Mudlové a čarodějové.

9. června 2014 v 19:17 | Hakky Life |  Příběhy
Tato kniha je věnována všem dětem z mudlovských rodin. I mezi čaroději se najdou lidi, kteří mají mudly v oblibě. Také všem mým kamarádům co mě v mém koníčku podporují jmenovitě: Alice von Thean, Blair Taylor, Becca Evans, Merovol Grosse, John Gilbert, Michael Wood, Richard Westwood.

Mudlové neboli ne-kouzelníci. Jsou to lidé jako my, ale neumí žádná kouzla. Žijí na stejné planetě a měli by jsme je tolerovat a respektovat.
Kdysi dávno mudlové a kouzelníci žili pospolu a dokonce věděli, že kouzla existují, jenomže po nějaké době, kouzelníci pochopili, že je mudlové jen využívají a proto se rozhodli od nich izolovat.
Jako dívka z čistokrevné rodiny jsem se často s mudly nestýkala, ale když jsem odjela k babičce na vesnici měla jsem spoustu mudlovských kamarádů. Ti mě zasvětili do jejich života.

Zprvu jsem měla problém, naučit se žít jako mudla. Nepoužívala jsem kouzla, ale měla jsem problém s obyčejnými věcmi jako je vynášení košů, umývání nádobí rukama, no prostě domácí práce. Ale moje nejlepší kamarádka Ive, mě vše naučila. Vždy se smála, že jsem analfabet a nemehlo. Já to vysvětlovala tak, že doma nemusím nic dělat. Brzy jsem začala odkoukávat věci od ní a její maminky, tak mi učení mudlovských věcí šlo mnohem lépe.

Přes prázdniny jsem se toho naučila víc něž, když jsem byla doma. Tam mě otec dlouhou dobu vytloukal mudlovské návyky z hlavy. Ale abych se dostala k jádru věci: ráda bych vlastními slovy popsala co je to být mudlou a čarodějem. Ukázala rozdíly.

Mnoho kouzelníků jimi opovrhuje, hlavně z čistokrevných rodin, ale já si myslím, že i mudlové by se mohli naučit některé kouzelné dovednosti. Třeba takové lektvary, jsou jako vaření. My na to potřebujeme skřítky a oni to zvládají holýma rukama.
Já jsem svůj první štrůdl upekla právě u Ive. Její mamka nám nakoupila potřebné ingredience v obchodním domě a mohli jsme začít.
Nikdy jsem sama nevařila, my na to měli skřítku Weng. Proto to pro mě byl úžasný zážitek. Prvně jsem rozválela lískové těsto. Těžce se válelo válečkem na nudle. Museli bát tenké, ale aby se neroztrhlo. Potom jsem musela nastrouhat jablka. Ty jsem prvně sloupla ze slupky až pak použila struhadlo. Asi desetkrát jsem se strouhala než jsem dostala správný grif. Na těsto jsem nasypala cukr a skořici. Té jsem trochu přehnala. Maminka Ive mi řekla, že bych měla trochu zmírnit, že skořice je hořká a nechutnalo by to tolik.
Na skořici jsem naskládala jablka a zabalila tak že to vypadalo jako housenka. Hrdě jsem dala svůj výtvor do trouby. (Troubu mudlové často používají na přípravu svých pokrmů).
Čekala jsem netrpělivě až budu moct vytáhnout svůj výtvor. Čekání je mudlovská špatná vlastnost. Musí čekat skoro všude. Na autobus, na metro, na jídlo, u doktora no prostě všude.
Konečně jsem usoudila, po tom co mi to řekla maminka Ive, že mohu vytáhnout štrůdl ven. No, nebyla jsem zvyklá a tak jsem si popálila pěkně pracky.
Zatím co mě Ive chladila ruce ve studené vodě. Paní Palmerová chystala buchtu na talíře. Docela jsme si pochutnali, až na tu skořici, které tam bylo požehnaně mnoho.

Další věc. My máme košťata, ale mudlové používají auta. Auto je stroj, který má za úkol dopravit lidi z místa A na místo B. Trvá to nějaký čas. My máme košťata a nebo jednoduší způsob dopravy, letax či přemisťování. Jela jsem autem jen jednou, na koncert metalové skupiny Nightwish. Vylo mi deset a milovala jsem akce s kamarády. Povedlo se nám sehnat lístky. Padlo na to celé moje kapesné.
Jízda s kamarádovou matkou mě dost vyděsila. Prvně nás odstavili na bok policisté - to jsou něco jako naši bystrozoři. Kontrolovaly doklady a zda paní Trenconová nepila alkohol. Pustili nás asi dvacet minut na to. Jeli jsme dál. Na koncert jsme se nedostali, protože auto dostalo smyk na vlhké vozovce a napálili jsme to do stromu.
Odvezli mě do nemocnice U svaté Terezy. Musím uznat, že naše nemocnice je na úrovni. Dali mi na ruku jakousi, sádru a řekli, že tak půl roku mi bude srůstat kost. Poklepala jsem si na čelo. Půl roku? To si snad dělají srandu. Takže mudlové léčí zlomeniny cca 6 měsíců. Takže v této oblasti opravdu vedeme my a jsem ráda, že jsem kouzelnice.

Přeměňování je taky kapitola sama o sobě. My umíme kouzli změnit všechno, ale mudlové to vše přetváří rukama. Když mi bylo devět let, babčini sousedi vytvářeli nový altánek. Jeden den tam stál starý altán a druhý den začali stavět základy nového altánku. Nebo jiný příklad, kdy žena po ránu je unavená a má kruhy pod očima ještě si nenanesla make-up a po chvíli v koupelně se zcela změní v charismatickou ženu, plnou síly do dalšího dne. I mudlové umí kouzlit, ale bez hůlek.

Dějiny čar a kouzel? Podobné jako dějiny ve škole. Učebnice plné různých dat, které si musí děti mudlů zapamatovat aby prolezli do dalšího ročníku. Mě historie vždy bavila, ale podle mě historie v mudlovském světě a kouzelnickém světě je podobná. My se učíme o kouzelnících a oni o vůdcích a válkách. Není tu moc velký rozdíl, všichni si musíme pamatovat významná data.

Přejdu trochu do jiné oblasti. Jsem ráda, že se některé děti mudlů dostanou do Bradavic. Nevím proč mnoho zmiozelských je nemá rádo. Mnoho z těchto dětí jsou nakonec nadaní čarodějové a čarodějky. Dostanou se dál něž my a to máme čistou krev. Tak na co tolik nenávisti? I mezi čaroději se objevují výjimky - Motáci. O tom vím své. Bratr od babičky byl moták, celá rodina ho odvrhla až na mě a babičku. Viděl věci, které mohou jen čarodějové a byla s ním legrace. Mnohdy na něho čarodějové koukali jako na odpad a přitom on si tohle nevybral.
To kde se narodíme nevybíráme my, ale osud a to vy si čarodějové měli uvědomit.

Takže bych chtěla touto knihou říct, že mudlové mají mnohdy těžší život než my. Mávneme hůlkou a máme co jsme chtěli, oni na to těžce vydělávají peníze a to rukama. Proto nechápu čaroděje, kteří chtějí jen čistokrevné rodiny, které se nepaktují s mudly a taky nerozumím černokněžníkům co jim chtějí ublížit. Oni nejsou hrozba. Jsou slabší než my, tak proč se v každé epoše najde člověk co jim chce ublížit?
 


Hlídky Brno - LARP - Sestry Samarické - 22. 7. 1923

11. dubna 2014 v 21:03 | Hakky Life |  LARP

Hlavní nádraží 22. července 1923 v 12:30. Z vlaku co právě přijel na první kolej vystupuje mladá, ne moc charismatická dívka s vlasy svázanými do culíku. Na tváři má nevinný výraz. Prochází vestibulem při tom kupuje zmrzlinu, protože je horko a než dojde do nově otevřené knihovny bude to trvat. Dva druhy zmrzliny, zbytek byl vyprodaný. Procházka klidným městem jí udělala jenom dobře, než dojedla zmrzlinu došla ke knihovně. Vešla do budovy a zmizela v šeru, kupec již čekal. Anna Lenore Samarická se vydala ke stolku, kde seděl mladý muž s blonďatými vlasy. Zda světlý nebo temný, bylo jedno. Teď šlo o prodej artefaktu.
"Proč jste chtěla schůzku dřív?" muž se na ni temně podíval.
"Situace se změnila" řekla Lenore a posadila se ke stolu. "Máte ty peníze?"
"A vy ten artefakt?"
Vytáhla z kapsy obyčejnou esovou srdcovou kartu, v šeru se třpytila a svítila. Muž naopak vytáhnul paklík bankovek. Anna si je přepočítala, bylo to přesně patnáct tisíc korun českých a předala mu artefakt. "Nikdy jste to nezískal odemne ..." s těmito slovy se rozloučili.
Srdcové eso byla speciální karta, kdo ji nosil nikdy neprohrál sázku. Pro ni k ničemu nebyla, nesázela. Proto putovala za pár šupů dál. Upravila si klobouček a vyšla zase na sluníčko, musela si ještě vyřídit něco na hlídkách, když procházela kolem budovy povšimla si čtyř mužů, kteří spěchali ke knihovně. Takže ti co jsem jim to sebrala se přece jen domákli místo, kde má být prodej.
Vydala se uličkami starého Brna. Když došla ke staré budově, otevřela jsem dveře. Muž u stolečku vypadal staře. Prudce vytáhla dopis a podala mu ho.
"Jdu si pro sestru..."
Muž listoval chvíli spisy a přikývnul. Sestra se dostala trochu do problémů, nechtěla jsem, aby měla víc tak ji poslala k tetičce do Brna.
Teta vypadala překvapeně, že ji vidí. "Jdu si pro sestru, mám čas se už o ni postarat sama ..." poznamenala chladně. Popravdě potřebovala komplice, který by jí pomáhal s dovážením artefaktů do československa.
Otočila se na Karin. "Teď už tě neopustím."

Jejich kroky zamířily do staré hospody "U Krkavce." Posadily se ke stolu a podívaly se na sebe.
"Příště mě laskavě nestrkej k té bábě! Myslím že jsem dost stará na to abych ti pomáhala!" koukla na Annu naštvaně.
"Jsi moje malá sestřička chci tě chránit." Anna netušila jak jí to vysvětlit, věděla že Karin chce už konečně začít pořádně žít, tak ji to tedy umožní, i když tím budou hodně riskovat.
"Máš ty peníze jak jsi mi o nich psala v dopise?"
Anna přikývla. "Kupec se našel, posunula jsem schůzku a měla jsem obrovské štěstí. Ten co jsem mu to ukradla se něják dozvěděl, že to předávám v Brně. Tím se teď netrap." rozhlédla se po pajzlu.
"Pojďme domů, chvíli zase nebudeme vystrkovat nos." zasmála se Anna a zmizely v šeru.

Harry Potter - Bradon - Bylinkářství

1. dubna 2014 v 0:10 | Hakky Life
Podle mě by zahrádka neměla být ani velká, ba ani malá. Měla by být podle mě taková, aby ji člověk miloval. Záleží i na tom co chcete pěstovat za rostliny. Nesmíme přece kytky z tropických zemí pěstovat na mrazu, nebo naopak květiny z mrazu pěstovat na Sahaře. Pro mě je ideální menší zahrádka, ve které bych měla svůj skleník a něco vysázené venku. Jenom bezpečné rosliny třeba jako šalamounek nebo asfodel. Někde zajištěné bych měla méně bezpečné rostliny, třeba mandragoru nebo mordovník. I tak jsou to důležité rostliny ve výrobě látek pro nemocné.

Začínala by brankou na které by vysel zvoneček a uvítání do mé zahrádky. Pak by se po cestičce šlo ke skleníku, ale okolo by bylo mnoho jiných cestiček, které by vedli i jinam než ke skleníku. Po pravém kraji by byly vysázená rajčatka pod kterýma by běhali trpaslíci, protože jejich kořeny milují. Musela bych si tam pořídit kočku co by je lovila, nebo sovu, moje sova je ráda loví. Na druhé straně by byly okurky a mezi nimi soška žáby, kouzelná chytající všechny škůdce co by okurky napadali. Mudlovské okurky jsou často napadány všemožnýma věcmi. Jako jsou škrkny, nebo trpaslíci co si okurky vtahují do svých nor. Možná bych tam měla nastražit pastičky na trpaslíky.
O kousek dál v záhonku mi rostou bylinky, jsou tu jen letničky, protože je teplo tak vydrží dlouho. Můžeme tu vidět majoránku, bazalka, devětsil, fenykl, heřmánek, kopr, máta, meduňka, pelyněk, rozmarýn či tymián. Každá bylinka má své místo, které je ohraničené plotem. Speciální kouzlo chrání hlínu před plevelem. Naproti záhonku s bylinkami je záhonek jahod, protože jahody miluji. Ráda si chodím natrhat jahůdky do košíku. Po zkontrolování se přesuneme do skleníku.

Skleník je větší uvnitř než zvenku, je to na zmatení mudlů, babička používala kouzla, takže vypadá opravdu obrovsky. Všude jsou stoly, které stojí a mezi nimi je ulička, aby se dalo procházet. Na stolečkách jsou sazeničky, hnedka ve předu jsou sazeničky mandragor, které pestujeme pro léčebné účely, a také kvůli pleťové masce, babiččin recept. Máme jich plné tři stoly, naproti nim jsou sazeničky ďáblova osidla, které jsou přikryté temnou plachtou, protože nenávidí světlo. Nevím proč přesně se tato květina pěstuje, ale je taky důležité je mít. Nepřibližuji se k němu, protože je to nebezpečná kytka, ale za vlády vy-vite-koho byla tato květina nejprodávanější ze všech. Je jenom na jednom ze stolů, protože se už tolik neprodává a kšefty s ní nerostou. Jen někdy se najde někdo kdo si ji koupí. Vedle osidla má babička vysázenou chechtalku různobarevnou, která je málo k sehnání a přesto ji pěstujeme ve skleníku, kvůli zlodějům. Na druhém stole je lechtavka nebezpečná často kupovaná kouzelníky do koupelen. Ráda se o ně starám, když s nimi si hraji tak mám lepší náladu, když mě nezačnou škrtit, to je pak horší.

Když vyjdete druhou stranou skleníku dostanete se do druhé části zahrady. Zde je velký strom, vrba mlátička, je tu kvůli ochraně před mudly protože často lezou dovnitř. Já vím že by se to nemělo, ale pár švihnutí po zadku je dokonale odradí. Babička jim pak maže paměť. Okolo plotu je sice Dalimilovo neprůchodné křoví, ale sem tam se neuchytilo a jsou v něm díry. Tato část zahrady je spíše taková odpočinková, když nevlezete k vrbě mlátičce, pak odpočinek jde na druhou kolej a jde vám o život.
Uprostřed toho všeho ještě roste Kleč Smrčjaková, která se směje když přijde návštěva. Ráda si u ní sednu a čtu knihy.

Tráva co roste všude je pěkná zelená a stříháme ji kouzlem. V ní je plno broučků, voní kdykoliv si k ní přivoníme. Tráva sem tam mění barvu podle počasí, také je kouzelná, nějaká odrůda z Rumunska. Nevím jak přesně se jmenuje, ale mění se. Po skleníku leze plazivý břečťan, který je obyčejný mudlovský. Nemá žádnou speciální schopnost, ale je jedovatý pokud někdo jí jeho listy. Nahoře se proplétá s druhým břečťanem, který se táhne po druhé straně. Nejsou na celém skleníku, jenom tam kde je osidlo.

Takto si představuji zahrádku, geniální zahrádku, ve které budou jak mudlovské květiny tak čarodějnické. Nejsou tam jenom květiny bezpečné, někdy musíme pěstovat i nebezpečné. A musíme si dávat na trpaslíky pozor, když je jich moc mohou poničit úrodu a to my nechceme. Dobré je dát někam i strašáka aby odháněl nevítané hosty v podobě vran a jiných ptáků. Tak vypadá vypadá moje vysněná zahrádka, a takovou ji i mám, bohužel doma.

Ammy Trixit, mrzimor
Slov: 727/ jedna A4


Kam dál