Úvod: Narodila jsem se špatně

16. května 2011 v 23:52 | Hakky Life |  Příběhy
Vítejte v post apokalyptickém světě je to vždy o hubu. Hlavně když se narodíte vůdci odboje a učíte se přesný opak než vaši vrstevníci. Bylo to těžké, protože oni byli takový a já jiná. Každý den jsem se učila střílet ze zbraně a bojovat ručně proti vojákům Státu. Můj den byl těžký a náročný. Zatím co den mých vrstevníků byl od osmi ráno pracovat na směny po šesti hodinách. To byl můj konec. Já nikdy nebudu jako ostatní děti a dospívající.
Mé jméno je Dagmar. Příjmení nemám, ale přezdívka zní Hakky. Jsem jedna z hledaných osobností na černé listině Státu. Mám plno přátel. První je Danny kámoš do nepohody, Princ už mi 4 x zachránil život a plno jiných kamarádů co mi pomáhají.
Bohužel můj život byl zpečetěn už když jsem se narodila do světa vyvrhelů .
Můj vzhled je normální. Jsem holka co má krátké zrzavé vlasy a hnědé oči. Na nose mám brýle protože špatně vidím do dálky. Problém byl s tím, že nevidím hodně daleko. Nebudu vám tu říkat dioptrie.
Stojím proti vojákovi Státu a sleduji ho. Otec mi zase jednoho unesl, ale já už nepotřebuji se učit. Já zabíjet nožem umím.
Roztočila jsem nůž v ruce a pomalu se vydala k vojákovy. Bylo mě ho líto. Neměl totiž šanci se bránit. Podřízla jsem ho a otřela si o něho nůž. Dopadl s prořízlím hrdlem na zem. Překročila jsem ho a šla pomalu pryč.
Nikdy jsem nechtěla být stroj na zabíjení. Opřela jsem hlavu o zeď a sledovala okolí. Otec přišel ke mně. "Budeš dobrý vůdce …" šeptal tiše otec.
Nemluvila jsem s ním. Otočila jsem se od něho a šla k Princi a Dannymu.
"Jdeme nebo to tu nevydržím …" po mrtvém jsem se jednou ohlédla a pak už byl minulost. Můj mozek to z hlavy dostane jako by to vymaže.
Boty křupaly na štěrku jako bych šla ve sněhu. Mířila jsem k městu. K Eko city.
Jít k městu jako hledaný zločinec je největší blbost kterou můžete udělat. Jste rozený zločinec. Jste hnus města. Jste odpad národa. Tak to bylo, je a bude. Když se odlišujete od ostatních jste jen sketa. Mastný flek na vyšetřovatelově botě. Nejste v tomto světě nic.
"Jseš si jistá kam jdeš?"
Princ o mě měl vždy starost, ale dneska jsem na to neměla náladu. Koukla jsem se po něm a usmála se. "Nic horšího se mi nemůže stát než že mě chytne vyšetřovatel."
To byl člověk co měl povolení si z vás udělat klidně i špekáček.
"Dneska má Princ pravdu … neměla bys tam jít …" otočila jsem se na oba dva.
"Jsem dost stará na to abych věděla co mám dělat a co ne …" odsekla jsem a dala si zbraň k pasu a povzdychla si. Ti dva měli pravdu. Narodila jsem se špatně.
 


Komentáře

1 Lin Lin | Web | 17. května 2011 v 11:05 | Reagovat

krásně napsané.. ale smutné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama