II. KAPITOLA – Potkala jsem Nikol

16. května 2011 v 22:50 | Hakky Life |  Příběhy
Ozval se náraz a výkřik. "Zatracený démoni …" cosi mě drželo na stěně a drtilo mi to plíce. 'Neviditelná ruka? Noha? Možná jenom síla, která se objevila odnikud nebo …' moje myšlenky přerušilo chechtání a mumlání.
"Sára … Sára Rozsypalová? Velká lovkyně upírů? Tady?!" muž podsadité postavy stál kousek od de mě a sledoval mě. "Slyšel jsem o tvých rodičích … ale, že by ses tady objevila?" koukla jsem se na jeho oči a vyděšeně svoje vyvalila. Byly černé.
"Sáro až potkáš démona tak vez, že jsi v loji …" "Ano mami, ale já po démonech nejdu ne?" máma mě políbila do vlásků. "Sáro na toto jsi malá … máš hodně času zapomeň na tento rozhovor ano?" kývla jsem a koukla se na linku. Máma vytahovala sůl a svěcenou vodu. "Vrátím se zlatíčko …"
Zaječela jsem. "Vrátila se, Sáro? Ne … nevrátila … vrátil se jenom otec, kolik, že ti bylo? 14?" zaječela jsem bolestí. Tlak polevil, ale já pořád držela ve vzduchu. "Pust mě!" ječela jsem a snažila se zmítat v neviditelných provazech.
"Trpěla Sáro … moc … trhali jsme ji na kusy …" došel až ke mně. Konečně jsem ho viděla lépe. Černé vlasy, oči a aristokratický nos. Byl pomenší a tlustý. Popravdě byl hnusný. "Víš zlatíčko … lovila nás a to se nevyplácí." Došel ke mně a sledoval mě. "Ty nás démony neznáš, že?""Ona ne, ale já jo" ozval se ženský hlas. "Co?" démon se zděšeně otočil a snažil se hledat ve tmě. Já věděla kde je ta dívka, ale mlčela jsem. Z jednoho rohu vystříkla voda. Démon se chytl za tvář a zařval. "Mrcho!" řval muž.
Dívka vyběhla ven ze stínu a muže narazila na stěnu ten ji odhodil. Já náhle sklouzla ze zdi a zmateně se postavila. "Co …" dívka si mě prohlídla. Démon vstal a chtěl jít k nám, ale neviditelná síla ho zarazila, když sem se koukla na strop, uviděla zvláštní znamení. "Šalamounův klíč?!" vykřikla jsem. "Jistě …" kývla dívka a vytáhla knihu. "Půjdeš do pekel zlato …""Latus sanktus liberále … satus …" přeříkávala dívka. Já ani nedutala, protože démon začal kašlat a vycházel z něho černý dým, který se po chvíli rozplynul.
"Jsi v pohodě?" dívka mě sledovala. "Snad … už mohu dýchat …" řekla jsem nejistě a mákla si na hruď. "Jsem Nikol …" natáhla ke mně ruku. "Sára …" odpověděla jsem ji a rukou ji potřásla. "Lovkyně?" podivila se. "No … upírů … já … démony …" kývla. "Nelovíš … chápu, já taky začínala s upíry, ale mění se doba …"
Vyšli jsme ze starého skladiště. "Dosti si nám to zkomplikovala … měli jsme vše nachystané … mohl tě zabít" odpověděla Nikol a koukla se na oblohu. "Kde lovíš?" zeptala se nakonec a zastavila se.
"Brno - Husovice" odpověděla jsem. "Hm … daleko od domova nemyslíš?" rozhlédla jsem se. "Jsme pořád v Husovicích …" odpověděla jsem. "Budeme tu lovit i my … tak se nelekej … Sáro …" mrkla na mě a zmizela kdesi pryč.
"Hm super …" s bolestmi jsem se vydala domů, zase jsem slyšela:
"Nikdy nelov zlato, jakmile začneš lovit už nikdy z toho nevyklouzneš" hebkým hlasem odpověděla matka na moji otázku kdy mohu lovit. Pak vytáhla pohádky a začala mi předčítat o Červené karkulce. Já na to zapomněla.
Doma táta chystal večeři na stole, ležela svěcená voda a krvavý nůž. "Ahoj zlato!" koukla jsem se na nůž. "TATI! Dej to do myčky!" odsekla jsem a sedla si ke stolu. "Večeříme tady, tati!" sklidil to do myčky a kývl. "Já vím … omlouvám se …" kývl a dal mi chleba s máslem a solí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama