Zbrojnoš Vlček prokazuje svoji nevinu

25. ledna 2012 v 12:34 | Hakky Life |  Buchlovské pověsti
Zbrojnoš Vlček prokazuje svoji nevinu

Hlavními postavami první verze pověsti jsou dva muži. Jiří Vlček, mladý zbrojnoš Jindřicha Prakšického, a Václav Pekař, velehradský myslivec. Jiřík se zamiloval do Ludmily, dcery zámožného a lakotného sedláka z Břestku. Otec Ludmilin lásce nepřál. Vyhlédl ji jiného ženicha, Pavla, muže "lehkovážného, rozmařilého a dobrodružného". Pavel vycítil, že Ludmila si myslí na jiného, a rozhodl se svého soka zákeřným způsobem odstranit z cesty. Jednou, když se vracel z cesty, byl v lese přepaden dvěma neznámými muži. Jiříkovy přispěchal na pomoc Václav Pekař. Útočníci a Pavel se svým kumpánem, byli v krátkém zápase zabiti. Tak se Jiřík Vlček a Václav Pekař stali přáteli. Mohli se však stýkat jen inkognito, protože jejich pánové, pan Jindřich a velehradský opat, byli nepřátelé. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k osudnému střetnutí.
Jednou Jindřich lovil ve svých lesích a přistihl v nich Václava Pekaře. Vše nasvědčovalotomu, že právě on, velehradský myslivec, je pytlákem, který již delší dobu decimoval stavy vysoké zvěře v buchlovských horách. Václav Pekař se dal na útěk, pán Jindřich za ním poslal svého zbrojnoše Vlčka, aby jej dopadl. Ten se po chvíli vrátil s prázdnou, muž mu prý utekl. Jindřich začal zbrojnoše podezdřívat, že nechal Pekaře schválně utéci, cosi již zaslechl o jejich přátelství. Vlčka prohlásil za zrádce, uvrhl ho do vězení a svolal střibrnické lovce, aby ho soudili podle loveckého práva. Soud vyřkl rozsudek v té době obvyklý - smrt. V určený den byl odsouzenec vyveden na terasu a u kameného stolce mu byl podán krajíc chlaba a pohár vína. Již se kat hotovil vykonat rozsudek, když se Vlček, který žádnou vinu nedoznal, dovolával k božímu soudu.
"Hle, zde tak nepatrná lipka s listím opadaným - hle ta obět na svedectví mé neviny se z jara zazelená, když ji nyní korunkou do země zasadím!" řekl soudcům a ti rozhodli o odkladu rozsudku o půl roku.
Přišlo jaro. Zadul teplý větřík odkudsi ze tmavého jihu, prchli z kraje ledoví mužíci kamsi ve stranu půlnoční, nový život rozpučel se v lesích i nivách buchlovských a procesí zvědavců táhla na hrad Buchlov - podívati se na lípu kořenem vzhůru zasazenou. Úžas se zmocnil všech. Na zakroucených kořenech se nalily pupence, zvolna se rozvily v listy - a brzy celá ta podivuhodná korunka kladla první stín na ponurý "stůl odsouzenců" - a klade jej naň od té doby až do dnes.
Není třeba dodávat, že Jindřich opět nabyl důvěry ve svého zbrojnoše a postaral se i o jeho štěstí - zabezpečil ho tak, že se mohl ucházet o ruku své milované Ludmily. Jejich lásce nestálo nic v cestě.
 


Komentáře

1 Evelína Evelína | 1. listopadu 2013 v 9:07 | Reagovat

ZamYloval???? Pověsti ujdou, ale pravopisné chyby ve všech kapitolách jsou úděsné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama