Jak Arkleb k bohatství přišel

25. ledna 2012 v 12:33 | Hakky Life |  Buchlovské pověsti
Jak Arkleb k bohatství přišel

Sotva jsme vypudili z mysli vzpomínky na Hildegardu, jež svým hrůzným cinem přivedla k záhubě takřka jeden celý rod vládnoucí na Buchlově, již tu málme další historku s hororovým nádechem. A pak že jsou horory výmyslem až nové doby. Ba ne. Lidé se rádi bojí odedávna, a tak i príběh Arkleba Trnavského je zasazen do obrazů, při jejichž čtení běhá mráz po zádech. Přestože, jak jsme se již dozvěděli na jiném místě, Arkleb Buchlov ve skutečnosti vlastnit nemohl, hned dva autoři ono vypravování zaznamenali.
Kdysi na dvorci poblíž Buchlovapožádal o nocleh potulný muzikant, flétnista. Jmenoval se Arkleb, a protože pocházel z Trnavy, říkalo se mu Trnavský. Večer si všiml siluety hradu, který byl tehdy opustěný a v rozvalinách. I vyptával se domácích, co je to za hrad. Dozvěděl sehistorku o podivném hradním pánovi, který propadl mamonu. Svou čeleď utíral, poddané utiskoval robotou, chuďasovi nepřál skývy chlaba. Sám jen nad zlaťáky seděl a bezohledným způsobem své bohatství zvětšoval.
Než jednoho dne si lidé všimli, že na hradě je podivný klid - nespouštely se zdvíhací mosty, těžké brány se neotevíraly, jimiž pán vyjížděl na lov. Když to trvalo několik dnů, našli se odvážlivci, kteří přelezli hradby a vnikli do hradu. Po lakotném pánovi nenašli ani stopy. Nejen po něm, ale ani po pokladech, která za ta léta naschromáždil. Mnoho hledačů se vydalo do sklepení hradu, aby ukryté poklady našli, ale zpět se nevrátil žádný. Strach uzavřel brány hradu pevněji než vrata.
Ta historka a představa, co všechno se dá na hradě naleznout, vzbudila v poutníkův zájem, a tak se na hrad vydal, aby i on zkusil štěstí. "Bledý svit měsíce se tiše linul po rozjizveném zdivu, z něhož tu a tam zíraly v spící kraj černé otvory dávno větremvytlučených oken, jako důlky trouchnivějcí lebky." To nejhorší jej teprve čekalo. Do místnosti, v níž se ocitl, vnesly čtyři černé mlčenlivé postavy malou rakev. Arkleb odkryl její víko a spatřil v ní "zsinaté, ztuhlé, zkroucené tělíčko nepatrného mužíčka s šedivou bradkou. Děstské prsty jeho byly pevně zaťaty, jako by zkamemněly přihrabání v penězích." Muzikant udělal něco, co by jiného nenapadlo. Vzal zkřiveného mužíčka do náručí a ohříval jej při teplém krbu. Ten po chvíli ožil, "líně otevřel očka, pohnul ručkama a nožkami, protáhl se a zaskuhral k flétnistovi," aby ho následoval. Zavedl jej do hlubokého sklepení, ve kterém byla velká hromada zlaťáků, a poručil mu, aby onu hromadu rozdělil na dva stejné díly. Pokud zůstane jediná minceš zbytkem, nevyjde ze sklepení živý.
Samosebou, že jedna mince zbyla. Arkleb si však věděl rady. Vytáhnul nůž a rozpůlil ji na sva stejné díly. Tak si zachránil život a ještě ke všemu vrátil posmrtný klid starému lakomci. A navíc zbohatl, neboť polovina pokladu zůstala jemu, zatím co druhou rozdal chudým. Za ty peníze opravil Buchlov a žil na něm. Později mu jej prý král s okolním krajem daroval. Arkleb se pak proslavil v mnoha bojích, dosáhl vysokých hosností a podpisoval se plným jménem: Arkleb Trnavský z Boskovic.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama