I. KAPITOLA - Kdo že to jsem?

16. května 2011 v 22:49 | Hakky Life |  Příběhy
Jak jsem se vlastně k lovení dostala? Inu … bylo mi 21 let, když jsem se poprvé dostala do střetu s upírem. Na hřbitově v pozdních hodinách, měla jsem tam sraz s klukem po internetu. Byla to blbost. Velká blbost. Ten upír byl ten kluk.
Pravda byla taková, že mi říkal že je upír, ale znáte to, nevěříte jim dokud se opravdu nepromění. Jenomže já pří útoku rychle zareagovala a velice rychle ho probodla křížem, co jsem urvala z hrobu. Vandalství další věc co nás lovce provází po celý krátký život.
Další věc co nás lovce provází světem už tisíce let. Budeme žít dlouho nebo krátce? Tyto otázky mohl zodpovědět jenom Bůh nebo popřípadě Ďábel. Každý lovec věří v něco jiného. Máme i svoje vlastní náboženství. Věříme v to, že když zemřeme zase se narodíme v jiné podobě. Ale lovíme pořád. Naše duše jsou spjaty s upíry. Kdykoliv lovec zemře jeho duše se ihned reinkarnuje do jiného dětského těla a pak ten člověk vyroste a je z něho potenciální lovec. Lavinu událostí musí něco spustit. U mě to byl internet. A ke všemu to máme v genech. Rodiče byli nebo jsou lovci. Bylo docela jedno, co lovíte, ale většinou jste měli jeden druh. Mohli jste být lovec čehokoliv od upírů po démony.

Nikdy si nedávejte schůzky na slepo a ke všemu na hřbitově! Je to volovina největší! Měla jsem sice pepřák, ale to by mi zadnici nezachránilo … ne byla bych mrtvá.Ale zpátky k upírovi. Probodla jsem ho, ale objevili se tam další upíři a tenkrát jsem už nedoufala, že přežiju, ale skočila tam žena v maskáčích a hodila po nich svěcenou vodu. Zařvala na mě, ať vypadnu a já to udělala. Ani jsem se neotočila. Žena mě popadla za ruku a utíkali jsme tmou.

Zastavili jsme až na hřbiťáku. Nemohla jsem dýchat a dost mě píchalo v boku. "Co tě to popadlo! Holka tady zabíjet pány města?! Jsi snad blázen?!" vyštěkla po mě žena a prohrábla si vlasy. Nebyla vůbec spocená což se o mě nedalo říct. "Co děláš v mém revíru …?" "Moment … jen se nadechnu a popadnu dech!" skuhrala jsem tiše a popadala dech. "No tak …" posadila mě opatrně na lavečku.
"Co jste zač?" odvážila jsem se na ni bafnout po 5 minutách usilovného popadání dechu. "Lovec upírů …" řekla mi bez obalu. "A ty … ty máš velký potenciál se stát taky lovcem …nevím sice čeho, ale lovení by ti opravdu šlo " hodila proti mně nůž. Chytla jsem ho a zaječela. Vyděšeně jsem odhodila na zem. "Říkám … rozená lovkyně …" přemýšlela nahlas. "Kdo jste?! Psychopat?!" ječela jsem zděšeně. "Daniela Tonksová …" představila se a sebrala dýku ze země. "Ty budeš …. Emma?" vrtěla jsem hlavou. "Denisa? Lilith? Anna? Zoe? Sára?" vyvalila jsem na ni oči. "Jak to víte?!" pokrčila rameny. "Narodilo se pár děvčátek v loveckých rodinách" zůstala jsem bez hnutí sedět. "Ty to máš v krvi, Sáro … jsi lovec …" podotkla tiše a já vstala. "Nechte mě!" rozběhla jsem se domů. "TY SE VRÁTIŠ!" slyšela jsem za sebou. Ne. Nevrátím.
To jsem si myslela tenkrát, ale pak se začaly stávat ty divné věci. V noci jsem ani nevycházela, vždy mě někdo napadl a snažil se mě zabít. Byla jsem nešťastná a vyhledala onu lovkyni, která mi zachránila život.
Seděla jsem v obýváku. Daniela mi donesla sušenky. "Na …" dala mi hrnek s kakaem. "Pořád to nechápu … já lovím už po celá staletí, jen si musím vzpomenout?" kývla na mě. "Ano … zlato … jen musíš projít výcvikem víš …" ve dveřích se objevil muž. Upír. Jen jsem vyvalila oči. "Klid to je můj muž Xaviér" řekla mi klidně. "Bude tě učit jako já … ano?" mlčela jsem. "Sáro? Chceš být lovec?" přemýšlela jsem. "Ano chci být lovec!" koukla jsem se na oba dva. "Chci pomáhat …!" Daniela kývla. "Přijď zítra …"
To jsou vzpomínky. Jo to byli časy pak, ale Danielu těžce zranil jeden upír jménem Eroel. Už toho měla plné zuby a nakonec se rozhodla odjet. Bylo ji líto Aheny. Měla ji ráda, ale musela zmizet pryč z ČR. Ke všemu se objevila Inkvizice. Říkám narovinu. Tento život je těžký … lovců je málo a upírů hodně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama