Červen 2012

Lenny Devera

21. června 2012 v 19:35 | Hakky Life |  Příběhy
Jméno: Lenny
Příjmení: Devera
Věk: 29 let
Hodnost: desátník
IQ: 135
Stav: svobodná
Tým: SG-16
Rodina:
Otec: Marián Devero, lékař
Matka: Maria Devera, policistka
Sourozenci: Ania Devera, 15 let, student

Zajímavosti: Lenny se k armádě dostala v 19 letech. Velice chytrá a tak v 20 byla převelena do SG-9 tam vydržela 5 let.
Narodila se 13. 5. 1981 v Los Angele. Rodina Marián Devero, Maria Devero a Ania Devero. Neměla jednoduchý život. Rodiče se zajímali hlavně o kariéru. Hlavně otec ten se rodině dost vyhýbal a byl pořád v práci. Byl vorkoholik. V 19 letech se Lenny naštvala a dala se k armádě. Začalo jí to bavit a stala se výbornou a hlavně geniální vojačkou. V 20 letech ji dali nabídku do SGC. Dala se naverbovat k SG-9. Rodina se o ní úplně přestala zajímat a vydědila ji. Lenny se dává k SG-16 a to ji zachraňuje život. Už u SG-16 zůstává. Lenny zkoušela štěstí i u vojenských lékařů, ale nechala toho, protože ji to připomnělo otce.
Foto:


Seth Teimon

21. června 2012 v 19:32 | Hakky Life |  Příběhy
Jméno: Seth
Příjmení: Teimon
Věk: 45 let
Hodnost: Major
IQ: 130
Stav: Vdovec
Tým: Zástupce velitele SG-16
Rodina:
Otec: Daniel Teimon, voják
Matka: Mia Teimon, voják
Sourozenci: negativní

Zajímavosti: Jeho manželka je mrtvá a děti taky.
Narodil se 28. 4. 1968 v Kanadě. Jeho rodiče se jmenovali Daniel Teimon a Mia Teimon. U armády je od malička jezdí s rodiči po základnách. Snaží se očistit jméno jeho dědečka, který byl v druhé světové válce na německé straně.
Je to dobrý voják, který se zasloužil o dobré bojové akce v Afganistanu. V 28 letech byl povýšen na majora. Vždy to byl spíš otcovský typ. Po smrti své ženy a svých dětí se skulil do ulity. Tak byl asi 3 roky než si uvědomil, že ho potřebuji i jiní. Začal se chovat jako voják a neznal nic jiného než práci. Pak byl převelen k SG-16.
Foto:


Sarah Black

21. června 2012 v 19:29 | Hakky Life |  Příběhy
Jméno: Sarah
Příjmení: Black
Věk: 27 let
Hodnost: Desátník
IQ: 140
Stav: Svobodná
Tým: SG-16
Rodina:
Otec: Danny Black, hasič, pilot
Matka: Katrin Black, veterinářka
Sourozenci: negativní

Zajímavosti: Sarah měla být veterinářkou bohužel ji zlákala armáda a ji to začalo bavit. Stala se nejlepší pilotkou v ročníku. Nalítaných hodin přes 3000.
Narodila se 21. 3. 1983 v Siettlu. Rodiče se jmenují Danny Black a Karin Black. Vyrůstala v Siettlu. Vystudovala na výbornou základní školu i polovinu střední. Po ní se rozhodla jít k armádě. V 20 letech se nechala naverbovat u obchoďáku. Nikdy nechtěla být veterinářka a to jen kvůli mamce. Vykašlala se na ně. V 25 letech byla povýšena na desátníka a o dva roky později byla převelena k SGC. Zde měla jít do SG-9, ale nakonec po žádosti Zory O'neill zůstala v SG-16 kde je docela oblíbená. Je už od 15 let vegetariánka.
Foto:


Sam Wero

21. června 2012 v 19:27 | Hakky Life |  Příběhy
Jméno: Sam
Příjmení: Wero
Věk: 35 let
Hodnost: Civil
IQ: 145
Stav: Ženatý
Tým: SG- 16
Rodina:
Otec: Dee Surio, opravář
Matka: Dana Wero, archeolog a historik
Sourozenci: negativní

Zajímavosti: Sam Wero má velkou rodinu o kterou se s láskou stará. Bohužel jeho žena neví co její muž dělá za těžkou práci a má trochu problém s tím, že je pořád pryč.
Narodil se 16. 8. 1975 v Nevadě. Rodiče se jmenovali Dee Surio a Dana Wero (rozvedený). Sam vyrůstal jenom s matkou, která se nechala rozvést se svým mužem, protože ji podváděl. Sam zdědil po matce lásku k historii. Stal se archeologem a umí mnoha jazyky. K SGC se dostal náhodou. Daniel Jackson mu poslal tabulku, kterou vyluštil a musel podepsat mlčenlivost. O 5 let později ho Daniel navrhl jako posilu SG-16 a Sam neodmítl. Manželka se sním chtěla nechat rozvést, ale on ji přemluvil, ať to nedělá že bude mít více peněz a že se jí velice omlouvá, ale zachraňuje životy. Nakonec se dohodli.
FOTO:


Dean Kolins

21. června 2012 v 19:25 | Hakky Life |  Příběhy
Jméno: Dean
Příjmení: Kolins
Věk: 30 let
Hodnost: Major
IQ: 125
Stav: Ženatý
Tým: Velitel SG-23
Rodina:
Otec: John Kolins, v armádě, vedl SG-16, zabit goau'ldy
Matka: Dena Kolins, v armádě, zabita v Iráku
Sourozenci: negativní

Zajímavosti: Otec byl u SG-16 než ho zabili goau'ldi. Potom byl jeho sin převelen k SG-16, kde si našel svou novou ženu. Zoru O'neill.
Narodil se 10. 10. 1980 v Kanadě. Rodiče se jmenovali John Kolins a Dena Kolins. Už od mala jezdil s matkou a otcem po základnách. Vyrůstal mezi vojáky a oblíbil si to. Když mu umřela matka v Iráku rozhodl se být taky voják. Jeho otec si po smrti ženy našel klidnou práci a sem tam navštěvoval syna na výcviku. Když Deanovi bylo 29 let zavolali mu z SGC, že pro něho mají místo. Dean pak zjistil kde jeho otec pracuje. Přijel, když jeho otec umřel na nepřátelské planetě. Jediný kdo přežil byla mladá vojačka. Prvně ji to vyčítal, ale když ji pak viděl brečet nad známkami otce uvědomil si, že nemohla nic dělat. Ke všemu si prošla peklem. Dean se nevědomky zamiloval a to se prohloubilo po misi kdy si vyměnili těla. Věděl co musí udělat a nechal se převelet. Povede SG-23. Požádal Zoru o ruku a ta nabídku přijala. Teď hodlají založit rodinu.

FOTO:


Zora Kolins

21. června 2012 v 19:23 | Hakky Life |  Příběhy
Jméno: Zora
Příjmení: Kolins (O'neill) (Zullu)
Věk: 28 let
Hodnost: Major
IQ: 150
Stav: Vdaná
Tým: Velitelka SG-16
Rodina:
Otec: Andrew Zullu- O'neill, v armádě, zabit při jaderném výbuchu severní korea
Matka: Šíla Zullu, v armádě, umřela na stres a strach o dceru
Sourozenci: negativní

Zajímavosti: Zora je velice inteligentní dívka s nadáním přes vědu. Její strýc Jack O'neill taky pracuje v projektu SGC. Je to její kmotr. Zamilovala se do Deana Kolise a s tím se i vzala.
Narodila se 10. 3. 1982 v New Yorku. Rodiče se jmenovali andrew Zullu-O'neill a Šíla Zullu. Už od mala se ukazovala jako velice inteligentní dítě a proto začala chodit do školy od 5 let. S výborným prospěchem studovala až do třetí třídy. 12. 12. 1990 ji srazilo auto na přechodu. Byla to chyba řidiče, ale Zora upadla do kómatu. V tom byla až do 15 let kdy se probrala. Potom musela být na léčení kvůli jejímu duševnímu stavu. Ztratila totiž všechny z rodiny. Otec zemřel při jaderném výbuchu a matka při autonehodě.
Po třech měsících Zoru nakonec pustili a ona se dala k armádě. Prvně jenom pomáhala jako zásobovač. Potom pomalu začali chápat, že by se z té holky mohlo něco stát. V 18 letech nastoupila základní výcvik. V 24 letech byla povýšena za dobrou akci v Afganistanu na desátníka. A taky se objevil její kmotr Jack O'neill, který se o Zoře dozvěděl až teď. Vzal si ji na starost. 4 roky byla v Afganistanu kde byla v 28 letech povýšena na majora a převelena do SGC. Zde se dala k SG-16 u kterých nevydržela moc dlouho, protože celý tým pozabíjeli goau'ldi. Dostala tedy posléze svůj vlastní tým, kde se seznámila se svým mužem Deanem Kolinsem. Dean se nechal kvůli ní převelet a založili spolu rodinu.

FOTO:


9. Kapitola - SG-16 - Válka začíná ...

21. června 2012 v 19:21 | Hakky Life
Vše co si pamatuji a co jsme ve virtuální realitě probírali byla pravda. Opravdu se objevili nový nepřátele. S Deanem jsme manželé byli už dva měsíce. Vše mi připadalo tak čtrnáct dní staré. Seděla jsem v zasedačce a sepisovala hlášení z mise. Planetu jsem napsala jako nebezpečnou. V tom vešel do místnosti zarostlí muž s černými vlasy. Byl to voják a mohlo mu být přes 45 let. "Mám se zde hlásit u majora Kolinsové!" nesalutoval byl taky major jako já. "To jsem já …" usmála jsem se a vstala. "Vy jste?" "Major Seth Teimon ptáče … slyšel jsem, že máš super tým … brejlouna, pilotku a doktorku" řekl a hodil si věci na zem. "Prej si super velitelka holka … proto mě sem převeleli …" nadechl se. "Mám super extra zkušenosti a mohu vám pomoct." Hrdě zvedl hlavu. "Em … majore Teimone … máte papíry?" podal mi je a já si to prolistovala. "Dobře … už jste byl u generála Lendryho?" zeptala jsem se a podala mu papíry zpět. "Ano … a docela rád poznám svůj tým nový tým …" zakuckala jsem se.
"SG-16! Do zasedací místnosti …" Sarah přiběhla jako poslední. "Sarah Black! Páni slyšel jsem o vašich schopnostech … naučila jste se to od Shepparda?" Sarah jen zmateně koukla na mě a pak na majora. "Ano pane … naučila …" usmála se a sedla si. "Vy jste tedy zástupce velitele?" oddechla jsem si a koukla se na Setha. "Ano váš zástupce … slyšel jsem, že se dostáváte dost do průserů …jinak říkejte mi jenom Seth …" seděl a koukal na bránu. "Dobře Sethe … takže vy jste převelen místo Deana … ?" Přikývl a otočil se na mě. "Ano místo vašeho muže …" usmál se. "Už jsem si o vás něco četl … jste zajímavý tým opravdu hodně zajímavý …" Vešel generál Lendry. "Zdravím … SG-16" sedl si. "S novým členem týmu jste se seznámili?" zeptal se generál. "No nevím zatím vím jen jméno …" podotkla jsem. Generál se usmál. "Major Seth Teimon je nejlepší technik, kterého jsem měl tu čest potkat …" usmíval se. "Také voják je to velice dobrý … Vy jste Zoro astrofyzik a on technik budete se doplňovat …" Povzdychla jsem si. "Dobře pane proč jsme tady?" koukla jsem se na svůj tým. "Máte misi … s SG-1 jdete na planetu PX - 6789000" hodil na stůl složku. V tom se objevil i Cameron a celá SG-1. "Čau SG-16 jsem Cameron!" sedl si vedle mě. "Vy musíte být velitel SG-16 co?" kukl se na Setha. Dala jsem ruce v bok. "Já jsem velitelka týmu SG-16!" vyštěkla jsem. "Sice tak asi nevypadám plukovníku s velkým egem … ale opravdu jsem VELITELKA týmu SG-16!" vyděšeně se odsunul dozadu. "Jo omlouvám se …" "Co je to za misi?" otočila jsem hlavu na generála. "Hm?" "Mise na planetu kde jsou Ori … musíme o nich něco zjistit …" řekl Lendry. "Jaké mají slabiny a podobné věci co mají za víru!" přikývla jsem a koukla se na plukovníka s kterým jsem si nepadla do oka. "Dobře vyrážíme za 2 hodiny … SG-16 buďte u brány …" všichni se zvedli a odešli. "Hele asi jsme si nepadli do oka Kolinsová … ale přesto já tady velím …" Otočila jsem se na plukovníka. "Jak dlouho tu jste? Na kolika misích jste byl?" vyštěkla jsem na něho. "Byl jste už v zajetí? I O'neill byl lepší než vy!" Zatnul pěst. "Ty o O'neillovi nic nevíš!" zasyčel. Zasmála jsem se a koukla na něho. "Jsem jeho neteř … ale ok nic o něm nevím … u SGC jsem déle než vy!" obešla jsem ho. "Za 2 hodiny u brány! A mějte pane celou výstroj!" zpražila jsem ho pohledem.
Opravdu byla SG-16 i SG-1 u brány přesně. Samantha stála zamnou. "Nebuď na něho taková … přece jen je to nováček …" usmála se. "Pěkně blbej nováček …" zašeptala jsem tiše. "Proč si všichni myslí, že neumím vést tým Samantho?" zmáčkla mi rameno. "Umíš … a já to vím …"
Na druhé straně brány byl klid. Malp stál kde měl a koukal směrem k městu. "Ranní motlitba?" ušklíbla jsem se. "Ti Orájové se mi nelíbí …" Vedle mě se objevila Vala. "To mě taky ne …" Celý tým jsme se vydali k městu. Daniel a Sam šli vedle sebe a bouřlivě diskutovali o egyptské architektuře. Nechápala jsem je. Ale se Samanthou jsme se taky nějak zakecali o astrofyzice. Každá jsme měli svůj názor na generátory.
Mitchell nás zastavil. "K zemi …" přikývla jsem a klekla si vedle něho. "Orájové?" přikývl a podal mi dalekohled. Koukla jsem se do vesnice a nadechla se. "Tohle bude malinko problém …" podala jsem dalekohled Samanhtě. "Vidím …" podotkla tiše.
"Kolik jich tam je?" zeptala se Sarah. "Moc …" pokynula jsem ji ať si klekne vedle a dala jsem jí dalekohled. "Vy se k ní chováte jako by to byl nějaký plukovník …" Sarah se ušklíbla a koukla se na něho. Mám nalétáno za poslední rok 3000 hodin plukovníku … trochu úcty ano …?" stáhla se zase dozadu. Ta holka se i líbila. "Takže … je jich tam asi 50 … SG-16 … převlečeme se a zajdeme tam" koukla jsem se na Samanthu. "Počkáte tu?" kývla a usmála se na mě. "Ano než se vrátíte …"
Vydali jsme se k městu v převleku za místní obyvatele. "Jediná správná víra je tady v knize počátku!" máchal před lidmi knihou tak tlustou, že jsem se divila že ji unese. "Zde najdete pravdu …" Převor se koukl naším směrem. "Další zbloudilí návštěvníci … přidejte se k naší mši …" koukla jsem se na SG-16 a kývla. Klekli jsme si vedle sebe a vesničanů. "Pekelně dlouhá mše …" houkla jsem na Lenny.
"Kdo nevěří bude zničen … a kdo uvěří bude povznesen!" Sarah si jen odfrkla. Převor se koukl naším směrem. "Cítím tu něco … jako nevěřící!" pousmála jsem se.
"S vaší vírou jsem se nesetkala …" řekla jsem popravdě. "Zatím jsem ateista … nechcete mi tedy pomoct věřit?" koukla jsem se na převora. "Abych pochopila vaši víru." "To je důkaz! To je důkaz, že naše víra je důležitá a zajímavá …" ukázal mým směrem. "Pročti si knihu počátku dítě …" koukla jsem se na svoje lidi. "Takže? Dáte mi knihu?"
"Jistě dítě zvídavé … tu …" podal mi nějakou knížku trošku tenčí. "Ať víra Orájů vyhraje!" Pak se otočil a odcházel pryč. Otočila jsem se na své lidi. "Pojďte … máme co jsme chtěli …" Přikývli a raději jsme se vytratili než nás chytnou Orájové.
"Prej věrná ovečka …" hodila jsem Samantě knihu. "Jo věrná si …" ušklíbla se na mě. "Měli by jsme zmizet než si toho všimnou …" rychle jsme se vydali k bráně.
Seděla jsem v zasedačce a psala zprávu. "To je můj úkol Kolinsová!" stál ve dveřích. "Ok Mittchle … vyhlásil sis válku!" nechala jsem mu tam věci na psaní a odešla rovnou za manželem se kterým jsme jeli domů. "Co to poslali za blbce do SG-1!" nadávala jsem při chůzi k výtahu. Ve stejnou dobu si mistel Cameron. 'Co je to za krávu v té SG-16 …' začali jsme se nenávidět a dávali jsme to jasně najevo. Byla tu soukromá válka.

8. Kapitola - SG-16 - Byl prosinec, ale přece je srpen!

21. června 2012 v 19:18 | Hakky Life |  Příběhy
Nemohli jsme se moc radovat ze svatby. Chvíli klidu a svatební cesta a potom honem zase do akce. Svatební cesta byla úžasná škoda, že bude jen na fotkách a nebyla delší bohužel jsme na sebe měli jenom týden. Jeden nekonečně dlouhý týden. Byli jsme spolu na Kanárských ostrovech. Kde jsme si užívali volna jako když jsme mívali prázdniny. Těch pár dní nás ještě vís zblížilo než kdy předtím. Povykládali jsme si o svých rodinách a názorech. Probrali jsme všechno do detailů. Bohužel život si nikdy úplně nenaplánuješ.
Po týdnu jsem se vrátila z pláže. "Úžasné …" objevila jsem se u Samanthy v pracovně až se lekla. "Zoro … takhle na mě nemůžeš!" Koukla jsem se ne ni a objala ji. "Co tu máme za problém?" vyzvídala jsem kdy jsem se odtáhla pryč. "Nový nepřátelé?" koukla se na mě a povytáhla obočí. "Šíří výru zvanou "Počátek" … a jmenují se Ori …" zamyšleně jsem ji sledovala. "A co to jako je?" zeptala jsem se tiše. "Mutanti? Stvůry?" povytáhla jsem obočí. Samantha si povzdychla. "Lidé s vyšší inteligencí …" odpověděla mi Sam. Jen jsem se po ní koukla s nechápavým výrazem. "Prostě něco jako antikové …" náhle jsem se chytla za hlavu. "ZORO!" poslední věc co si pamatuji. "Co se ji stalo?" Freizrová mi svítila tužkou do oka. "Prostě ztratila vědomí povídali jsme si o Orájích …" řekla tiše Sam. Otevřela jsem oči. "Vyšší forma bytí? Umí se taky povznést … válčíli s nimi Antikové …" Podepřela jsem se na loktech. "Je to falešná víra co se snaží rozšířit … to nesmí!" slezla jsem z postele ale zatočila se mi hlava a rozmázla jsem se na zemi. "Musíme je zabít všechny!" vyštěkla jsem a snažila se zvednout, ale byla jsem na to moc slabá.
"Klid majore budete v pořádku!" zavřela jsem oči. "Copak mě nesličíte! Musíme je zničit než oni zničí nás!" Freizrová se otočila na sestřičku. "Sedativa mi nachystejte … a vy majore se uklidněte! Jinak jsem nucena vám to bodnout! Aby jste se uklidnila!" Přikývla jsem a klidně dýchala na zemi. "Dobře …" zašeptala jsem tiše. "Už jsem klidná nevím co to bylo …" Samantha se koukla na Jenet. "Co ten antický archív?" zeptala se zájmem. "Možné to je … asi se spustil …" řekla Jenet a pomohla mi vstát. "Už je to dobré majore?" měla o mě starost.
"Jsem v pohodě doktorko …." řekla jsem tiše a lehla si na lůžko. "ˇuplně v pořádku jen mě bolí hlava hodně mě bolí hlava …" Pak jsem zase usnula.
"Takže major Kolinsová je mimo službu i SG-16 než se to vyřeší …" řekl Hemmond. "Informujte SG-23, která je na planetě kde máme stanoviště Alfa!" otočil se k odchodu. "A vy doktorko se snažte přijít na to co se stalo … nehodlám Kolinsovou ztratit … je to naše nejlepší vojačka … hned po SG-1!" koukl se na Lendryho. "Tak teď už je to na vás … já už tu popravdě 3 dny nemám co dělat …"
Lendry se ihned rozhodl jít za tou mladou vojačkou. "Co že se ji to stalo doktorko?" zeptal se a sledoval mladou holku co ležela a spala. "Moc informací najednou … její mozek se musel restartovat víte pane …" řekla a zkontrolovala přístroje. "Vypadá to normálně, ale její mozek pracuje na 96%" řekla nejistě. "Ale pořád to klesá na normální úroveň … takže by to mělo být v normálu.
Probrala jsem se a koukla na přístroje. Všechno bylo rozmazané. "Týden si spala sluníčko …" poznala jsem známí hlas. "No … víš takto jsem se ještě nevyspala …" konečně jsem se rozkoukala. "Měl jsem o tebe strach … tvůj mozek pracoval na 98% a pořád se nic nedělo, ale nakonec se to začalo snižovat na normál …" pousmála jsem se. "Už mi je dobře …" šeptala jsem a sedla si. "Určitě zlato mohu udělat cokoliv …" zavrtěla jsem hlavou. "Ne je mi dobře …" sedla jsem si.
"Proč jsem byla mimo tak dlouho?" zavrtěl hlavou. "Nevím lásko …" koukla jsem se na kalendář. Tady mi něco nesedělo. Není prosinec, ale je srpen. Zmateně jsem se koukla na Deana. Ani to se mi nezdálo. "Copak se děje lásko?" zašvitořil. "Ty už sis ničeho všimla?"
"Kde to jsem?! A kde mám tým!" Dean 2 si sedl na židli k posteli. "Kde máš tým? Jsou ve své virtuální realitě, ale ty si první kdo na to přišel …" seskočila jsem z postele. "Jak to myslíš?!" ječela jsem. "Já chci ven! Ihned chci ven!" Náhle stál zamnou. "Nenajdeš cestu odsud … jsi tu s námi …" Snažila jsem si vzpomenout na naši poslední misi, ale nic. "Bože sakra … kde jsme to byli …" pevně mě chytl okolo ramen. "Mohla si žít v této iluzi proč si to neudělala?!" šeptal. "Protože chci jít k sobě domů za manželem! A chci svůj tým vyvést živí …!" syčela jsem tiše. "Tvůj tým? Ten už je dávno po smrti" syčel mi tiše do ucha. "Nevěřím!" ušklíbla jsem se a prudce vykopla.
Prudce sebou trhl a narazil do stěny. Ještě mě držel a já odletěla s ním. Narazil do stěny a zařval. Rychle jsem šla za postel. "Tady to vládám já!" řval Dean číslo 2. "Zlato … můžeš na to zapomenout …! Budeš jenom semnou moje kočičko!" znechuceně jsem se na něho koukla a odplivla si. "NIKDY! KUDY VEN!" zaječela jsem na něho. Jen se smál jako šílenec. "Miluji, když se holky rozčilují …" vydala jsem se pryč chodbami. "Nikdy se odsud nedostaneš!" řval zamnou druhý Dean. "Myslíš?!" šla jsem na jistotu. Musela odsud vést cesta, vždy existuje restart.

Restart. Zastavila jsem se a zamyslela se. Co by mi mohlo pomoct. Cítím … slyším okolní zvuky a moje výzbroj pořád ji na sobě mám. Vytáhla jsem z kapsy přenosný defibrilátor. "Tak do toho …" nadechla jsem se a dala si to na ruce. Šok mě probral dostatečně.

Celá SG-16 ležela na zemi a z hlavy jim vedli nějaká slizká chapadla až k jakému si stromu. Sedla jsem si nad Lenny a přiložila jí defibrilátor k dlaním. Tak jsem to zopakovala i u Sama a Sarah. Všichni si sedli a kořeny nebo co to bylo se stáhly. "Vypadneme SG-16!" vydala jsem přímí rozkaz a stáhli jsme se k bráně.

7. Kapitola - Svatba byla velkolepá

21. června 2012 v 19:15 | Hakky Life |  Příběhy
Hemmond povolil převelení do týmu a řekl, že nám do týdne přivedou nováčka. Nějakého veterána nebo co jsem pochopila.
Byl den před svatbou. Seděla jsem v kantýně a pila kafe. Musela jsem napsat zprávu. S Deanem jsme se dohodli že svatbu uděláme rychle. Týden na to co jsme si vyměnili těla. Samantha se objevila u stolu i s Freizrovou a sedli si. "Budeš se brát tady?" obě si sedli. "Jo …" kývla jsem. "Budeš v uniformě?" zeptala se Freizrová. Koukla jsem se na obě. "Musím ne?" ušklíbla jsem se. Sam se zamyslela. "Ne nemusíš a já ti pomohu … Jack a Daniel šli pomoct Deanovi …" mrkly na mě. "Fakt?" zamrkala jsem. "Ano a mi ti pomůžeme s výběrem šatů …" vytáhli mě na nohy a táhli pryč z SGC.
Ve městě byl jeden jediný obchod se svatebními šaty. Vešli jsme dovnitř. Sam ihned mě přivedla před velké nadýchané šaty. Byly nádherné. "Ne … to si nemohu dovolit …" pousmála jsem se. Sam mě, ale zase natočila na ty šaty. "Svatba je jednou za život Zoro … musíš si to užít!" objala mě. Jenet se na mě koukla. "Hele … to je hezké … zkus si ty šaty …" "Holky to nemohu jsou moc …" protestovala jsem. Neposlouchaly mě. I hned mě táhli do šatny a prodavačka mi podala šaty.
Za chvíli mě holky navlékly do šatů a usmívaly se. Koukla jsem se do zrcadla. "Je to úžasné!" pohladila jsem látku. "Já se budu vdávat …" šeptala jsem tiše. "Ano Zoro a je to krása kéž by i já a Jack …" povzdychla si Sam.
Po zkoušce šatů mě odvlekli do kadeřnictví. "Musíte ji udělat něco velkolepého na hlavě!" řekla Jenet. "Bude se nám vdávat …" obě mě dostali do křesla. "Holky to není dobrá nápad je to až zítra!" Kadeřnice se ale dala do boje s mými vlasy ihned jak jsem dosedla. Kluci asi dělali to samé mému snoubenci. Kadeřnice mi nechala rovné vlasy jen je zkrátila a umyla potom mi do vlasů dostala plno umělých kytek,ale vypadalo to krásně. Potom jsme se vydali na SGC. Tam svatba měla být.
Se Sam a Jenet jsme seděli celou noc v kantýně a probírali jsme jaké to asi bude až budeme manželé. Já byla malinko vyvedená z míry takto jsem si totiž svatbu nepředstavovala. Ani jsme nevěděli kdy pojedeme na svatební cestu a jestli vůbec. Oba jsme měli moc práce. Ráno jsem byla nervózní. Svatba se měla odehrávat u StarGate. Seděla jsem v šatech na posteli a koukala se do zrcadla. "Zoro!" Sam se přivalila jako vánice. "Pojď už …" táhla mě pryč. Táhla mě k bráně. Moje svatba je tu.
Stál u brány. Já se držela Jacka za ruku a pomalu šla k bráně. Cítila jsem jak nám to Jack přeje. Koukla jsem se na Deana. Neměl uniformu jako já. Chtěli jsme totiž normální svatbu. Svatbu, která stojí za to.
U brány stál Hemmond a sledoval nás. Usmíval se. Mohl nás oddat jako generál mohl. "Vítejte milí hosté na svatbě, která se koná zde … na základně SGC …" odkašlal si. "Sešli jsme se zde abychom spojili dva v manželský pár" otočil se na Deana. "Ptám se tedy vás Majore Deane Kolinsi zda si berete zde přítomnou Zoru O'neill a budete ji mít v úctě a lásce dokud vás smrt nerozdělí?" Dean se usmál a koukl se na mě. "Ano to slibuji!" Hemmond se koukl na mě. "Ptám se i vás Majore Zoro O'neill zda si berete zde přítomného Deana Kolise a budete ho mít v úctě a lásce dokud vás smrt nerozdělí?"
Koukla jsem se na Deana a přikývla. "Ano … to slibuji …" zašeptala jsem a pousmála se.
"Pak vás tedy prohlašuji za muže a ženu!"
Otočila jsem se na Deana. Dal pryč závoj. Usmála jsem se na něho a políbili jsme se.
Po obřadu jsme se spíš potloukali spolu po podlažích a nechali vojáky ať se baví. "Máš hezké šaty …" usmál se Dean. "Díky … pomáhala mi je vybírat Sam a Jenet …" opřela jsem se o zeď a dala vlasy za uši. "Takže jsme manželé co?" usmála jsem se. "Jo … bylo to docela rychlé … taky si měla v břiše to mravenčení?" zeptal se mě tiše Dean.
"Ano … cítila jsem to …" přikývla jsem. "To byla jen nervozita Deane …" podotkla jsem a otočila se směrem k výtahu.
Vystoupil Jack. "Tady jste proč nejste dole?" koukla jsem se na Jacka. "No nechceme tam být chceme totiž být spolu … víš Jacku …" oči mi sklouzli na frčky. "Kdy si mi chtěl říct, že jsi generál ?" zeptala jsem se malinko uraženě.
"Po svatbě … je to čerstvé Zoro … Celá SG-1 se mění …" řekl O'neill. "Dojde nový velitel … změní se tým …" podotkl. "Já odejdu …" řekl nejistě.
"Cože?!" koukla jsem se na O'neilla. "Bez tebe tu bude nuda!" Dean mě obejmul kolem ramen. "Zlato ty si stejně vtipná jako pluko … tedy generál …" usmál se na Jacka. "Gratuluji pane!" usmál se na něho.
"Jo … pane … nejsem si jistej zda to zvládnu být generál!" usmál se. "Budeš nejlepší!" povzbudila jsem ho. "Neznám nikoho lepšího …" pak jsme se spolu vydali dolů k bráně. Jak dlouho to vydrží? Oba jsme velitelé týmu co když se nám něco stane? Mojí myslí se zmítali pochybnosti a strach.

6.kapitola - SG-16 -Výměna těl

21. června 2012 v 19:09 | Hakky Life |  Příběhy
Táhlo se to jako smrad. Dean byl za 14 dní zase na nohách a v dobré kondici. Museli jsme zase na misi, protože se objevila zpráva o Anubisovi. Já, Lenny, Sarah a Dean jsme se vydali na planetu kde se objevila zpráva.
Sam s námi nešel , protože měl dovolenou. Přála jsem mu to. Sam říkal, že žena se s ním chce rozvést. Není dost s dětmi a zanedbává je. Tak mu to žena řekla a tak mi to ten chudák přeložil. Proto požádal o 14 dní dovolené. A my zase se vydali vstříc velkému dobrodružství. Nebo úplně velké masové sebevraždě.
Prošli jsme bránou na planetu kde byl samí písek. "Písek! To nemůžeme jít jinam?!" stěžoval si Dean. Koukla jsem po něm stylem. 'Chceš něco lepšího?' Potom jsme se vydali k vesnici. Nebyla daleko. Jen 1 kilometr od brány.
Šli jsme chvíli a konečně se dostali k vesnici. Byla středověkého rázu. Uprostřed byl hrad a okolo domečky se slaměnými střechami. "Hezké …" podotkla jsem. "Připomíná mi to hodiny dějepisu …" Dean i Sarah se zasmáli. "Jo nějak tak …" měli jsme se sejít v hospodě s informátorem. Lenny šla v zadu se Sarah a já s Deanem ve předu. "Támdle jsou!" vykřikl kdosi. Otočila jsem se po hlase a vytáhla P-90. Než jsme se nadáli leželi jsme na zemi a já se držela za hlavu. Nad námi se skláněla Sarah a Lenny. "Jste v pohodě?" "Snad?" sedla jsem si a koukla na Deana. Jen jsem viděla svoje tělo jak si sedá. "DEANE!" vykřikla jsem svým holčičím hlasem. "Ano Zoro?" koukl se na mě velice unaveně. "I hned mi vrať moje tělo!" vyštěkla jsem. Leny vypadala zmateně, ale Sarah to pochopila. "Vy jste se vyměnili?"
Seděla jsem na lůžku a Frejzrová mi kontrolovala oči. "Jak se cítíš Dea … tedy Zoro …?" koukla jsem se na ni s ledovím klidem. "Jako žena v mužském těle?" zasyčela jsem. Dean vypadal zmateněji. "Já mám prsa!" seskočil z lůžka. "A docela j mi nepříjemná ta podprsenka!" Koukla jsem se na něho. "Tak to zapomeň … nesundáš ji ani za nic!" i já slezla. Nezvykla jsem si na plno věcí. Chtěla jsem zpátky do svého těla.
Pomalu jsem šla po chodbě. Nechtěla jsem se na svoje nové tělo koukat. Nechtěla jsem se vůbec koukat nikam. Hlavně jsem se nechtěla vyslékat. Dean měl podobný problém. Sešli jsme se v jídelně. "Deane musím tě na něco připravit … víš každý měsíc má žena ty svoje dny …" řekla jsem a nevinně se usmála. "A mě začínají tento týden …" zarazil se a koukl na mě. "To jako, že …" zbledl. "To … budu mít?" Přikývla jsem. "Ale naučím tě s …" koukla jsem do zdi. "S tamponem …" řekla jsem tiše. Tohle byl šok pro oba dva. Jediné dobré bylo, že jsme se sblížili. SG-7 byla vyslaná najít ty co nám toto provedli a šla s nimi i Sarah a Lenny aby je identifikovali. Bohužel zatím se nic nového neobjevilo a tak jsem se vrhla pomoct Deanovi. Už jsme byli týden spolu a vyměnění. Začali jsme si docela rozumět.
Konečně se objevil voják. "Máte jít k bráně. Našli ty dva co to provedli a po chvilce vyhrožování vás hodí zase zpátky …" usmála se a zasalutoval. Ihned jsme se vydali k bráně. Naházeli jsme na sebe výzbroj a prošli bránou. Tam na nás čekala SG-7 a ti dva výtečníci. Vypadali, že jsou oba dva vyděšení. "My … my to napravíme jen nás tam neposílejte …!" koukla jsem na Lenny a Sarah. Obe se potutelně usmívali.
Kluci splnili co měli. Přehodili nás, ale oba dva nás všechno bolelo. Mě hlava a Deana děsně celé tělo. "Ještě jednou … tohle budu muset prožít a pošlu je rovnou k wraithům …" SG-7 nám musela pomoct projít bránou. Sarah a Lenny sebraly hochům ten přístroj.
Seděla jsem na posteli a sledovala Deana. "Tak co moje tělo?" ušklíbla jsem se. Dean se po mě koukl a usmál se. "Bylo to zajímavé …" odpověděl mi tiše. "Za tento týden jsem se o tobě hodně dozvěděl a docela mi to pomohlo …" seskočil z postele a potom si sedl vedle mě. "Už jsem se rozhodl co udělám …" zašeptal tiše. "Nechám se převelet" koukla se na mě.
"Ale proč?" vyděsila jsem se. "Abych mohl udělat věc, kterou chci udělat už pár týdnů …" objal mě. "Hemmond to už ví …" řekl. "Zoro jsem převelen do SG-23 … abych s tebou nebyl v týmu … a jinak chci tě požádat" slezl z postele a klekl si na zem. "Chci tě požádat o ruku …" zašeptal. Koukla jsem se na něho. "Ty ses nechal převelet kvůli tomuto?!" pořád jsem to nemohla pochopit. "Mě o ruku?" zrudla jsem a koukla jsem se na Freizrovou, která se zahyhňala a rychle utíkala pryč. "Ano … přijímám vaši nabídku k sňatku, majore …" řekla jsem nejistě. "Jestli vám tedy nevadí, že jsem chudá holčina …"
Vstal a usmál se. "Ne majorko … to mi tedy nevadí" usmál se. Políbili jsme se.
V tu chvíli co jsme se líbali tam vtrhl O'neill. "Ou … nebudu rušit …" oba jsme se po něm koukli."Nerušíš …" mrkla jsem na něho. "Bude svatba" usmála jsem se na strýce.