Přepadení radiostanice - hranice Polska-Německa

30. července 2011 v 0:04 | Hakky Life |  Příběhy
18 +
SS.
Tyto dvě písmena nás začala děsit v 30. letech 20. století. Každý se jich bál, a já se jim ani nedivím. Každý kdo měl proti nim jakýkoliv kecy dopadl špatně. Mrtvý nebo ve vězení, třetí možnost byla koncentrační tábor.
Byla jsem nepřímí pozorovatel válečné vřavy. Ptáte se proč?
Jednoduchá odpověď se vždycky najde. Byla jsem mladá a ambiciózní česká novinářka, která chtěla jen kariéru. Nemyslela jsem na ostatní lidi a myslela jsem jenom na sebe. Bylo to těsně před začátkem války, kdy jsem se zapletla se zákonem. Jako bych za to všechno mohla já.
Bylo to v Polsku v roce 1939. Přesnější datum je tedy 1. září 1939. Tedy doba kdy nacisti převlečeni za Poláky přepadli Německou radiostanici a pak utekli. Tím se rozpoutala vlna nepokojů. Kdyby jen to.
Brzy ráno dojeli němci do Polska a obsadili ho. Začalo peklo, před kterým jsem raději utekla mimo zemi. Moje kroky směřovaly do Švédska.

Všude je SVĚDSKO!


Přepadení radiostanice - hranice Polska-Německa

Kapky dopadali na kapotu našeho auta. Jeli jsme tichou polní cestou k cíli. Nikdo netušil, že se dnes spustí tvrdý a krutý boj mezi Poláky a Němci. Něco mě hryzalo v kostech to ano, ale nechtěla jsem si to připustit tato reportáž bude zajímavá a také pro mě důležitá. Poslalo mě sem Polsko, protože s Němci dobře vycházelo.
Ten den nebylo hezky. Už jsem se těšila do tepla. Náhle vůz zastavil. Oddychla jsem si a rozhlédla se po polní cestě. Už na nás čekali.
Vystoupila jsem na cestu. Měla jsem sportovní boty, ale letní sukni a triko. Muž, který ke mně natáhl ruku byl Hans Hümmer. Mladý a ambiciózní muž, který se těšil na setkání semnou. Viděla jsem mu to na očích.
"Slečna Anna Prokopová?" řekl to s německým přízvukem. Dal mi něžně pusu na ruku a já se v duchu otřásla. Zatracené formality.
"Vy musíte být Hans Hümmer" řekla jsem a zčervenali mi tváře. "Hodně jsem o vás slyšela …" chtěla jsem něco dodat, ale do řeči mi skočil jiný muž. Stál vedle Hanse.
"Jsem Adolf Kënar" řekl zcela bez špetky soucitu. "Jsem člen ochranky SS …"
Trhla jsem sebou a dost viditelně, protože povytáhl obočí. "Něco se vám nezdá slečno … Prokopová?" zeptal se a gestem ukázal na stanici.
"Ne …" v duchu jsem se zašklebila. "Jen je zvláštní, že tak vysoce postavený důstojník …" sklouzla jsem očima na jeho frčky a usmála se na něho. "Je zde …"
Pootočil hlavu a sklouzl očima na svoje frčky obdivně na mě kouknul. "Slečno musím vás obdivovat … umíte hodnosti skvěle …"
Sklopila jsem zrak k zemi a usmála se. Nesměla jsem na sobě nic dát znát.

Provedli mě po rádiové stanici. Hans se chlubil vším možným já sem tam něco zapsala, ale pohledem jsem koukala i na Adolfa. Pořád koukal na hodinky a sledoval čas.
"Na jak dlouho tu slečna bude?" řekl netrpělivě, když si myslel že sleduji nejnovější rádio.
"Měla by tu i spát …" řekl Hans tiše.
"Zbláznil ses?" mumlal Albert tiše. "Víš co má přijít dneska v noci … je mladá může se ji něco stát …"
"Chtěli jste novináře tady ho máte, Anna je jedna z nejlepších … když ji dost vyděsíte napíše krásný článek a ke všemu je Polačka … pozná své vlastní lidi …" šeptal Hans.
Já byla popravdě na větvi. Slyšela jsem vše o čem si povídali a pochopila jsem že musím pryč.
Bylo by to, ale podezřelé proto jsem se s úsměvem otočila a podívala se oba dva spiklence. "No a kde vlastně vysíláte?" zeptala jsem se a podívala se na ně modrýma pronikavýma očima. Měla jsem předky Němce v rodokmenu a druhá půlka byla Poláci proto se nesmíte divit, že jsem byla blondýnka z nádechem zrzavé barvy. Přesně árijský typ.
"Hned vám to ukážu Anno … jen tady Adolf se odpojí …" věděla jsem proč a cítila jsem jak se mi dělá nevolno.
"Dobře … ráda jsem vás poznala …" řekla jsem potichu, ale jeho záda probodávala pohledem, že kdybych uměla zabíjet zrakem byl by 3x mrtvý.
"Pojďte slečno …" než jsme se, ale stihli hnout ozvala se střelba a křik. "Poláci, napadli nás Poláci …!"
Cítila jsem jak se mě zmocňuje vztek. Celé to byl puč a to ještě dobře hraný. Hans mě popadl kolem ramen a rychle jsme vletěli do nejbližší místnůstky. Byla to místnost s košťaty a hadry. "Zůstaňte zde …" rychle vyběhl a zamkl za sebou. Šmejd!
Rozhlédla jsem se a poslechla rebelského ducha. Musela jsem utéct a jediná cesta byla nade mnou. Vytáhla jsem se na špičky a zavěšením jsem utrhla mřížku u větrací šachty.
Děkovala jsem Bohu, že jsem tak hubená a malinká. Když jsem zmizela v šachtě a zametla za sebou důkazy plazila jsem se ven. Slyšela jsem jak kdosi řve:
"Byla tady … nemohla utéct!" bylo to německy. Plynulá němčina. Byl to puč chtěli napadnout Polsko a tohle jim otevřelo dveře.
"Najděte ji …" bylo poslední co jsem ještě slyšela. Lezla jsem rychle k cíli. Cítila jsem čerství vzduch v tom jsem si všimla Německých SSáckých holinek.
"Tu holku najděte a přiveďte ji … je mi jedno jestli živou nebo mrtvou."
Vyděšeně jsem ležela a ani nedýchala. Měla jsem velký problém a to s SS.
Chvíli jsem ani nedutala a jen sledovala co se kde děje.
"Pane ta holka nikde není … hledali jsme všude a do šachty by se nedostala … ta je moc malá …" pomalu jsem couvala do zadu.
Kužel světla z baterky v té chvíli padl tam kde jsem před chvílí ležela. "Nemohla utéct je někde vevnitř … kdo je nejmenší a vleze se do šachty?"
Dohadování se přesunulo jinam, ale já věděla že musím ven a ke jedno kam. Dolezla jsem a rozhlédla se. Pak tiše vypáčila mříž a vylezla na mokrou trávu. Potichu se odplazila pod auto.
"Jak to vypadá s mrtvými?" ozvalo se vedle auta. "Kolik mrtvých tu bude?" zeptal se hrubý německý hlas.
"Sedm Poláků … ještě hledáme tu holku … někam nám utekla máme pocit, že si myslela, že to bude pro ni lepší …" zacpala jsem si pusu abych nevyjekla. "Co uděláme s tou nánou až ji najdeme?"
"S Annou?" zamyslel se voják SS, který prošel okolo mého úkrytu. "Odvezeme ji s sebou … asi zavřeme … nebo zastřelíme …"
'Hajzlové jedni …' řekla jsem si v duchu. 'Jsou to zplozenci zla ta SS jak říkal Aleš … neměla jsem sem lézt … dali mi práci jinde … jsem husa!'

Po půl hodině pátrání odjeli a nechali tam jen malou jednotku, která ohlásila napadení. Já utekla do Německa, protože přes hranice bych se nedostala tak snadno.

Kontaktovala jsem místní Berlínský odboj. Nemohla jsem odjet, ale aspoň jsem napsala článek o SS. Stala jsem se osobou na seznamu hledaných. Byla jsem předem mrtvá kdyby mě našli.

Propašovali mě jako mrtvolu na voze do Švýcarska. Švýcarsko neutrální země. Bylo štěstí, že jsem se tam dostala živá. Po pár dnech jsem zkusila štěstí na universitě a uspěla jsem. Nedostala jsem se na novinařinu, ale dostala jsem se na historii. Čtyři měsíce jsem v klidu studovala a začala se zajímat o všechno co se točilo kolem pokladů, ale bohužel klid nemohl být věčný.

Byla noc a ulice svítili pošmurným světlem. Šla jsem pomalinku po ulici a studovala s čím přišli noviny. Už obsadili Čechy a Moravu náš stát byl přejmenován na Protektorát Čechy a Morava. Měla jsem slzy v očích co asi dělá matka a otec? Jsou v pořádku nebo snad nejsou?
Moje uvažování zarazilo auto, které se blížilo. Sklouzla jsem pohledem na značku žádnou nemělo. Zase se projevila moje paranoia a panika. Vyrazila jsem do uličky až jsem se divila jak rychlá jsem. Kdyby nebylo mokro přísahala bych, že by se zamnou udělali oblaka prachu.
Přeskočila jsem kaluž a zabočila do uličky která vedla k náměstí. Slyšela jsem za sebou jak kdosi šlápl do kaluže proto jsem zmizela v černém výklenku po pravé ruce a tam se skrčila.
"Běžela k náměstí?" ozval se muž, který vyběhl z ulice. "Byla pomalá dohnali by jsme ji … musí někde být …" ozval se druhý a rozhlédl se. "Tu holku musíme dostat … SS by ji konečně mělo pod zámkem a nemohla by napáchat více škody …"
Muž víc nalevo se zašklebil. Měl zjizvenou tvář to jsem viděla dost dobře. "Mlč hlupáku taky nemusí ta holka vědět všechno …"
Mladý pokrčil rameny. "Toto je Švýcarsko neutrální země … tady bych si dával pozor, tu nemáme žádné pravomoc …"
Schytal od zjizveného pohlavek a ten jen zaklel a mumlal za co. Já tiše dýchala ve výklenku a sledovala jejich kroky. Vzdalovaly se k náměstí.
Počkala jsem 5 minut a pak se tiše plížila pryč druhou temnou ulicí. Takže po mně SS pořád pase, ale jedno jsem nepochopila. Proč?
Domů jsem se nemohla vrátit a tak jsem se vrátila do své milované kavárny jménem u "Potrefeného Švýcara."
Sedla jsem si nejblíže dveřím a objednala si kávu. To jsem je snad vytočila tolik tím článkem? Nebo jsem se snad provinila proti jejich vlasti jinak? Přemýšlení nikam nevedlo a tak jsem zaplatila a vyplížila se na ulici. Zase začalo mrholit a já netušila kudy kam. Měla bych asi jít někam schovat než pochopím o co jde nebo si to někde zjistím.

Dnes jsem, ale neměla mít štěstí. To mi došlo hned jak zastavilo černé auto přímo přede mnou a vystoupili z něho dva muži v černých uniformách. ¨
'A kurva …' řekla jsem si v duchu a otočila se k odchodu. Bohužel ne dost rychle abych stihnula zase utéct.
"Následujte mě do auta slečno Prokopová …" chytli mě mezi sebe a pevně sevřeli. "Neradi bychom za vámi běhali jako naši přátelé …" otočila jsem pohled na druhé černé auto.
"Jistě … trochu proběhnutí by jim nemělo vadit ne?" přepnula jsem na plynnou němčinu, protože nemělo cenu si hrát na vola.
SSák si sedl na zadní sedadlo a druhý mi pomohl do vozu za ním. Praštila jsem se při tom do hlavy. Zabouchl za mnou dveře a sedl si dopředu.
"Mohu se zeptat co jsem vlastně provedla a co vám dává právo mě sebrat v neutrální zemi?" zeptala jsem se tvrdě a zcela flegmaticky.
"Tohle se děje na rozkaz vrchního velení SS …" zamyslel se voják vedle mě. "Ani nevím co se děje … ale chtějí tě … živou."
'Kurec … jak mě chtějí živou?' zamyslela jsem se. 'Co jsem jim zase provedla … já jsem jen studentka historie!'
"Tak aspoň něco …ať vím na co se připravit …" řekla jsem tiše.
"Nic zajímavého …" usmál se SSák. "Vlastně si s vámi chceme přátelsky pohovořit o vaší další kariéře … chtěli jsme už kdysi, ale vy jste někam zmizela, slečno …" poslední slovo řekl až moc nepřátelsky.
 


Komentáře

1 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 30. července 2011 v 0:45 | Reagovat

Zajimavej pribeh..koukal jsem i na jiny clanky, hlavne teda o apokalypse a tak, a jeste se urcite vratim. Libi se mi tvuj styl a pojeti psani celkove. Jinak mi trosku prijde, ze v tom mas nejaky feministicky zaber, ale necetl jsem vsechno, tak treba jen kecam. Kdyz budes chtit treba pokecat, napis na mail (je muj druhej, takze na nej casto nechodim), nebo jednoduse napis k nejakymu clanku u me na strance.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama