Anarchista v Londýně. - I. Co se v Dějinách magie nepíše

7. srpna 2012 v 11:50 | Hakky Life |  Příběhy
I. Co se v Dějinách magie nepíše

Ta noc byla jako každá jiná. Žáci byly svoláni do velkého sálu aby vyslechli ředitele Snapea. Chlad protnul jeho chladný hlas. "Chci vědět kde se ukrývá …!" tu scénu zná skoro každý v Dějinách magie se vypráví, ale trochu jinak než v reálném životě.
Jmenuji se Tea Marion Petters a chtěla bych vám ukázat co se opravdu stalo v reálném světě co dějiny neukazují.
Jsem jen obyčejná studentka se šílenými způsoby. NKÚ jsem udělala na čtyřku, jak by jste řekli vy mudlové a do sedmého ročníku jsem nastupovala jako nejhorší člověk v této škole. Už ovšem do školy plné smrtijedů.
Původ mého rodu byl nejasný a tak mě museli na škole nechat. Kdyby věděli, že jsem mudlovská šmejdka a to v plném rozsahu, asi by mě odkrouhli. Narodila jsem se v roce jako Harry Potter a ve stejný den jako on. Kdysi jsme slavili narozeniny a dopadlo to katastrofálně. Aspoň pro mě … Moody mě strčil na chvíli do chládku abych ze sebe dostala alkohol.

Vraťme se k noci plné temných myšlenek na zradu, vraždu a jiné zlo. Harry Potter padl pod Voldemortovým kouzle. Známým nepromíjitelným 'Avada kedavra'. Hermiona byla umučena k smrti Averym, Belatrix a Dolohovem. Ron Weasley byl zabit kletbou, která náhodou letěla kolem a narazila na jeho hruď. Koho jsme znali jako hrdiny odešli na věčný spánek. Ten den začala reorganizace.

Nemohla jsem déle zůstat. Když padli bariéry mohla jsem zmizet. V tom zmatku jeden student neubude. Možná byla náhoda, že jsem brala schody po dvou na severním schodišti a tam na mě narazil Neville Longbotom.
Já ještě vyděšeného dospívajícího muže neviděla. Ale Neville byl dost vyděšený, a v zápětí jsem pochopila, když se ozval řev a do ramene se mu zakousl had.
Nevillovy vypadl meč, který držel. Mého nejlepšího kamaráda žral obrovský had. Na tohle se nedá koukat. Ten meč jsem popadla a hada zabyla jednou ránou. Had se rozpadl se na prach, hned jsem meč odhodila na zem a chytla Nevilla.
"Díky Teo … nemyslel jsem si, že mi někdo pomůže …" unaveně usínal v mé náruči.
"Nedělej si srandu Longbotome, že mi zemřeš v náručí … na tohle nejsem kurňa stavěná …!" nikdy jsem neměla zrovna vybraný slovník. Jenže to nejhorší nás teprve čekalo. A mě asi nejvíce Voldemort věděl jak vypadám protože, když došel ke schodům kde chcípl jeho Nagini zrovna jsem se zvedala a mizela směrem k nehelvítské věži.

4 roky trvalo zotročit mudlovské obyvatelstvo. Lidé byli rozdáni do rodin kouzelníků a v tu chvíli jsem nastoupila na scénu já. Říkáte si, kde jsem žila? Potulovala jsem se mimo kouzelnický svět. Mimo svět toho zla. Když začala genocida schovala jsem se u tří děravého kotle jako uklízečka jsem měla pořád co dělat a nikdo se nevšímal holky ušmudlané od sazí a prachu ve starých šatech. Tom mi pomáhal i když z toho měl "bobky".
"Dneska jsem tu měl návštěvu …" řekl mi Tom, při zavíjačce. Vytáhl z kapsy plakát s mojí podobou. "Nepřestal tě hledat Teo …"
Z plakátu se usmívala moje podobizna. Poznala jsem fotku kterou jsem zapomněla ve škole v pokoji. "Nepřestal …" zamumlala jsem a uhnula pohledem. "Ale i kdyby, nejsem pro něho důležitá …"
Tom si pohladil už svoji vyleštěnou pleš a povzdychl jsi. "Možná jsi … dostala jsi jeho poslední viteál …" zamumlal před tím než jsem šla spát do svého pokoje.

Vrtalo mi to celou noc v hlavě. "Meč, had, prach, křik, strach, smrt …" slova jsem si mumlala dokolečka. "Možná mým úkolem bylo zastavit ho, ale co teď zmůžu, když už nejsem kouzelník …?" hůlku jsem měla vždy po ruce, ale odvaha mi chyběla. Od doby co mudlovsky nečistým lidem začali odebírat hůlky jsem ji měla schovanou. V našem kotli se totiž stahovali smrtijed ze všech konců světa.
Jednoho večera mě napadlo si podat přihlášku jako učitelka Mudlovské kultury na úřad práce. Bylo to spíše z recese. Ovšem skandál byl obrovský. Ihned se začalo vyšetřovat kdo to napsal a ministerstvo pro věc mudlů začalo hledat mezi kouzelníky tu socku co se schovávala.

Jednoho večera jsem usla trochu jinde než jsem měla. Za barovým pultem jsem cosi hledala, ale dopadla na mě únava a já ač je to trapné usnula na zemi u baru. Ráno mě vzbudil Tom vyděšený, že můj pokoj prohledali v noci smrtijedi. Jaká ironie osudu, že jsem v pokoji nebyla.
"Našli tvůj deník … a sebrali vše co jsi měla Teo … jsi bez věcí …"
V tu chvíli mě zamrazilo, deník? Tak tohle bude horší problém než z recese napsaný dopis. Matně jsem si vzpomněla na pár řádků v deníku.

*Viděla jsem toho idiota Averyho jak cosi dělá nad knihou a radí se s Dolohovovem …. No není k nakousnutí? Jo Dolha byl vždycky k nakousnutí …* Někdo semnou zatřepal. Tom ze mračil a zpytoval. "Jak se teď proboha můžeš usmívat a mít zasněný pohled Teo?! Musíš vypadnout a najít si jinou práci …."
V tu chvíli jsem věděla dobře co provedu a práce to nebude. Moje anarchistické já se ozvalo. Trochu jim zvednu hladinu varu.

 


Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 12. srpna 2012 v 23:09 | Reagovat

Hmmm... je to zvláštní a své... trochu víc se do toho motá ten 'mudlovský způsob života', ale když se děla fanfiction, tak nic není špatné. Jen je každé odlišné. Musím říct, že nejsem fanoušek stylu, kde se celý ten svět přetváří, ale tohle je hodně zajímavý... a ten 'úryvek' z deníku? Nevím, co si o tom myslet a už kvůli tomu, se těším na další kapitolu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama