2. Tohle je tvoje rodina!

29. srpna 2013 v 21:47 | Hakky Life |  Příběhy
Ráno mě probudili ptáčci. Protřela jsem si oči a sedla si. "Co to …" zívla jsem a protáhla se. "To nemůže být pravda! Jsem ve snu?!" rozhlédla jsem se po pokoji. "Ne jsem v nějaké sektě!" seskočila jsem z postele a obula si boty. Při tom jsem si všimla knih v knihovně. Došla jsem k ní a vytáhla jednu s nápisem. MAGIE NEJČERNĚJŠÍ. Otevřela jsem ji a listovala. "To je dobrý vtip …" zasmála jsem se malinko nervózně.

"To není vtip …" ozval se zamnou úlisný hlas. Zděšeně jsem se otočila a hodila po tom chlapovi tu velkou knihu co jsem držela. Trefila ho přesně do žaludku.

"Au" zaskuhral. Koukla jsem se na skříň s knihami a pak na něho. "Hm. Zbraně!" chystala jsem se vytáhnout knihu. FAMFRPÁL VĚKŮ, ale zastavil mě. "Žádné ničení knih, prosím!" skuhral. Zamračila jsem se a stáhla ruku. "Hm … a kdy budu moct jít domů?!"

"Tady jsi doma!" zaraženě jsem je sledovala a pak polkla. "To jako, že-" jako by my četl myšlenky. "Nevrátíš se tam … budeš studovat v Bradavicích … a dostaneš soukromého učitele" zmateně jsem zavrtěla hlavou. "Bradavice?" muž se usmál. "Proto jsem tady Tiff" zašeptal tiše. "Říkej mi strýčku Yaxley" ušklíbla jsem se. "Zapomeň!"

Nechtělo se mi ničemu věřit. Já přece nepatřila mezi cvoky! Musela jsem pryč! Jinak se zblázním! Nevěřila jsem jim ani slovo. Byla jsem normální holka z sirotčince!Vstala jsem.
"Jste moc milí, ale já už fakt musím jít" řekla jsem a chtěla odejít jenom, že mě chytil za límec a stáhl zpátky. "Ty tomu nevěříš, že ano?" podotkl tiše. No jasný že jsem tomu nevěřila kdo by tomuhle věřil. Nějaký svět kouzel, čistokrevní kouzelníci a zabíjení. Ne to nebylo nic pro mě!
Nechtěla jsem nic už slyšet dneska toho na mě … to byl tok informací, který jsem už prostě popravdě nezvládala. Voldemort byl prej velký boss tohoto světa a vyčistil tu.

"Moment ale moje matka byla …" Yaxley si povzdychl. "Si čistokrevná Tiff…" zavrtěla jsem se a on vytušil, že mi asi není příjemně. "Zvykneš si tady máš …" podal mi učebnici černé magie. "Pročti si to zlato …" potom vstal. "Ať má z tebe otec radost …"

Když odešel slyšela jsem jak mě zamkli. "Ach jo …!" hodila jsem tou knihou do dveří a byla zoufalá. Okno nešlo otevřít, dveře taky ne. Všechno se tak zamotalo. S zoufalým pláčem jsem se schoulila na postel. Tohle asi nikdy nepochopím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama