslechnu … Pán zla nemá rád odmlouvání!" vyšel ven a zavřel dveře.
Vzala jsem šaty a prohlédla si je. Byly černé krásné a moderní. Pousmála jsem se. Alespoň jedna dobrá věc za dnešní den. Navlékla jsem se do šatů. Byly mi akorát. Podivila jsem se a koukla se do zrcadla. "Jej …" koukala jsem na sebe a nemohla tomu uvěřit! Slušelo mi to!
Draco otevřel dveře a zarazil se. "No vidíš … začínáš si zvykat!" otočila jsem se na něho dala ruce v bok a zamračila se. "Hele mlč … neznám tě ani dva dny!" prošla jsem okolo něho a všimla si toho jeho úsměvu.

Draco šel vedle mě. "Takže … už sis to trochu promyslela?" zeptal se mě. "To ne … pořád si myslím že jste blázni!" odsekla jsem a zamrkala. Když jsem se koukla na obraz … přísahala bych, že se hýbal. "Ten obraz se hýbal?!" vyjekla jsem. Draco se zamračil a pak se začal smát. "Sakra proč tě nevyhledal dřív!"

'Pán zla' seděl u stolu a koukal se směrem ke dveřím. Když jsem vešla povzdychla jsem si. "Děkuji Draco můžeš jít …" ten muž předemnou co mu říkali pán zla ukázal na židli vedle sebe. Přišla jsem k židli a sedla si.
"Tak jak ses seznámila s naším světem?" zeptal se. "No .. Popravdě .. Si myslím, že jste cvoci!" odpověděla jsem. Jen zatnul pěst. "Tiffo! Přestaň takto mluvit!" zařval. Cítila jsem se zmateně. A teď na mě ještě řval.
"Ale já …" koukla jsem se do země. Chytl mě za rameno. "Draco mi říkal, že je to pro tebe těžké … ale já takové věci neznám … zítra odjedeš do Bradavic … budeš zařazena do koleje a Draco tě bude učit! Budeš v 6. ročníku takže se snaž!" nemluvil jako otec. "Bude to zápřach, ale ty to zvládneš!" zmáčkl mi rameno. "Au .. Jistě … jistě!" fňukla jsem. "Já to zvládnu …" odpověděla jsem, ale pochybovala jsem.

"Pochybuješ?" "Ale … víte …" rozčílil se. "Nevykej mi!" zařval. "Jsem tvůj otec … zítra tě čeká těžký den … jdi spát!"

Šel semnou do pokoje. "A ještě jednou po někom hodíš knihu a budeš litovat ano?!" přikývla jsem a štvalo mě to, chovala jsem se jako štěně co má ocas stažený mezi nohama. Kdykoliv zařval automaticky jsem se skrčila jako bych čekala ránu. Otevřel dveře a vešel. Draco seděl u stolu.
"Postarej se o mé zlatíčko …" rozcuchal mi vlasy a odešel.

"To je poprvé co jsem ho viděl takhle šťastného!" usmál se Draco. "Tady máš večeři pak se vyspi … zítra jdeme do města a nakoupíme" vyšel ven. Zastavila jsem se nad jídlem.
Něco málo jsem snědla. Poté jsem si šla lehnout. Než jsem usnula přemýšlela jsem o novém životě a usoudila, že to nepřežiji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama