RE: Smrt je všude

16. května 2011 v 23:28 | Hakky Life |  Příběhy
- Příběh - Prostředí Resident Evil - Reccoon City -

Dnešní den byl pro mě nejdůležitější na světě. Dostala jsem novou práci ve S.T.A.R.S. což byl vždy můj sen. Oblékla jsem se a vydala se k autu. Mamka už seděla připoutaná a čekala na mě. "Připravená?" usmála se na mě a já přikývla. "Jako vždy mami …" ušklíbla jsem se a koukla se z okna. Už jsem nebyla malá, ale byla jsem jejich jediné dítě. Matka se ke mně vždy chovala velice mile a otce jsem neměla. Bylo mi 26 let a měla jsem vystudovanou vojenskou akademii a teď se chystala začít žít dospělí život.
Mamka mi zastavila před policejní stanicí a já vystoupila. "Tak čau …" mrkla jsem na ni a vydala jsem se dovnitř. "Dobrý den má se tady hlásit … na pohovor …" zastavila jsem se u recepce. Ta žena na mě koukla a prohlédla si mě. "Jdeš na pohovor kvůli S.T.A.R.S. zlatíčko …?" přikývla jsem a usmála se na ni. "Už mě přijali …" řekla jsem tiše. "Zlato … změnili se podmínky … Velitel Albert Wesker je v kanceláři a čeká na tebe …" řekla a podala mi složku s mými spisy. "Utíkej ať ho nenecháš čekat …"
Co to má sakra znamenat. *Zlatíčko? Podmínky? Wesker?* zamračila jsem se a zaklepala u dveří. "Dále …" vyzval mě mužský hlas. Vešla jsem do kanceláře a pozdravila. U stolu seděl muž měl asi 183 cm měl blond vlasy a na nose sluneční brýle. Sundal si mě když mě viděl. "Ach vy musíte být slečna Teylorová …" podala jsem mu svoji složku. Ukázal rukou abych si sedla a tak jsem to udělala. "Vy chcete být u S.T.A.R.S.?" koukl se na mě. "Nejste na to moc mladá slečno?" usmál se. "Já tady žiji a pracovat bych tu taky chtěla …" řekla jsem tiše. "Práci bych potřebovala matka je nemocná a už nemůže chodit do práce …" koukla jsem se na Weskera. Přikývl a otevřel složku. "Slyšel jsem že jste velice šikovná žena …" zavřel složku a usmál se. "Proto vás příjmu do týmu S. T.A.R.S. Bravo …" řekl tiše. "Běžte se nachystat … máte akci … přesně za 2 hodiny odlétáte do Arklaynských hor poblíž Reccoon city." přikývla jsem a odešla. Pousmál se a zaškrtl si další políčko. Bravo tým odlétá za 2 hodiny na jistou smrt.
O 3 dny později. Alpha tým se připravoval na záchranu týmu Bravo, který zmizel na akci. Nikdo nevěděl kde se tým nachází. Museli najít tým Bravo.
Seděla jsem ve starém domě a třásla se. Ty věci co po nás šli to byli psy nebo zombíci? Tiše jsem poslouchala jestli někdo nejde. Uslyšela jsem kroky a odjistila zbraň. Pak jsem uslyšela známé hlasy. S Chrisem a Jill jsem vyrůstala na jedné ulici to oni mě k tomuto povolání dostali. Tiše jsem vyšla na chodbu a viděla Weskera jak je kamsi vede. "Celou dobu jsi to plánoval Weskere?" syčel Chris, ale Wesker mlčel. Vydala jsem se potichu za nimi, ale pak mi všichni někam utekli. Snažila jsem se je najít, ale všude byl klid. Nakonec jsem šla do spodních pater. Otevřela jsem dveře a rozhlédla se po laboratoři. Zamračila jsem se a vešla. "Už jsem na tebe čekal …" ozval se Wesker a já na něho namířila zbraň ve stejnou chvili mi kdosi přiložil zbraň ke spánku. "Polož to zlato …" Pustila jsem zbraň na zem a navrle se koukla za sebe. Jistě toho znám. Jak se jmenoval? Barry? "Ruce za hlavu a žádné blbosti …" zasyčel. Sakra byla jsem ve S.T.A.R. S.jen 3 - 4 dny a už se ke mně chovají takto. "Klekni si …" šla jsem na kolena a sledovala Weskera. "Váš nápad?" koukla jsem se na něho a sledovala ho. Pousmál se, ale neodpověděl. Pak jsem se koukla na to v té velké zkumavce. *Co to do prdele je?!* nemohla jsem být slušná ani v duchu. Byla to obluda a Wesker u toho stál a obdivoval to. "Pojď sem …" vyzval mě. Odfrkla jsem si a zavrtěla hlavou. "Díky, ale mě je tady dobře …" jen se ušklíbl a otočil se na mě. "Pojď sem … hned!" zasyčel a Barry mě vytáhl na nohy a dovlekl mě k Weskerovi. "Jak dlouho bys dokázala bojovat s tady tímto?" ukázal na tu obludu. "Dlouho?" koukl se na mě. "Zapomeň …" řekla jsem nevrle a sledovala to stvoření. "Ne Ammy s tebou mám jiné plány …" zahučel a Barry mě postrčil dopředu. Wesker se po něm kouknul a zašeptal. "Najdi ty dva co tu pobíhají …" zašeptal a převzal si mě. "Pro tebe milá Ammy mám zvláštní překvapení …" "Bez toho se klidně obejdu …" zahučela jsem a snažila se vytrhnout. Držel mě pevně za paži. "Proč to sakra děláte …?!" "Pro sebe chci mít moc …" zašeptal a posadil mě na židli. "Když jsi nás pronásledovala věděl jsem, že si to pravé pro moji studii." usmál se a otočil se na stůl. Byly tam lahvičky s modrou tekutinou. "Vyberte si něco jiného!" vyštěkla jsem a chtěla vykopnout. Jehlu mi zarazil hluboko do krku. Stisk. Já jen ho pevně chytla za ruku a pak jsem se zhroutila na zem. "Uvidíme co to s tebou udělá …" zašeptal.
Probudila jsem se dost pozdě. Viděla jsem rozmazaně Chrise jak bojuje s tou obludou. Chytla jsem se za ruku a zasyčela bolesti. Cosi mi lezlo pod kůží. Vedle mě ležel mrtví Wesker. "Jill?!" otočila se po mě a usmála se. "Žiješ …! Musím pomoct Chrisovi …" řekla a odběhla. V tu chvíli jsem ucítila stisk pod krkem a cosi mě vytáhlo na nohy. "Jdeme …" chtěla jsem se nadechnout že zavolám na Jill, ale on mě umlčel rukou přes pusu. Za chvíli jsme už byly venku a předával mě jakému si chlapovi. Otočil se na komplex zatím co já zápasila s tím mužem, který mě držel ve vrtulníku. Wesker si sedl dopředu a nasadil si brýle. Viděla jsem jen to jak mu podivně svítí. *No lol je to obluda!* moje myšlenky se zaměřili na toho co mě držel. Už toho měl dost. Vytáhl zbraň a praštil mě do zátylku pak mě nechal ležet na zemi. Pořád jsem vnímala. "Proč si sebou bral ji?" vyštěkl Sergei a koukl se na Weskera. "Vždyť je to jen ubohá holka ze S.T.A.R.S.!" Wesker se po něm koukl a ušklíbl se. "Má v sobě T-Virus stačí ti to?" s respektem na mě koukl se na mě s respektem. "Pořád žije …" řekl a pak jsem padala tmou.
Na konci tunelu bylo nepříjemné světlo. Hodili mě na lůžko a rychle jeli k výtahu. Všude byli lidé v býlích pláštích. Cítila jsem se hrozně. Cítila jsem jak mi T-virus putuje rukou. "Je nakažená … měli by jsme si pohnout než se zcela probere …!" zase jsem padla do mdlob.
Probrala mě palčivá bolest v ruce. Slyšela jsem hlasy. "Idiote … ať ji to tolik nebolí už tak má v sobě hadiček jako by měla umřít …!" zvedla jsem hlavu. Odřízli mi nohavice takže jsem měla kraťasy a byla jsem bosá. Moje tričko taky nemělo dlouhé rukávy. Nohy i ruce drželi popruhy. Položila jsem hlavu a koukla se na toho kluka. Cukl sebou, protože měl strach. Konečně mi do ruky zavedl ten hnus. "Dobrá práce, Deane …" pochválil ho jeho učitel. "Mizerná práce …" upustila jsem poznámku a zašklebila se na kameru. Wesker stál u dveří. "Hodně si toho užiješ …" zašeptal. Já se jen pousmála a cukla rukama. Ozvalo se rupání. Bohužel T-virus nebyl tak silný ještě ne. Wesker došel ke mně a cosi naťukal na počítači. Ucítila jsem jak usínám. "Dobrou … a sladké ozařování …" to se mi nelíbilo. Přesto jsem s tím nic neudělala a usnula.
Probudila jsem se v hrozných bolestech. Bylo to muka. Cítila jsem jehly zabodané v rukou a taky mě děsně bolela hlava. Co to semnou provedli? Cítila jsem se jako "mutant." Zavřela jsem oči. Už nejsem normální. Jsem zrůda! Tiše oni poslouchají. Tiše oni jsou všude. Pomalu jsem bláznila a to poznal i Wesker. Potřeboval pokus, který ho bude poslouchat. Jestli se zblázním …
O 2 roky později. Wesker stál před radnicí a sledoval ji. Vevnitř se ozývala střelba. "Kdo je uvnitř?"zeptal se jeden voják. Wesker se po něm otočil a pousmál se. "Můj pokus …" řekl tiše a s napětím sledoval jak mladá dívka vyšla ven. Byla celá od krve. Došla k němu. "Infekce negativní, mrtví negativní, živý negativní … Program Tey se deaktivuje za 30 sekund …" pak dívka spadla na zem jako by byla mrtvá. Wesker ji vzal do náruče a obešel hledící vojáky. Projekt Tey už byl starý a on ji nepotřeboval. Proto mě dneska vypnul. Pohřeb jsem měla v 18:00 na místním hřbitově, ale co víte … třeba se někdy projekt Tey zase aktivuje a vrátím se.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama