I. Kapotola - Jak dopadli mudlové

8. prosince 2011 v 1:12 | Hakky Life
Věk: 15 + | Žánr: Drama/ Komedie | Styl: Ich forma a jiné | Postavy: Já, děti a smrtijedi | Doba: Temna
O 17 let později kdesi ve vězení.

Babička mě vychovávala v duchu. Pomáhej bližnímu svému. Rozuměla jsem tolika věcem už jako malinká snad, protože mě vychovávala už od 3 let k samostatnosti. Když mi bylo 15 let babička se vrátila udýchaná. V šatníku začala hledat nějakou věc.

Otevřela jsem oči. Okolo mě leželi ostatní lidé. Děti se třásly a plakaly. Dala jsem nohy na zem a vydala jsem se k mřížím. Nehledali u nikoho hůlku pro smrtijedy jsme byli jen mudlové otroci. Slyšela jsem co by řekl kdysi kamarád. "Nedávej si tu hůlku do kapsy na zadku bouchne ti …"
Byla to jen temná vzpomínka. Teď je tady koukám se před sebe na mříže a mozkomory, kteří mě chtějí za každou cenu vysát. Ne nedostali by ze mě nic neměla jsem radostné vzpomínky znám jen smrt. Zavřela jsem oči a vzpomněla si na babičku. Její vůni, ne nezbylo mi vůbec nic. Koukla jsem se na zem a pochopila, že život nikdy nebude super. Pro lidi jako jsem já rozhodně ne.
Cítila jsem chlad a mozkomor se zastavil u mě.
"Co čumíš?! Vypadni!" vyštěkla jsem. "Ty a ostatní kreatury!" kdybych po něm něco mohla hodit udělám to. Bohužel bych tím ublížila ostatním lidem tedy otrokům.
"Co děláš u mříží ty mrško …?" opřel se o mříže muž středního věku. Poznala jsem Averyho. Byl to takový drsňák tedy cítil se tak kdybych nevěděla, že je srab. "Sleduji mozkomory …" podotkla jsem.
"Krásní, že?" nedošlo mu, že dívka z mudlovské rodiny pozná mozkomory to až po chvíli zpozorněl.
"Jak ví taková šmejdka jako ty co je tohle!" vyštěkl na mě Avery a chytl mě za triko přes mříže. Přitáhl si mě. "Co kočko?!" chytl mě za bradu.
Sledovala jsem ho posměšným pohledem a pak se mu vtrhla. "Mluvíte o tom pořád naučila jsem se to …" řekla jsem klidně a sledovala ho modrýma očima. "Prosím … nechte mě jít …" řekla jsem tiše. Pustil mě blůzku a já ustoupila. Avery se jen ušklíbl a pokračoval v cestě.

Sedla jsem si na tvrdou zem kde byla jedna přikrývka. Ostatní pořád spali, ale proč se nepřemístím, když mohu. Nebylo by to fér. Lidé tady by kvůli mně trpěli. Ticho … tik, ťak … tik, ťak. Slyšela jsem hodiny, které byly za mřížemi.

Věděla jsem, že dneska večer zase dojdou a budou vybírat otroky na trh. Vždy to byly děti, ale ty pomalu docházely, budeme brzy na řadě. Sledovala jsem mříže. Otevřeli se přesně jak jsem plánovala. Smrtijedi začali vybírat děti a Avery se zastavil u mě. "Vemte i tuto …" usmál se na mě a já zamrkala.
"Nejsem dítě Avery …" řekla jsem tiše a temně. Dva smrtijedi mě vytáhli na nohy. "Ale jsi mladá … to se jim bude líbit." odpověděl mi Avery i když já odpověď nechtěla.
Byly to staré budovy kde jsme byli zavření. Šla jsem jako poslední za dětmi. Plno z nich fňukalo a brečelo. Snažila jsem se nevnímat dětský křik a izolovat se od všeho. Nešlo to. Bylo to moc silné.
"Neřvěte!" to už jeden ze starších smrtijedů nevydržel a okřikl je. "Spíš ty neřvi … jsou to děti …" podotkla jsem potichu a doufala, že to nikdo neslyšel. Bohužel ten za mnou ano.
"Jsi drzá víš o tom?" podotkl potichu smrtijed za mnou.
"Babička to říkala vždycky …" podotkla jsem tiše a pokračovala v cestě.

Netrvalo to dlouho přemístili se s námi na trhy hned jak jsme byli za bariérou. Tam nás prodají jako psy nebo koně. Neměla jsem o sebe strach, ale o děti ano. Bůh ví kde skončí.
Čistá krev to bylo motto dnešních kouzelníků. Každý kdo neměl čistou krev zemřel nebo byl otrokem. Podle babičky jsem byla poloviční kouzelnice. Maminka byla totiž čistokrevná a otec mudla. Byla jsem hrdá na svůj původ. Hodně mi vyprávěla jak se ti dva milovali a když umřeli pršelo a byla bouřka. Tu noc jsem se s pláčem probudila. Plakala jsem takto každou noc až do 3 let. Něco se tenkrát stalo a já začala být úplně jiný člověk.
"A tato mladá dívka je velice drzá má číslo 346 … odlovena v lesích …" probrala jsem se do reality.
"Už mě to nebaví …" řekla jsem tiše a pomalu vytáhla hůlku za zády.
"Je drzá, ale to se odnaučí …" řekl skřet u pultíku.
Povzdychla jsem si. "Tady končím … čau …" otočila jsem se na patě a přemístila se. To co se tam dělo dál si mohu jen domýšlet.
 


Komentáře

1 Knedla Knedla | Web | 22. prosince 2011 v 19:00 | Reagovat

Dobrý, jedním dechem, do které kapsy schovalas hvězdičky :-D
Bez hrubé chyby a přehledně, nenapadá mě žádná konstruktivní ani nekonstruktivní kritika. Hádám psáno a hned vloženo, čím víc to budeš po sobě číst, tím víc budeš upravovat a měnit, jak znám u sebe. Nech komenty s dodatečnou prosbou na aktivních blozích a určitě najdeš víc betareaderů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama