II. kapitola - Cesta začíná

8. prosince 2011 v 12:57 | Hakky Life
Věk: 15 + | Žanr: Drama/Komedie | Styl: Ich forma | Postavy: Já a hrad | Doba: Temna

Cesta začíná

Prásknutí proťalo ticho v lese u Bradavického hradu. No za hrad bych to už nepovažovala byla to jenom zřícenina, která se pozvolna rozpadala. Vyšla jsem ze zapovězeného lesa a rozhlédla se kolem sebe. "Tohle kdysi byla chlouba kouzelnického světa …" povzdychla jsem si. "Dnes už nežije jediný člověk, který by byl proti němu …" koukla se na náhrobky, které kdysi vykopali jejich kamarádi. Vypadalo to u druhé bitvy, že vyhraje Harry, ale bohužel se stala nehoda. Neville nestihnul zabít hada Naginiho. Had popravdě sežral jak Rona tak Hermionu a Harryho trefila smrtelná kletba.
Ten čas byl temný pro mnoho kouzelníků. Ještě ten den nechal Voldemort zabít na oplátku za své padlé 500 nevinných lidí. Pak začalo hromadné vyvražďování osob nevhodných až zůstali jen Smrtijedi a otroci.
Moment zapomnělo se na malou dívku, která se tak nudila, že se nechala zavřít do vězení a pak utekla.
Hradem se rozléhal pláč. Hodně duší tu zůstalo, protože měli nevyřízené účty. Jak jsem procházela chodbou sledovala jsem obrazy, které byly poničené a ohořelé. Mnoho z nich neměli plátno v dobrém stavu. Povzdychla jsem si a tichým hlasem zašeptala. "Láska někdy přemění utrpení na jiné city …" prošla jsem až do velké síně. Okna byla roztříštěná, stoly povalené, nebelvírské závěsy … vlastně už neexistovaly, smrtijedi totiž spálili vše co vyselo na stropech. Stojan kde kdysi stál Brumbál byl převrácený na stranu.
"Život je boj …" mumlala jsem tiše a rovnala aspoň ten stojan. Pak jsem se vydala pomalím krokem z velké síně.

Kroky zamířily i k ošetřovně. Strop v místnosti už neexistoval. Kdysi tu leželi dívky a chlapci po zranění z famfrpálu. Zavřela jsem oči a všechno tu ožilo jako kdysi. Doktorka mnou proběhla a křičela na smějící děti.
"Jděte si lehnout! Už je po večerce!"
Otevřela jsem uslzené oči. Teď tu byla jenom spoušť a zkáza. Už nikdy se tu nebude učit, nebude koho vzdělávat. V rohu tikaly hodiny smutnou píseň, odbíjeli právě dvanáct hodin. Oběd.
Připomnělo mi to, že jsem nejedla poslední čtyři dny. Zakručelo mi břicho hlady. Polknula jsem a rozhlédla se. Kouzly si jídlo nepřipravím, ani vodu. To jsou zákony kouzlení. Ticho. Náhle bylo ticho a strach. Přepadla mě panika. Jak se tady mohu pohybovat bez toho aby se mi cokoliv stalo? Voldemort přece musel nechat na hradě pasti. Nebo, že by si byl jistý, že tu nikdo nebude? Prošla jsem snad pasti a nevšimla si jich? Zahnala jsem myšlenky a vydala se rychlím krokem do svého nejoblíbenějšího místa u Bradavic.

Vydala jsem se do Prasinek, bohužel i tuto vesnici vypálily. Zůstalo tu jen pár krámků, ale již bez lidí. Sedla jsem si v medovém ráji pod schody a prohlédla krabice. Našla jsem cukrovinky, a tak jsem se začala cpát. Hlad mě donutil sníst toho tolik, že mi pak nebylo dobře. Odpočívala jsem a usnula jsem.

Sny jsem nikdy neměla ráda.
Někdy jsem měla krásné sny, ale stávalo se to málokdy. Moje sny se totiž pohybovaly v hrozivých nočních můrách, kde svět mizel do záhuby. Moje sny, ale ukazovaly pravdu.

 


Komentáře

1 Surynka Surynka | 8. prosince 2011 v 16:27 | Reagovat

Úžasné :- chci další  kapitolku

2 Krevetka Krevetka | Web | 8. prosince 2011 v 19:52 | Reagovat

ach, tohle mi tak dlouho chybělo...jak ráda čtu tvé HP povídky...prosím, pokud možno co nejrychleji další díl! :)

3 Knedla Knedla | Web | 22. prosince 2011 v 19:08 | Reagovat

Nádhera. Jenom poznámku: nějaké pasti a kletby zanechané smrtijedy na tom zuboženém místě pro uprchlé navrátilce řádu? Nějací duchové kromě vzpomínek, kteří dodají patetický dialog o tom, jak jsou ty šarvátky žívých už..

4 Knedla Knedla | Web | 22. prosince 2011 v 22:54 | Reagovat

aha už chápu, tak bez patetiky, ale ty pasti mi tam chybí, a nějaká ta výmluvná Voldemorova busta nebo vítězný oblouk pro výstrahu, co tak vesměs tihleti za sebou nechávají všude kde se dá..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama