1. Kapitola - SG-16 - Totální cvok

21. června 2012 v 18:56 | Hakky Life |  Příběhy
Strýček O'neill se o tebe postará! Strýček O'neill ti zařídí školu. Strýček. Nikdy jsem ho neviděla ani o něm neslyšela a teď najednou ho mám v závěti jako kmotra. Čekám až dojede. Hele armádní vůz. To znamená strýček O'neill je taky v armádě. Táta u námořnictva a on podle všeho u letectva. To znamená, že jsem v loji. Další člověk co má tvrdou disciplínu. Vystoupil z auta a koukl se na mě. Sundal černé brýle a já se usmála a podala mu ruku. "Zora Zullu" slušně jsem se představila. "Brácha skončil bledě?" zeptal se bez zájmu. "No on otec jaksi nepřežil jaderný výbuch …" řekla jsem tiše. Přikývl a vzal mi věci. "Jdeme … prvně musím zjistit kde tě ubytuji."
Zarazila jsem se. "Ty nikde nebydlíš?" zasmál se a koukl na mě. "Hodně jsem na základně nebo na chatě …" přikývl a nasedli jsme do auta.
"Jsem Jack …" usmál se do zpětného zrcátka. "Jsem u letectva …" Přikývla jsem. "Jsem Zora a jsem jenom na vojenské akademii … zde se rozhoduji kam půjdu … letectvo, námořnictvo, pěšáci?" usmála jsem se. "Mám hodnost desátník …" "Je ti 24 a nemáš svůj byt?" Mávla jsem rukou. "Ani se neptej" koukla jsem se z okna. "Byla jsem do 15 let v kómatu …" usmála jsem se na něho a koukla se za sebe.
"Máš to tu hezké Jacku …" Koukl se na mě a kývl. "Ano mám …" usmál se. "Pojď dál ukážu ti pokoj …"

O 4 roky později.

"SG-16 se ztratila při výzkumu planety …" O'neill se otočil na Hemmonda. "To jako, že prostě zmizeli?" zamračil se. "O'neille vím, že tam máš neteř, ale opravdu ti nepovím jak zmizeli nebo proč … SG-16 je vědecký tým …" Samantha položila ruku na Jackovo rameno. "Jacku bude v pořádku má na to geny …"

Tým SG-16

Ležela jsem kousek od velitele SG-16. Byl mrtví to jsem si byla jistá. "Pane!" zaskuhrala jsem, ale hýbat jsem se nemohla. Na noze mi ležel obrovský kus stromu. Útok goau'ldských letounů se zdařil. Zabili skoro celou jednotku. Dva poddůstojníky odvedly a mě si nevšimli. Ležela jsem pod korunou stromu. Velitele majora Kolinse kterého nechali ležet kus ode mně. Zvedla jsem se na loktech a prohlédla si nohu, která ležela pod stromem. Zahýbala jsem ztěžka prsty. "Bože moje noha!" konečně bolí. Dobré znamení. Tým SG-1
Vyšli z brány a zkontrolovali malp. "Žádné poškození pane…" konstatovala Samantha. Tial'C se rozhlédl. "Ani já nevidím žádné známky střelby …" O'neill šel přímo. "Musíme je najít!" koukl se na svůj tým. "Bez Zory neodejdu …" Samantha si povzdychla. "Je možné, že Zora je …" Výkřik je vyrušil. "To je ona!"
Nadzvedla jsem z posledních sil strom, ale našla jsem problém. Nohou mi procházel krásný kus klacku. "Bože!" praštila jsem rukou do země. "Zoro?!" hlas Carterové. "Tady!" měla jsem je ale celou dobu na mušce. "SG-1?!" zavolala jsem na ně. "Ano!"
Pomohli mi docela dost. Nadzvedli strom a Samantha s Danielem mě vytáhli ven. Pak Jack strhl známky majorovi Kolinsovi a podal mi je. "Tohle by sis měla nechat … desátníku …" podotkl. Ušklíbla jsem se. "Dva z SG-16 odvedli pochybuji, že už jsou to lidé …" skákala jsem k bráně po jedné noze. "Prohlásila bych tuto planetu za nepřátelskou … stromy mi tu zrovna nepřejí …" Jack se usmál a přikývl. "Ok mizíme … jinak by se tu mohli objevit goau'ldi …" Vzali tělo majora Kolínse a vydali jsme se k bráně. Já skákacím krokem mezi Samanthou a Danielem. "Také musíme ihned zrušit kód SG-16 pokusí se to použít…"

Velitelství SGC
Na základně jsme prvně šli na kontrolu. Já tam zůstala měla jsem otevřenou ránu a pořádně zlomenou nohu. Jack tomu říkal štěstí nováčka. Byla to moje 4 mise. Ihned po operaci na mě dolehl stres a strach. Smrt spolupracovníků a kamarádů mě vyčerpala.
"Jak se cítí doktorko?" Jack stál u mé postele. "Nechápu proč, ale její mozek nepracuje jak má …" zašeptala Jenet Freizrová. "Jako by se jí něco stalo … zjišťuji co, ale nelíbí se mi to …" Otevřela jsem oko. "Mluvte nahlas … i úplný magor má právo vědět co se s ním děje …" Jack mě pohladil po vlasech. "Jak se cítíš Zoro?" Zamyslela jsem se a koukla do stropu. "Jako když ztrácím rozum?"

SGA
John se koukl na obrazovku. "Cože? Máte problém s něčím co jsme tu taky měli?" povytáhl obočí. "To myslíte jak Rodney přišel o rozum?" Rodney se otočil a koukl se na Johna. "Co zase já?!" "Ticho Rodney!" Jack O'neill se zamyšleně koukl na Johna. "Pomohli by jste jí?" John kývl. "Jistě jestli to půjde … pošlete ji sem …"

SGC

"Já nikam nechci … kam mě to posíláš?!" fňukala jsem. "Chci být tady s Danielem …" málem jsem zkomolila jeho jméno. "Prosím strýčku …" O'neill se usmál. "Musím ti pomoct … pošlu tě za strejdou Johnem ano?" přikývla jsem a stiskla panenku v náručí. "Dobře… Zoro dobře …" usmíval se.
Byl to hrozný pohled. Docela ho to týralo. Jeho maličká neteř se tak už i chovala. Měla tak málo času. Základna si na ni už zvykla, ale musela jít pryč s Johnem. Tam do galaxie pegas. Tam kde ji pomohou dostat toho tvora pryč.

SGA

Seděla jsem na schodech u StarGate. "Bude to nebezpečné?" sledovala jsem Johna. "Neřeknu, že ne …" usmíval se. "Dobře a jede … Ron a doktorka …" byla jsem na sebe hrdá, že si pamatuji některé věci. "Ano Zoro … jede …"

Planeta Wraithů

Jumperem jsme proletěli kouřovou clonu, kterou zajistil malp. Byli jsme zamaskovaní. Potom jsme doletěli na nějaké místo, které nás dobře krylo a vydali jsme se k jeskyni. Pořád jsem se na něco ptala bylo to k nevydržení. Když jsme došli do jeskyně rozbolela mě hlava. "Bože sakra co to je?!" rozhlédla jsem se. "A doprčič kde to jsem?" rozhlédla jsem se po jeskyni a lidech. "Tohle nechápu …" "Nemusíš prosím tě jen si lehni musím ti něco vyoperovat …" řekla neznámá ženská. "Cože?! Zapomeň vůbec vás neznám …"
Mám pocit, že mě nadávkovali jako slona. Probrala jsem se až v jumperu. "Omlouvám se … jsem Doktorka …" usmála se na mě. "Čeho?" omámeně jsem se zvedla. "Lidí …" Sedla jsem si pohodlněji na zem. "Atlantis, že?" všichni přikývli. "Jak jsem se sem sakra dostala!" vyštěkla jsem. "SGC tě sem poslalo .." začal Sheppard. "No a my tě vyléčili měla si obludu v mozku …"
"Jo něco do mě vlezlo na té blbé planetě … a …" Vzpomněla jsem si na tým a koukla jsem se smutně na stěnu jumperu. "Ty jsi z SG-16, že?" zeptal se John. Přikývla jsem. "Jo ztráta týmu … je mi to líto …" povzdychl si.

SGA

Koukla jsem se na Johna, Ronona a Jenifer. "Moc vám děkuji" stiskla jsem ruku všem. "Zase někdy nashledanou." ušklíbla jsem se. "Noha si odpočine a jdu zase na mise …" mrkla jsem na ně a odkulhala jsem se k bráně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama