Pohádka - Irisis - Legenda začíná

29. srpna 2011 v 16:11 | Hakky Life |  Příběhy
Příběh ... tedy pohádka ze světa Irisis. Nekopírovat ... svět byl vytvořen v mých 11. letech. Je to pro děti od 4 let po 11 let, ale i starší mohou čísti.


1. Dytep
Ahoj jmenuji se Andromeda a je mi 17 let a jsem z planety Irisis. Na této planetě se setkávají všichni hrdinové z knih po celém světě. Někdy se zde dokonce objeví i filmové postavy ze světa Tarsis.
Máme tady Temné lesy ve kterých žijí zlá zvířata, hlavně tedy šelmy. Někdy se v lesech Temna objeví i dobré bytosti jako jsou draci a jednorožci.
V okolí našeho ostrova jsou 3 moře. Ziovilovo, Ebovo a Kvisovo.
Můj nejlepší kamarád do nepohody se jmenuje Orion je mu 18 let. Když jsme byli malí zažili jsme spolu mnoho dobrodružství ž kterých mám mnoho jizev.
Když už jsme u popisování řeknu vám malé tajemství. Orion mluví s rostlinami a já zase se zvířaty. Jsme tedy dvojka do nepohody.
Oba bydlíme ve stejné vesnici jménem Dytep. Tato vesnice je zajímavá svými obydlími. Jsou to totiž stromy a ne jen tak obyčejné. Nejsou to jehličnany, ale jsou to listnaté stromy co mají listy ve tvaru srdce.
Máme tu hodně jazyků, ale úřední jazyk je Lidský. Ve školách se učíme lehkou Elfštinu a těžký jazyk Trpaslíků.
Zrovna dnes končil měsíc Tytul pro vás známí jako červenec a já se rozhodla jít k Orionovi na návštěvu. Venku bylo opravdu hnusně a blížila se bouře. Když jsem přišla k velkým vratům olemovanými lístky břečťanu chvíli jsem váhala, ale pak zaklepala. Otevřela mi maminka Oriona.
"Dobrý den paní Eli …" řekla jsem potichu. Jen se usmála a rukou naznačila ať vejdu dovnitř. My tady na Irisis nemáme příjmení.
Orion byl nahoře v pokoji a tak jsem vyšla točité schody. Otevřela jsem dveře, Orion seděl na okně a koukal se dolů. "Ahoj …" řekla jsem a vešla dovnitř. Vždy jsme byli jako bratr a sestra.
"Máš nějaký šílený nápad?" neotočil se na mě. *Zapomněl, co je za den?*
Po mé myšlence se ale otočil s balíčkem. "Vše nejlepší Andy …" objal mě a já se usmála. "Ty sis vzpomněl!"
Moje 18nácté narozeniny. Plnoletá budu až v 19. letech.
Kdysi jsme si dali jsme si slib, až oběma bude 18 let půjdeme do temného lesa na lov nějaké té bestie. Lov byl přísně zakázaný, ale my vyváděli blbosti každý den.
Na lovu jsme se dostávali do hlubokých lesů a pak když se blížila noc jsme konečně narazili na jednorožce. Krásný bílí kůň, který majestátně šel po stráni. Pak se, ale za ním mihnul stín a ze křový vyskočil velký pes. Pomalu zavětřil a šel k nám. Vstala jsem a všimla si, že nemám v toulci šípy.
"Co budeme dělat?!" vykřikla jsem, když se rozběhl k nám.
Orion se vyděsil a chytl se stromu pas mě srazil na zem. Cítila jsem na obličeji jeho dech, který páchnul po syrovém mase. Nadechl se nade mnou a zavrčel. Dala jsem mu ruce na bedra a potom se to stalo. Pes odletěl na druhou stranu a potom se rozmázl o druhý strom. S kňučením utekl pryč.
"Neříkej, že máš taky další schopnost …" mumlal Orion a zavrtěl hlavou. "Nedávno mi uklouzla noha a já zůstal 1 metr nad zemí …" řekl a podíval se na mě modrýma očima.

Po lovu jsme se vraceli potichu domů. To co jsme zažili, když jsme se koukli na domy, které doutnaly temným kouřem. Na dveřích vypáleného domu byla cedule … vlastně pergamen a na něm černým inkoustem: "Tímto dnem nastává vláda Lorda Toraka … každá vesnice, která se zprotiví bude vypálena" "Jakého Lorda?"zeptal se potichu Orion. "Toraka …" tohle jméno znělo do prázdné noci.

Přes večer jsme vymýšleli v lese na stromě kam bychom mohli zajít. Orion pomalu klimbal, když se probral a podíval na mě. "Vím kam zajdeme …!"

2. Velký mág
Orion mi přes ráno vysvětlil, že kousek v lese, žije velký mág, který umí kouzlit. Já chvíli nevěřila, protože jsem o něm nikdy neslyšela. Přesto jsme se vydali na cestu.
Došli jsme k malé chatičce na kraji loučky, které se říkalo "Jednorožčí loučka". Poušklíbla jsem se. "Kolik měří ten tvůj mág?"
Orion zaklepal a chvíli se nic nedělo. Pak se otevřeli dveře a z nich vyšel mág. Byl to malí mužíček s dlouhými bílými vlasy a fousy. Nesahal mi ani po pás. "Velký mágu … jsem Orion a toto je moje kamarádka Andromeda …"
Mág se chytil za vousy a usmál se. "Čekal jsem skoro 40 let!" řekl tiše. "Ale změnili jste se … ty …" Ukázal prstem na Oriona. "Nemáš hnědé vlasy …" zamračil se na nás. "Co se to s vámi stalo?"
"Jak myslíte 40 let?" zeptala jsem se potichu.
"Před 40 lety jsi už jednou zachraňovala svět Andy … a ty s ní …" pak se zase zamyslela. "Ale ty ses jmenovala jinak … to znamená, že jste nová generace?" sjel nás pohledem.
Nečekal až budeme mít námitky. Zalezl zpátky do domu a ozývalo se jenom házení hrnců. Pak vylezl ven. "Pro Andromedu … hvězdu této planety mám mapu … pochopíš ji … a pro tebe Orione mám meč … neztrať ho …" podal mu vykládaný meč červenými rubíny. "Běžte pořád za nosem a cíl najdete …" uklonil se a zacouval do domu.
Orion zkoušel jak je meč ostrý a zjistil, že až moc. Po hodině cesty kdy jsme nemluvili jsme prošli kolem vesnice Alanka a dorazili do města Ašterimo. Zde jsme chtěli něco k jídlu a pití, ale když jsme dorazili do vesnice hlídkovali tam vlci a medvědi. Neodvážila jsem se jít dál. "Ten Lord Torak má své lidi všude …"
Nenápadně jsme vešli do vesnice jako dva mladí lidé co hledají práci. Platidlo v celém Iririsu byly kameny a to ne ledajaké. Museli být opracovány většinou to byly křemeny opracované do hladka.
"Jenom 135 kamenů … nebude to stačit …" řekl zklamaně Orion. "Na koně to bude … tak 50 - 60 kamenů a jídlo koupíme za zbytek … voda bude po cestě v řece …" řekla jsem klidně a vzala si váček. "Počkej tu …"

Když jsem se vracela s dvěma valachy a taškou jídla všimla jsem si dívky co byla s Orionem. Prvně jsem zažárlila, ale z blízka jsem si uvědomila, kdo ona slečna je. Byla to Mirian dívka z vesnice Dytep. "Mirian … co tu děláš?" zeptala jsem se potichu. "Mág mě poslal za vámi … mám vám pomoci zastavit toho kdo nás málem zabil ve vesnici …" řekla potichu. "Ani nevíte jaká to byla hrůza … všechny odvlekli do otroctví …"
"Pak tedy souhlasím …" pojedeš za Orionem. Celou dobu nás sledoval špeh Lorda Toraka. Když jsme vyrazili na cestu tak se zvedla i armáda pochopů. Byli to lidé, kteří ztratili duši pro Toraka a jeho věc. Když jste se jim podívali do očí měli je prázdné.

Ujížděli jsme směrem k Úhlovým horám. Byly to takové dlouhé špičaté hory, ale i mezi nimi byly cesty k vrcholkům. Ucítila jsem v kapse náhle nepříjemné teplo, když jsem otevřela mapu co jsem dostala přečetla jsem si vzkaz.
"Každý z Irisisu má pohár života … jedeme dobře … k uhlovým horám …" dojela jsem Mirian a Oriona. "Musíme přidat …"

Kdybych věděla, že Torak povolá mága Ortiroxe tolik bych nespěchala protože chvíli na to co jsem dořekla, že musíme přidat jsme padali temnotou a dopadli přímo na kachličky v jeho sídle. Zůstali jsme pro jistotu ležet na podlaze a vydýchávali to. Mirian ležela pod Orionem, který zvedl hlavu.
"Vy máte být další vyvolení co zachrání tento svět?" zeptal se Torak posměšně. "To je hloupí vtip?"
Nadechla jsem se a prohlédla si hnědovlasého muže, který měl tak 50 let možná i více.
"Moje ubohá ztracená dcera … a její kamarád z dětství …" vstal z trůnu. "Je ti jasné, že tě nemůžu nechat žít …" Mirian ke mně natáhla ruku a usmála se. Naznačila rty: 'Chyť se …'

Stáli jsme s Orionem a Mirian tam kde jsme chtěli být. Úhlové hory, které když na ně svítilo slunce se odráželi. Zde magie Ortiroxe fungovat nebude. "Ten pohár …" zašeptala jsem potichu a vstala.
"Bylo na mapě kde přesně je?" zeptala se Mirian. Ukázala jsem k jeskyni, která byla celá posetá sklem a drahými kameny. Vevnitř byla zima ale na konci zrcadlové jeskyně byly poháry. Běželi jsme tam, ale jaké překvapení když jsme narazili na to že je to jenom odlesk. Poháry byly na stropě.

Ten nápad měl Orion. My holky ho tak tak udržely, ale pohár života Lorda Toraka byl celý ze zlata. Poznali jsme ho všichni. Teď se ho snažil Orion dostat dolů mečem. Dokázal to, ale při pádu poháru se nic nestalo. "Jak ho máme zničit?" venku už bylo rušno. Dovnitř se vléval stín a strach.
"Použíj meč …" řekla Mirian. Orion nezaváhal když stíny došly k nám sekl do poháru. Ozval se řev a meč a mapa zmizeli v stejnou chvíli jako pohár.

Všechno vypadalo jak mělo. Vesnice se vrátila do pořádku, ale Orion si našel jinou holku. Mirian. Ranilo mě to, ale pochopila jsem, že můj nikdy nebude. Po návratu domů jsme si všimli, že vše je jako by se nic nestalo. Já si po roce našla Kadara a měli jsme spolu děti dvojčata. Ataru a Makiho.
Doufali jsme, že vše bude už v pořádku, ale některé věci se opakují.
Večer se pod dveřmi objevila záře, ale to už je jiný příběh
 


Komentáře

1 Das Das | Web | 29. srpna 2011 v 20:28 | Reagovat

docela dost změn. líbí se mi nové záhlaví a 'můj příběh' :))
toto si přečtu později.. mám tu návštěvu tudíž...

2 selenagomez--selenagomez selenagomez--selenagomez | Web | 29. srpna 2011 v 22:31 | Reagovat

Vid :) krásný blog ;)

3 Das Das | Web | 29. srpna 2011 v 23:32 | Reagovat

pěkný příběh. :) Dobře napsáno na to, že ti bylo jedenáct let. :)

4 Míša♥ Míša♥ | Web | 30. srpna 2011 v 12:18 | Reagovat

Pěkný příběh :), a děkuju moc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama