Pro mě od Nikisky

6. června 2011 v 12:33 | Hakky Life |  Příběhy
Od Nikinky pro mě :) Chcete i vy? ZDE

Konečně to mám dokončené. Tohle je to nejtěžší téma, jaké jsem kdy mohla dostat. Ale vše je jednou poprvé a díky Hakky jsem si to mohla odzkoušet a říct, že Kapitolovou povídku bych už tedy nezvládla..I tohle jsem dávala jen tak-tak a není to nejdokonalejší. No ale..přeju příjemné čtení..
Název: Zloděj noci
Pár: Lenka "Střelenka" Láskorádová, Voldemort → Tom Raddle
Postavy: Neville, Yaxley, Dolohov, Hermiona, Ron, Levandule
Doba: Po Bradavicích
Povídka: Jednorázová
Seděla v lese na pokáceném stromu. Své dlouhé blond vlasy jí padaly do tváře a všude kolem ní létali fialoví motýlci. Podívala se na ty zajímavé a krásné tvorečky, kteří ji dělali podivným způsobem šťastnou. Potom se podívala dopředu a uviděla ho. Stál tam ve společenském hábitu, jako kdysi. Nebyl zlý, byl jen vystrašený a zmatený. Utíkal k ní. Natáhl ruce a..
,,Lenko" zatřásl s ní Neville a ona otevřela oči, aby mohla zjistit, že to byl jen sen.
,,Uff" oddechl si úlevně Neville ,,Pořád si sebou škubala, jakoby na tebe někdo použil Crucio" vysvětlil.
,,Vážně?" zeptala se svým pokojně klidným hlasem.
,,Ano…zase se ti o něm zdálo?"
Lenka přikývla a sklonila hlavu. Poslední dobou se jí o Voldemortovi zdálo pořád. Ale nevypadal tak, jako když ho viděla posledně. Byl jiný. Hezčí. Přesně jako v letech, kdy chodil do Bradavic. Kdy nebyl Voldemort, ale pouhý Tom Raddle. Bála se ho, ale tohle nebezpečí ji zároveň přitahovalo. Ale proč se jí o něm zdálo snad každou noc od poslední bitvy? Chtěl to tak? Nebo ještě hůř…když zničil Harryho Pottera, chtěl zničit i ji?
,,Neboj se, nic se ti nestane" řekl Neville, jakoby jí četl myšlenky. Lenka se na něj usmála a dál se věnovala svým myšlenkám.
Neville se postavil a odešel do místnosti, kde už seděli i jeho přátelé, kteří v bitvě přežili. Hermiona, Ron a Levandule. Ostatní buď zemřeli, nebo se někam vytratili a nikdo už je od té doby neviděl.
,,Co se s ní stalo?" vyzvídala znepokojeným hlasem Hermiona ,,slyšela jsem ji křičet až do mého pokoje.."
,,Voldemort" vydechl jen Neville a svalil se do křesla.
,,Ach..zase..ten chlap nedá pokoj ani ve snu" konstatoval podrážděně Ron a hned když to řekl, všichni si vzpomněli na Harryho. Na toho odvážného kluka, který do svých jedenácti let nevěděl, kdo vlastně skutečně je a kdo je jeho rodina.
Lenka vyšla z pokoje a přisedla si k ostatním.
,,Chtělo by to někam zajít" navrhl Ron ,,jen tak..zlepšit si náladu. Můžeme jít třeba na Máslový ležák"
Jelikož s ním všichni souhlasili, hned se vydali do Prasinek.
Když došli ke Třem košťatům a objednali si, pohled jim sklouzl ke stolu, který byl až v zadním rohu. Nemohli uvěřit svým očím. U stolu totiž seděli dva muži. Dva muži, kteří zničili život mnoha lidem z Bradavic.
,,Podívejte..Yaxlay a Dolohov..naši známí Smrtijedi" vyštěkla nenávistně Levandule a ukázala na dva muže, kteří o něčem živě diskutovali. Potom otočili pohled na skupinku a hlavně na Lenku. Postavili se a zamířili k nim.
,,Co chcete?!" postavil se obranně Ron a byl schopen udělat cokoliv, kdyby se o něco pokusili.
,,Ji" ukázal Dolohov na Lenku a ta o krok ustoupila.
,,Nikdy" zakroutil potichu hlavou Neville.
,,Nebojte se" řekla Lenka a přišla ke dvěma Smrtijedům ,,nic mi nemohou udělat"
,,Ale mohou..jsou to přece Smrtijedi!" vrovala ji Hermiona.
,,Nemohou" trvala na svém Lenka, stočila pohled na Dolohova a jemným hlasem se zeptala ,,Jdeme?"
,,Jistě" zasmál se Dolohov a zmizel i s Lenkou.
,,Co když se jí něco stane? Neměli jsme ji pustit!" zamračil se Neville.
,,Sama to chtěla a..myslím, že jí opravdu nic neudělají. A kdyby se něco chystalo, nějak to poznáme a zachráníme ji.." uklidňoval ho Ron.
,,Kluci" zamyslela se Hermiona ,,myslíte, že to má něco společného s tím..dnešním snem?"
,,Myslím, že ano. A ne jenom s dnešním, ale i s těmi ostatními" přikývnul Neville.
,,Jdeme domů a budeme čekat na zprávu o ní" prohlásil Ron a oni souhlasili.
Dolohov a Yaxley dovedli Lenku až před Voldemorta. Byl k ní zády, takže mu nemohla vidět do obličeje, ale zdálo se, že je takový, jako v jejím snu. Vůbec nevypadal jako někdo, kdo vyvraždil polovinu Bradavic a lidí z mudlovského světa. Vypadal…neškodně. Tedy alespoň ze zadu.
Najednou se otočil a Lenka se nepatrně pousmála. Byl to ten kluk ze snů, kvůli kterým se celé ty dlouhé noci probouzela spocená.
,,Lenka.."Střelenka".." vyslovil její jméno a přišel k ní blíž. Svým poslušným Smrtijedům dal pohledem najevo, že mohou odejít a to také udělali.
,,Ano..to jsem já" přikývnula.
,,Vím, na co teď právě myslíš" řekl ,,máš dost těch tvých..nočních můr?"
,,Nejsou to noční můry, jsou to jen..sny.." pokrčila rameny Lenka.
,,Ach..jsi stále stejná. Tobě to je snad příjemné?" zeptal se se zájmem.
,,Ano.." pravdivě odpověděla Lenka ,,upřímně mi nevadí..teď už ne.."
,,Teď už ne.." zopakoval Tom ,,Mám tomu rozumět tak, že předtím ti vadily, ale teď si je..užíváš?"
,,To ne..jen už jsem si zvykla"
,,Jistě, na všechno se dá zvyknout"
,,Asi ano"
,,Nekladla sis nikdy otázku "proč?" vyzvídal.
,,Několikrát..ale v tuto chvíli ne"
,,Jsi velmi chytrá" konstatoval Tom.
,,Děkuji"
,,Posaď se" pobídl ji a pohledem ukázal na krásné koženné křeslo v tmavě zeleném odstínu.
Lenka ho poslechla a sedla si. Připadala si zvláštně. Musela být opatrná, protože tohle už nebyl sen, ale skutečnost, takže se jí mohlo stát cokoliv. A na to COKOLIV nebyla ještě připravená. Nevěděla jak se má chovat. Neměla tady ani své přátele, nikoho. Teď má jedinečnou šanci se pomstít Voldemortovi za smrt jejího otce a taky za Harryho, který by to na jejím místě určitě udělal. Ale ona nechtěla. Něco jí říkalo, že tohle by nebylo správné.
,,Proč se mi zdají..ty věci" odvážila se zeptat.
,,Ty věci? Nazýváš to - věcmi. Fajn..možná jsi plná nenávisti" řekl ,,nebo lásky" dodal.
Lenka se začervenala. Když k němu necítila nenávist, tak co potom? Lásku?
,,N-ne" vykoktala ,,Ani jedno z toho.."
,,Dobře" přerušil ji, vytáhl hůlku, něco zamumlal a najednou se octla doma. Bylo to neuvěřitelné, ale ležela ve své posteli.
Podívala se po místnosti. Všechno bylo jako předtím.
Slyšela, jak dole v obývacím pokoji někdo mluví. To musí být ostatní. Ale Lenka teď neměla chuť někoho vidět - dokonce ani své kamarády, kteří ji ve všem podporují a pomáhají jí. Musela chtě nechtě přemýšlet o slovách tajemného Toma Raddlea. Možná měl pravdu. Měla by si nejdřív uvědomit, co vlastně cítí. Nenávist nebo lásku? Kdyby k němu cítila nenávit, vytáhla by hůlku a pomstila by se..za všechny ty nevinné lidi, které zabil. Ale i když tohle všechno udělal, nedokázala ho nenávidět tak, jak chtěla. Mohlo to být ze strachu?
Ne..vždyť se jí i líbil..tak co si to pořád namlouvá..
Najednou uviděla na malém stolku vedle postele deník. Byl krásný - ale ten tu přeci předtím nebyl. Musel ho sem nějak přenést, protože bylo víc než jasné, že deník je ze stejného materiálu, jako to křeslo…a taky měl stejnou barvu. Lenka se pro něj natáhla a pomalu ho otevřela. Stránky byly nepopsané..až na jednu. Hned na první stránce byl zlatým písmem vytištěný nápis:
Lenka "Střelenka" Láskorádová
Můj deník
Byla z toho zmatená. Proč by jí dával někdo jako je on deník? Možná chce, aby napsala aspoň do něj co cítí, když už se to neodváží říct..
To bylo to jediné, co ji napadlo. Vzala tedy brk, inkoust a začala psát.
Ahoj. Jmenuji se Lenka Láskorádová a chtěla bych se ti svěřit. Nikdo z mých kamarádů by to nepochopil, i když mě mají sebevíc rádi. Tuhle krutou pravdu, kterou jsem si uvědomila teprve asi před dvěma minutama, by oni neunesli. Ale k věci..chtěla bych se přiznat, že nevím, co cítím k Tomovi Raddleovi. Ano, mluvím o tom strašném kouzelníkovi. I když zabil několik mých přátel, nedokážu ho nenávidět. Asi je to láska, protože vždy, když zavřu oči, vidím ho. A nebo na mě použil nějaké kouzlo? Bylo by mu to hodně podobné, ale něco mi říká, že to co se děje je jen má vina. Ale je zvláštní, že ví, co se mi zdá. Možná mi čte myšlenky..?
Zavřela deník a strčila si jej pod polštář.
,,I kdybych ho opravdu milovala, nikdy bych nemohla být s ním. Je čas ukončit to. Nesmím se trápit, ale musím žít. Musím žít pro své kamarády. Oni mě potřebují. Tohle je uzavřená kapitola" zašeptala si pro sebe, zvedla se, sešla schody a šla se s úsměvem na tváři přivítat se svými přáteli.
,,Lenko!" vykřikl úlevně Neville, jen co ji viděl ,,Bál jsem se o tebe"
Lenka se jen usmála a skočila mu do rozevřené náruče. Může se trápit kvůli někomu, kdo jí ukradl kus noci..a nebo žít život s tím o kom ví, že ji má upřímně rád. Byla rozmyšlená okamžitě. Podívala se Nevillovi do očí a krátce ho políbila.
Zapomene a Neville jí v tom pomůže. Tím si byla Lenka jistá.
 


Komentáře

1 Das Das | Web | 6. června 2011 v 17:17 | Reagovat

přečetla sjem si - bohužel - jen začátek.. úžasné. :)))

2 Míla Míla | Web | 7. června 2011 v 7:14 | Reagovat

Moc a moc pěkné !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama