Lovec Ester

16. května 2011 v 23:16 | Hakky Life |  Příběhy
1. 11. 666: Vál vítr aby zahladil stopy po mladé lovkyni, která zhřešila a pomohla démonovi … od dnešního dne lovci jsou nespolehlivá pracovní síla. A kdykoliv lovec zradí je vržen do pekel a temnoty. Jednoho dne se to, ale změní. Tato kletba se prolomí.

Venku už byla tma a zima. V tuto dobu nikdo nevylézal z domů, až na pár cvoků, kteří si mysleli, že je čas mrtvých. Ti šli na hřbitov a vyvolávali duchy. Další přítěž pro lovce. Byly totiž dušičky, svátek zesnulých. V tuto dobu bylo vyvolávání duší nebezpečné, protože když někdo něco vyvolal mohli jste si být jistí, že budete lovit naštvaného ducha. Z 1. Listopadu na 2. Listopad to bylo vždy kritické. Když jste se kouknuli na hodinky viděli jste přesně 20:00. Čas na nachystání loveckých potřeb a vyražení do ulic. Každý rok je to stejné. Lidi oplakávají mrtvé a ti se jim náhle objeví v domě s pozdravem ze záhrobí. Plno lidí tak vyděsí i k smrti. Hlavně ty se slabím srdcem. Máme štěstí, že je to jen jednou ročně, ale následky někdy trvají celé měsíce. A my než je odklidíme už je zase listopad. Někteří lovci, třeba jako já, vycítí, když se blíží půlnoc přelomu. Jednou v dějinách se nepovedlo zavřít bránu pekel a dopadli jsme velice špatně. Bylo to někdy v temném středověku. Plno lovců pociťuje následky doteď. Cítíme bolest jiných lovců a jejich strach. I když jsou to jenom ozvěny z minulosti, mě to dost děsí. Nikdy jsem se nezajímala o to proč jsem tak citlivá, protože by mi to stejně nikdo nevysvětlí. Babička je médium a jednou v noci mi řekla toto větu: 'Vrátila ses z pekla … po tolika stoletích …jsi zpátky …!' Vyděsilo mě to a doteď mě to děsí , protože nevím co to znamená. Šla jsem pomalu po ulici. Pod nohama mi proletělo listí. Konečně je to tu! Podívala jsem se na hodinky. Půl deváté. Za tři a půl hodiny začíná Svátek mrtvých. Pohodila jsem kaštanově hnědými vlasy ve kterých jsem měla červené proužky. Zastavila jsem se u hřbitovní zdi a dřepla si ke zdi. Natáhla jsem ruku pokrytou prsteny s pentagramy nad zem. "Objev se ty co chráníš zdi, aby nemrtví nemohli odejít domů!" tlaková vlna mi jen pocuchala účes. Okolo zdi se objevila bariéra viditelná jen pro lovce, démony a anděly. Nebyla jsem jen nevinná dívka. Byla jsem lovkyně smíchaná s čarodějnicí. Babička mi jednou řekla, že je to dar. Já to jako dar nepovažovala. Vstala jsem a vydala se k vratům. Velké mosazné dveře byly zamčené. Dala jsem ruku na dveře a za šeptala: "Ať kov nikoho nepustí …" Dveře se sami od sebe zavřeli a zavrzali. Kov na dveřích se rozlil do každého rohu a ztvrdl. Už jen tři hodiny a rozpoutá se peklo. Rizikové oblasti jsem zabezpečila a teď už jsem jenom rychle dodělávala co se dalo. Ručička hodinek se nemilosrdně posouvala k dvanácté hodině. Za chvíli tu propukne peklo na Zemi. Odbíjí dvanáctá hodina. Zvedá se vítr a ruce nemrtvých buší na dveře a prosí abychom je pustili ven. Lovci se hřbitovům vyhýbají jako ďábel kříži. Protože nechtějí být stáhnuti zlem do pokušení. Já stojím u posledních vrat a zavírám je, když uvidím hnědovlasého chlapce. Může mu být tak 19 let a má milí úsměv. "Ester" natáhne přes mříže ruku a dotkne se mě. "Pomoz mi!" Ne. To neudělám. Seberu odvahu a odstoupím. Namířím ruku na vrata a zašeptám: "Zavři se …" Kluk zase natáhne ruku a mumle. "Ester … prosím, pomoz mi!" Neodolala jsem a tu ruku mu podala. Stiskla jsem jeho chladnou končetinu a svět náhle pobledl. Barvy se ztráceli a já si uvědomila, že jsem nezavřela poslední bránu. To je můj konec.
Červená barva a šílený smích. Na světě je to jenom týden, tady v pekle je to pět let. Pomalu zapomínám kdo jsem byla a co jsem dělala. Každý lovec co zde byl, nepřežil nebo se zbláznil. Když se potom dostal na svět konal zlo. U mě to bylo jiné. Jako bych tu už někdy byla. Horko mě spalovalo a tělo mě bolelo. Nejvíce asi ruce. Byla jsem přikována k zemi mosaznými hřeby, které projížděli mou kůži. Není to bolest vědomá, jen jsem si ji představovala. Byla jsem jenom obyčejná duše.
Za celý ten čas co jsem zde byla jsem jenom trpěla. Věděla jsem, že si to zasloužím. Asi po desátém roce mě napadlo jak se dostat z pekla na Zemi. Nejsem čarodějka přece jen tak. Protrhla jsem si hřeby rukama a vstala. Hrozně to bolelo a viděla jsem démona jak se blíží ke mně. Natáhla jsem ruku nad sebe a vykřikla. "Ať modlení mi pomůže! Ať svět se mi ukáže!" náhle byla kolem mě tma jako bych se měla znovu narodit. Měla jsem pocit, že létám. Pak mě probral pád. Otevřela jsem oči a vykřikla. Vykašlala jsem hlínu a rozhlédla se. Byla tu tma jako v pytli. Nad sebou jsem ucítila dřevo. Zaryla jsem do něho nehty a zaječela. Sebrala jsem všechnu sílu lovce a zatlačila. Nic se nedělo. Začala jsem do víka mlátit pěstí až ruplo. Pak jsem se vyhrabala z hrobu. Hlína byla vlhká a kluzká. Nahoře muselo už pěkně dlouho lít. Prvně vyjela ruka z hlíny a potom druhá. Mladá lovkyně co tu obcházela sebou trhla a začala ječet. Pak vyjela hlava s kaštanovými vlasy a otočila pohled na lovkyni, která v tou dobu ležela na zemi mdlobách. "Ach ti nováčci!" zatvářila jsem se zklamaně a překročila lovkyni. Vydala jsem se pryč z hřbitova. Kam mám jít? Domů? Do školy? Ke kamarádům? Nikde mě nepřijmou a je noc.
Došla jsem k domu a zaklepala jsem. Chvíli bylo ticho a potom otevřela moje babička. Když mě uviděla zavřeštěla a zavřela dveře. Úsměv mi pohasl dokonale. Tušila jsem, že to nebude tak lehké. "Babi to jsem já! Ester!" bouchala jsem na dveře. "Věř mi! Jsem tvoje vnučka!" Volala jsem na ni zděšeně. "Věř mi!" Babička otevřela a pořádně mě praštila prknem po hlavě.
Probudila jsem se na posteli a koukla se na kříž nade mnou. Babička seděla vedle mě a sledovala mě se slzami. "Jak se ti povedlo utéct zlato?!" zeptala se tiše. "Nikomu se z pekla utéct nepovedlo … budou tebe honit!" Sedla jsem si na posteli a mákla si na pochroumanou hlavu. "Modlila jsem se a potom utekla …" řekla jsem tiše. "Utrhla ses?" zeptala se tiše a chytla mě za ruku. Měla jsem na nich staré jizvy. Hodně staré jizvy. "Ano …" přiznala jsem se. Povzdechla jsem si a přikývla jsem. "Utekla jsem jim …" přiznala jsem tiše.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama