StarGate - Goau'ld

16. května 2011 v 23:08 | Hakky Life |  Příběhy
SG-1 | StarGate | období goau'ldů | psal dizlegtik

Jmenuji se Dana Eva Williamsonová je mi 18 let a chovám se na méně. Studuji psychologii a pedagogiku. Miluji bojové sporty a vojenskou historii. Jsem mi astrofyzika, ale moc se s ní neztotožňuji, protože otec nechce abych byla dobrá v astrofyzice. Možná je to něco ze školy. Matematika mi vždy šla, ale nerada jsem ze sebe dělala chytrolína a šprta. Můj otec je vojenský důstojník a matka je květinářka, tedy byla než se stala ta nehoda co mi změnila život. Neuřídila na kluzké vozovce auto a zemřela. Ještě ten den jsem se snažila volat otci, ale zase by kdesi pryč. Nikdy nebyl tam kde jsem ho potřebovala. Stáhla jsem se do sebe a čekala kdy přijde táta domů. Z týdnů se stali měsíce a on nikde. Já se ve škole taky neukázala hezky dlouho. Tak začali mít strach a zavolali policii. Ta se o mě nezajímala, ale vláda to bylo něco jiného zájem tu byl. Seděla jsem na útesu a koukala dolů. Docela mě štvalo, že otec se neobjevil tak dlouho. S pláčem jsem sledovala jak vlny narážely do útesů. Už jednou jsem chtěla skočit dolů. Vstala jsem a nadechla se. "Nemám pro co žít!" Popravdě jsem měla pro co žít. Můj další osud byl jasně stanoven vládou. Otcův přítel. Jack O'neill věděl kde mě asi najdou. Chystala jsem se skočit dolů, když mě kdosi chytil okolo pasu a stáhl mě zpátky. "Slečno Williamsová, bohužel pro vás máme spatnou zprávu …" Otočila jsem se na vojáka. "Vím, že otec zemřel ve výkonu služby … to mě napadlo i samotnou!" vyštěkla jsem jako raněné štěně. "Chápu, že už ho neuvidím jako matku tak mi dejte pokoj …!" Nepustili mě. Místo toho se objevil můj kmotr Jack. "Dano …" pousmál se. "Co ty tady chceš taky mi přát upřímnou soustrast?!" Zavrtěl hlavou. "Ne … přísahal jsem tvému otci, že se o tebe postarám." No to mi bylo jasné, protože to byl kmotr. "Aha … tak tobě to řeknu takhle …nemá cenu žít." "Chceš-li umřít Dano … tak umři pro dobrou věc …" Nadechla jsem se a uklidnila. "Takže? Kde a kdy?" Byly to unáhlené závěry, ale byla jsem mladá a hloupá. "Slyšel jsem, že jsi výborný astrofyzik Dano" Pousmála jsem se a přikývla. "To ano jsem … otec to nechtěl ani slyšet …" "Dobře Dano … pojď …" O 3 ROKY POZDĚJI.
Vítejte v mém světě. Jsem fyzik, který pracuje u SGC jako otec. Mám vojenský výcvik a chci pomstít otce. Tvrdě jsem na tom pracovala abych se umístila co nejlépe. Přidali mě do SG-6, protože tam bylo volné místo. Milovala jsem svoje místečko u SG-6 jako nikdo. Když jsme měli akci byla jsem vždy u brány první. "Pane!" zasalutovala jsem plukovníkovi, který přikývl a usmál se. "Williamsonová … to se tak těšíte na záchranou akci SG-1?" Přikývla jsem a otočila se na bránu. "Mého strýčka nikdo zavírat nebude …" On Jack byl vlastně nevlastní bratr mého otce Freda Williamsona, ale nějak se k sobě nehlásili. Strýček mě měl velice rád a vždy mi něco přivezl, ale teď jsem se k sobě taky moc nehlásili jelikož on byl můj "nadřízený." "Jasně Williamsonová … tvoje starost o strýčka je vždy úžasná …" Otočila jsem se na Deana Kolinse. "Dej mi už pokoj …" poslední člen naší bandy byl Sam Morisn. Elitní voják z jednotky SAS. Odešel za lepší prací. Velitel naší "skupinky elitních vojáků" byl Marvin Delly. Velice hezký a mladý. Řekněme idol žen. "Co pokoj …? Chceš ho postavit?" Dean se snažil být vtipný, ale nevedlo se mu to. Otočila jsem se na něho s povzdechnutím. "Ty až dostaneš rozum tak se zblázníš a nebudeš mít zase nic!" Hvězdná brána se začala otáčet. "SG-6! Máte zelenou a přiveďte je živé …" vedle se postavila ještě SG-3, která měla být na misi s námi. "Ahoj Marku …" pozdravila jsem dalšího astrofyzika …" Usmál se a kývl. "Ahoj Dano … takže tě na misi dokopali?" Povzdechla jsem si. "Chtěla jsem volno aspoň týden …" poklepala jsem si na zbraň. "Ale armáda volá …" Přikývl jako vždycky. "Jo armáda … to je opravdu zábavný job …" Marek byl Čech. Párkrát mě pozval na večeři k sobě. Nebyly jsme spolu v týmu proto jsem se mohli scházet a spát spolu. "Co po misi zajít ke mně?" vydala jsem se k bráně, která se otevřela. "Jasně …" Nikdo nemyslel, že by se akce nezdařila. Bylo to chvíli po té co jme prošli bránou. Já schytala ránu do ramene a šla k zemi. Marek mě neviděl jako ostatní. Vydali se k bráně a nechali mě tam. Pochybuji, že měli čas na to aby se přepočítali. Stala jsem se tady zajatcem i když přiznám se. Zajatec jsem ani tak nebyla. Probudila jsem se v sarkofágu, který se zrovna otevíral. "Vítejte má královno …" ten hlas! Poznala jsem Ba'ala a věděla jsem, že se z tohoto asi nedostanu. "Raději mě nech na pokoji …" Ba'al se zašklebil. "Nejsi v postavení poroučet …" Vytáhli mě ze sarkofágu a postavil na zem. "Vyměním za tebe SG-1 … pustím je … ale ty semnou zůstaneš!" Zamračila jsem se a sledovala. "Proč mě sakra chceš?!" vykřikla jsem. "Co je na mě tak zajímavého?!" Ba'al se usmál. "Ty jsi zlato … ty jsi ta, kterou si vybral … symbiont!" zasmál se Ba'al a pevně mě přitiskl k sobě. "Děj ode mne ty své pracky!" vyštěkla jsem snažila se mu vykroutit. "Pustím SG-1 … a ty se staneš mou ženou …!" a tak se i stalo. Opravdu SG-1 pustil. Můj strýček nevěděl proč je pustili pochopí o pár měsíců později.
Ba'al to semnou měl těžké, protože jsem měla vojenský výcvik a nehodlala jsem v sobě mít to stvoření. Bránila jsem se jako vlčice, ale bohužel jsem se neubránila. "Nebraň se zlatíčko moje …" nechtěla jsem být goau'ld. Raději bych zemřela než abych měla to slizké v sobě. Ta ženská jenom nadzvedla triko. Funěla jsem a snažila se vykroutit, bohužel jsem byla pevně přimáčkla ke stolu. Cítila jsem jak mi kdosi pára triko od krku dolů pak už si pamatuji jen jedno. Nemohla jsem ovládat tělo. Na SGC mě prohlásili za mrtvou. No bude to překvapení. O 3 měsíce později. SG-1 se zase dostala do zajetí Ba'ala. Jak to dokážou tak často po sobě nikdo nechápal. "SG-1 … lásko … Agono …co myslíš, že s nimi uděláme?" Celou dobu jsem stála k SG-1 zády. Pomalu jsem se otočila a prohlédla si SG-1. "Co by … zavřeme je." Řekla jsem krutě a zle se usmála. "Pak je zabijeme …" Jack se na mě koukal s otevřenou pusou. "Moji neteř takto využít?! Ty chcípáku!" snažil se vstát a vrhnout se na Ba'ala. "Myslím, že by z něho mohl být výborný hostitel …" řekl tiše Ba'al a koukl se na Jacka. Prohlédla jsem si mého muže a pak SG-1. "To ano … všichni jsou velice zajímavý exempláře …" zašeptala jsem. "Chci je všechny v armádě!" zasyčel Ba'al. Jack si odplivl a koukl se na mě. "Dano! Vzpomeň si!" Jen jsem se ušklíbla a otočila na Ba'ala. "Ať je odvedou …" zasyčela jsem a vydala se do pokoje. Tušila jsem, že SG-1 uteče, ale nevěděla jsem, že vezmou i mě. Strýček O'neill nechtěl abych byla goau'ld a už vůbec nechtěl abych byla královna Ba'ala. Byla jsem ráda, ale to co mě ovládalo zuřilo. Ležela jsem omámeně na posteli. "Nikdy mě nedostanete ven!" zasyčela jsem tiše. "Zabijete tím hostitelku …" O'neill se na mě podíval. "Dana by to tak chtěla … vím, že nechce být goau'ld …" Chladný smích z mích úst mě děsil. "A víš, že je vyděšená jako štěně? Cítím ji tu … chce být zase normální …" O'neill se zamračil a povzdechl si. "Vím jak se cítí taky jsem byl goau'ld …" řekl tiše a opřel se o stěnu. "Dana je, ale silná a ty … Ty dneska umřeš …!" pak odešel. Cítila jsem to napětí okolo mě. Byli tu i tok'rové a byli zde i nejlepší lékaři z celého světa. A já mohla jenom ležet připoutaná k posteli s neuvěřitelnými bolestmi. Cítila jsem goau'lda v sobě a náhle až paralyzující bolest v hlavě. Goau'ld už chystal moji smrt. Křičela jsem bolestí. "Co se děje?" Jack O'neill stál ve dveřích. Měl o svoji neteř strach. Věděl, že se něco děje, ale nechtěli mu nic říct. Kdosi mu položil ruku na rameno. "Jacku určitě bude v pořádku …" zašeptala osoba. "Samanto …" zašeptal a otočil se na ženu co stála a ním. "Doktorka Freizrová je velice šikovná, Jacku a také tu jsou odborníci." Neumíte si představit jak jsem trpěla. Jed se dostával pomalu k mozku a jí slábla. Zmodrali mi rty a pomalu jsem necítila nohy ani tělo. "Jenet …" zaskučela jsem. Stála vedle mě a držela mě za ruku. "Vyřiď Jackovi, že jsem se snažila …" cítila jsem chlad a smrt. Pak to přišlo. Slyšela jsem jenom zvuk posledního úderu srdce a pak nic jen tma a chlad.
Jack se sesunul k zemi. Viděl jenom mrtvou dívku, která tiše zírala kamsi o stropu než ji doktoři zavřeli oči a odpojili ji hadičky i přístroje. "Dano!" každý zde na základně měl pochopení pro to děvče i pro strýce, který ji měl jako vlastní dcerku. Při pohřbu oné dívky se sešlo hodně lidí. Byl tu i prezident, ale jen na chvíli. Spustili ji do hrobu se vší slávou a pýchou přitom ji polovina lidí neznala. Já ji znala, protože to bylo moje tělo, ale teď již ne. Teď jsem byla antik a já byla ráda, že jsem se zbavila těla. Možná se zase někde objevím, ale teď ne … teď budu jen vzpomínka.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama