Láska je mocná, ale válka ještě mocnější (Část druhá)

16. května 2011 v 23:34 | Hakky Life |  Příběhy
Když se proberete a myslíte si, že to byl jen sen, ale jakmile vás rána začne bolet. Rozhlédla jsem se. Lékař přiběhl i s věcmi. "Neřekl jsem jim že jsi žena" řekl lékař a vytáhl mi kulku z nohy. Zaryla jsem nehty do stolu abych nevykřikla bolestí.

"Ženská bláznivá co tě to popadlo?!" vyčítal mi to lékař. "Musím najít svého snoubence po válce už bude pozdě…" řekla jsem tiše a uvolnila se. "V tomto stavu?! Jsi blázen …?!" zeptal se mě a obvázal mi nohu ne zrovna čistým hadrem. Ve válce moc čistých věcí nebylo tak proč plýtvat na vojáky? Jsou to jen "věci" co se dají vyměnit. "Pomozte mi najděte mi Hansse Grünnsera …" koukla jsem se mu do očí. "Je to pro mě důležité!" Chvíli mlčel a koukal na mě, ale potom kývl. "Ok …" řekl tiše a vydal se ven.
Popravdě nevím kdy se vrátil, protože jsem usnula. Probrala jsem se až když mi někdo dal pusu na čelo. "Zbláznila si se, Zoe?" Neměla jsem německé jméno rodiče mi ho dali po babičce. "Hanssi …" konečně jsem si zvykla na světlo. "Musela jsem tě vidět …" šeptala jsem a prohlížela si jeho tvář. "Nemám čas počkat do koce války …" šeptala jsem tiše a bolestně. Noha mi totiž otekla a rána ošklivě zrudla. "Umírám Hanssi … ne na kulku v noze … ale na leukemii …" šeptala jsem tiše. "Proto tu riskuji … abych tě ještě viděla …!" bylo mi tak líto, že ho budu muset opustit. Neměl slov. Byl bledý. Sedl si na nejbližší židli a sledoval mě. "Řekni, že to není pravda!" Zavrtěla jsem hlavou. Bylo to poprvé co jsem u něho viděla slzy.
Zůstali jsme spolu jak to jen šlo. Pak se ale musel vrátit k jednotce.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama