HP: Jen dvě slova ...

9. prosince 2011 v 1:56 | Hakky Life
Zmatený příběh :D


Jesse, mladý nadějný kouzelník, který teď dokončil Bradavickou školu a chystal se být smrtijedem. Neit jeho otec je smrtijed a syn se vydal stejnou cestou jako otec. Marian a Klea dvojčata, která po vystudování krásnohůlek měly jít na odbor záhad pracovat jako sekretářky. Tito lidé dnes večer hlídali prázdné ministerstvo kouzel. Měli za úkol od pána zla pomoci starším smrtijedům v získání věštby.
Tu noc jsem se zapomněla v práci. Mým oborem byla žurnalistika opravovala jsem v novinách články po Ritě Holoubkové. Vyšla jsem z kanceláře a zamknula ji na dva západy. Vždycky jsem to tak zamykala. Po chvíli jsem, ale zpozorněla. Dole pode mnou se ozvaly kroky a já došla pomalu k zábradlí. Koukla jsem se na hlavní patro.
Netušila jsem, že se někdy dostanu do společnosti mužů v kápích. Jejich pověst byla hrozivá a přesto jsem se nikdy nebála. Neměla jsem důvod do cesty jsem se jim nikdy nepletla do cesty. Byla jsem holka co prostě se nikdy nepletla do záležitostí, které by musela řešit. Rychle jsem ustoupila dozadu a ohlédla se. Musím se dostat ven.
Když jsem si byla jistá, že nikdo ze smrtijedů už na podlaží není. Vydala jsem se rychle k východu. Vědět, že jsou tam ještě hlídky nevylezu nikdy ven. Nechtěla jsem bojovat. Nebavilo mě to a neviděla jsem v tom cestu. Mnohokrát si stěžoval učitel obrany proti černé magii,že mrhám talentem, když jdu pracovat na odbor záhad. Netušil, že i tam se dělají zkoušky z toho jestli zvládáte obranu proti černé magii. Vždy tu bylo nebezpečí, že si ve vaší službě dojde černokněžník pro věštbu, i když stát by se to nemělo.
To se říká vždycky. Stát by se to nemělo a teď tu stojím tváří tvář proti smrtijedům. Co se nemělo stát stalo se.

"Hej neříkali náhodou, že bude ministerstvo prázdné?" hlas za mnou byl chladný bez špetky soucitu a já pokračovala v cestě. Nechtěla jsem se zastavovat. Pokračovala jsem v chůzi, ale v té chvíli už jsem svírala v levé ruce hůlku.
Jsem levák a to vím už od malinka. Poprvé jsem chytla hůlku o levé a měla jsem ji ještě dřív než jsem se vůbec naučila psát.
V 11 letech mi došel dopis, že jsem byla přijata na Bradavickou školu čar a kouzel. Rodiče na mě byli hrdí jako na svého syna a mého bratra, který šel 2 roky přede mnou. Pak jsem byla vždy ta oblíbenější, bratr to nenáviděl.
"Stůj na tebe mluvíme!" řval po mě jeden z mladých smrtijedů.
"Nemám proč!" podotkla jsem potichu. "To, že na mě mluví nevychovaní spratci co si myslí jak jsou úžasní jen, protože mají znamení zla a v rukách hůlky!" otočila jsem se na ně. Nebyla jsem o moc starší přesto jsem si věřila. "Nemám důvod zastavovat … jste jen nuly …! Které se přidávají na stranu silnějšího …!"
Nevím kde se ve mě ta síla vzala, ale holatům to vzalo dech. Pochopila jsem, že jsem tohle asi hodně přehnala.
"Co čumíte?!" vyštěkla na ty mladé. "Došla vám slova …?"
Neit polknul. "Tohle si k nám nebudeš dovolovat ty mudlovská šmejdko!" hlas mu přeskakoval v tóninách.
Tohle mě zarazilo. "Dovoluješ si mě nazvat mudlovskou šmejdkou jsem čistější než ty a tvoje rodina kdy byla!" zasyčela jsem na něho a pomalu se vydala k nim. "Na co si tu hrajete?" řekla jsem jim a koukla se tomu chlapci do očí.
"Nikdo tu neměl být …" opakoval nejistě, už si nebyl jistý v ničem.
"Pak tedy udělej co musíš …"
Marian a Klea polkly, protože úkolem bylo každého narušitele zabít.
Neit přikývl a vytáhl hůlku. "Pak vás musím zabít …" řekl neklidně.
Povzdychla jsem si a ustoupila pár kroků dozadu. "Když chceš být smrtijed nevaruj …" řekla jsem. "Šup do toho …" mávla jsem rukama. "Stačí to udělat tak … dvě slova …" usmála jsem se na ně.
Neit nervózně rozhlédl a hledal podporu v ostatních smrtijedech. Nevěděla jsem proč dávám šanci těmto mužům a ženám mě zabít.
"Tak už ji oddělejte když se tady tak nabízí …" ozval se mi za zády hlas. "Nebrání se …"
Otočila jsem se po hlase. Byl to Yaxley. Držel hůlku nataženou.
"Do toho Yaxley …" usmála jsem se. "Tohle není hřích …"
Dvě slova, dvě temná slova . "AVADA KEDAVRA."
Spíš bez obav … a … navěky.
 


Komentáře

1 Krevetka Krevetka | Web | 9. prosince 2011 v 9:11 | Reagovat

huh...drsný :D mno doufám, že si budu moct brzo přečíst další díl! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama