Peklo

16. května 2011 v 23:23 | Hakky Life |  Příběhy
Bylo to dávno. John Winchester nás naposledy navštívil před 4 lety. Seděla jsem u stolu a přebírala věci po matce. Zabil ji démon. Sebrala jsem knihu o upírech a hodila ji do krabice s loveckými potřebami. "Ok. Přebráno." Já nechtěla být lovec, chtěla jsem v klidu vystudovat a dodělat si školu. Matka mě vždy něco naučila, ale jinak jsem se zajímala jen o školu a teď? Byla mrtvá. Umřela. Vynesla jsem krabici na chodbu. "Dobře to by bylo" řekla jsem tiše a otočila se k odchodu.

Náhle zhaslo světlo. Automaticky jsem šla k zemi. Pak jsem rychle lezla ke dveřím. "Jsi si jistý, že je to tady?" ozval se mužský hlas.'Démon?' pousmála jsem se a nabila automaticky zbraň. 'Tak oni takhle?' vstala jsem a došla ke dveřím. Poté jsem je otevřela a vystřelila. "Měla jsem si posypat okna a dveře solí a zbavit se vás tak vy svině!" zavrčela jsem a rožnula. Dean a Sam se váleli na zemi. "To jsme my!" řval Sam. "DEANE! SAME!" zaječela jsem a měla chuť je oba dva zabít. "Co mě děsíte?!" zeptala jsem se naštvaně. Pokrčili rameny. "Návštěva?" řekl ironicky Dean. "Nechci se s vámi zaplétat!" zavrčela jsem potichu. Sam si sedl. "Upřímnou soustrast, ale my něco potřebujeme jednu takovou knihu …" řekl a sebral zbraň, která ležela kousek od něho. "Knihy jsou v chodbě." odsekla jsem tiše. Proud jsem nahodila. "Jen kvůli jedné knize?" koukla jsem se na Deana. "Jo … jen kvůli jedné blbé knize!" zavrčel. Sam se přehraboval v krabici. "Není tu…" řekl nabručeně Sam. "Možná si to už odnesli!" řekl Dean. Vyděšeně jsem se na ně koukla. "Zabili mi matku jen kvůli jedné knize!?" vykulila jsem na ně oči. "Ano …" Byl to dost velký šok. Seděla jsem na jejich autě. "Ok. Je toho na mě dneska moc!" řekla jsem potichu. Sam si sedl vedle mě. "To nejdůležitější zaklínadlo, které potřebují, určitě vytrhla a zničila" uklidňoval mě. Sáhla jsem si na přívěšek. Dean si toho všiml. "A možná ne …" pousmála jsem se na něho. "Před smrtí mi dala přívěšek a řekla: Hlídej ho … a když po tobě půjdou, znič ho!" Oba dva bratři se zamračili. Bylo jasné, že se démoni vrátí, ale my neměli čas. Vyběhli jsme z auta a utíkali do kuchyně pro sůl. Hledala jsem v obvyklých skrýších, ale nikde nebyla. Že by ji mamka odnesla?! To by mi přece neudělala. Náhle jsem ucítila tlak a cosi mě přimáčklo na zeď domu. "Ale, ale Winchestrovi a Teylorová!" řekl démon, který se vynořil ze stínu. Venku se již stmívalo a nebylo zrovna hezky. Cukla jsem sebou, protože jsem démony moc dobře nesnášela, bolívala mě z nich hlava "Neboj se mě zlatíčko … tobě neublížím tak krásná schránka se nám bude hodit." "Same! Deane!" vyděšeně jsem na ně zaječela a koukla. I oni vypadali vystrašeně. Démon došel ke mně a chtěl se dotknout přívěšku. Ta bličtivá věc na mém krku ho zaujala. Ale nepovedlo se mu to protože přívěšek zajiskřil a dal mu ránu. Stáhl ruku. "Co to je?!" zařval a vrazil mi facku. "Nedostanete mě jen tak!" zasmála jsem se. "Jsem v ochraně a vy s tím nic nenaděláte … schránka nebudu na 100%, protože mám znamení!" Démon zasyčel. "Pak tě jenom zabít!" vytáhl kudlu a pomalinku se ke mně přiblížil. "Jsi lovec … lovíš nás a my vás … proto bude lepší Winchestery a Teylory vyhladit …!" Ucítila jsem chladnou ocel na krku. Věděla jsem, že kluci přežijí a vezmou si přívěšek. "Tak hurá do nebe!" odsekla jsem tiše. Démon se zasmál a přitlačil nůž. "Kdo říkal nebe?" nůž mi zajel do krku. Dusila jsem se a nemohla jsem popadnout dech. Síla mě pustila. Chytla jsem se za krk chrchlala jsem a cítila teplo na rukách. Moje krev … a pak …
Probouzím se v pekle. Moje kůže drží na hácích slyším řev ostatních cítím smrad spáleného masa. "SAME! DEANE!!" řvu taky, ale neslyší mě. Visím tu a řvu do prázdna. Moje bolest se zvyšuje …jak dlouho tu budu? Měsíce? Roky? Desetiletí? Staletí? Řvu a nikdo mě neslyší.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama