Popros!

16. května 2011 v 23:18 | Hakky Life |  Příběhy
Ozvala se rána. Ve zdi byla díra. Mladá dívka se koukla dírou na chodbu. "Jděte já je zdržím!" vyštěkla na fénixův řád. Poslední dobou smrtijedi otravovali jak se dalo. Ona je nechápala. Voldemort se snažil zabít kohokoliv kdo byl proti němu. Nechápala jsem to. Harry Potter byl po smrti a my nebyli nebezpeční.

"Zvládneš to?!" vykřikl Ron Weasley. Přikývla jsem a koukla se na smrtijedy. "Lepší jedna mrtvola než všichni!" Přemístili se. Zůstala jsem tam sama s hůlkou připravenou. Sedla jsem si na židli a přehodila nohu přes nohu. "Ahoj sex bombo …" objevil se ve dveřích Avery. "Avery …" řekla jsem tiše a namířila na něho hůlku. "Vítej v tajném sídle fénixova řádu …" tajném jsem zdůraznila. Zasmál se. "Kotě věděli jsme o vás už déle …" mávl hůlkou. 'Protego!' odrazila jsem kletbu v duchu a koukla jsem se na něho s podzdviženým obočím. "Proč bojujete?! Máte to prohrané!" zasyčel. Pokrčila jsem rameny. Ucítila jsem dotyk na zátylku a kdosi mě vytáhl na nohy. Vytrhl mi hůlku z ruky. Ucítila jsem na krku horký dech. "Slíbil jsem ti to … že tě dostanu …" šeptal mi do ucha známí hlas. Poznala jsem Rookwooda. "Víš co jsem ti slíbil …" "Ne už si nepamatuji!" vyštěkla jsem. Otočil mě tak že jsem narazila do zdi zády. Koukala jsem se do očí tomu šílenci a cítila chlad. Věděla jsem co mi slíbil. Nechtěla jsem ho. Ne!
Avery chytl Rookwooda za rameno. "Je moje nezapomeň …!" "Až ji doděláš půjčíš mi ji?!" koukl se Rookwood na něho a pak mě chytl pod krkem. "Prosím slíbil jsem jí to …!" Avery přikývl a pohladil mě po tváři. "Myslím, že máš zákazníky …" Nebudu vám lhát. Měla jsem stažený žaludek a bála se. Přitom jsem, ale věřila, že se z toho dostanu. Pomalu jsem tomu přestala věřit když mě Avery pevně chytil za rameno a smíkl semnou tak ze jsem spadla na zem. "Muč ji pořádně …!" zasmál se Rookwood. Avery si na mě sedl a chytil mě za vlasy. "Neboj se … udělám co bude v mích silách …" Plivla jsem mu do obličeje. "Udělej si co chceš … ale nic se tím nezmění!" "Myslíš? Když tu budeš ječet a prosit o milost změní se i můj postoj k tobě …"
O milost jsem neměla v plánu prosit tedy až do doby než na mě použili Crucio. Vykřikla jsem a snažila se mlčet, ale nešlo to. Neskončil dříve než si byl jistý, že toho mám dost. "Popros …" zašeptal. "Ne!" zasyčela mu do obličeje. "Líbí se mi když se bráníte!" řekl a políbil mě. 'Uchyl! Prosím ať mě zabijou!' "Až budeš mít dost stačí říct prosím …" zavrněl a vstal. "Crucio!" Nevnímala jsem bolest už jsem nevnímala nic. Síly mě opouštěli. Umírám. Nikdy jsem neřekla Ronovi co k němu cítím. To je konec. "Prosím …" poslední slovo co jsem vyřkla z úst. Moje tělo bylo pryč. Mrtvá? Ano jsem mrtvá …
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama