Harry Potter a první LARP

8. března 2016 v 14:30 | Hakky Life |  Příběhy
Víte co je larp? Live action role play. Ano vlastně je to takové hraní na živo a právě my jsme se rozhodli na takovou akci jet. Protože jsem fanoušek Harryho Pottera našla jsem si jednu akci v která se koná právě v České republice. Kdo mohl tušit, že tato návinná hra se zvrhne v něco jedinečného a nebezpečného.

Akce se konala 23. 4. 2016 a kupodivu v Brně. Ja jako brňačka samozřejmě hnedka chtěla na akci jet. Přečetla jsme si pravidla a hurá na věc. Stejnokroj už jsem z jiného larpu měla a jako správná mrzimorská holka jsem si nasadila kravatu žluté barvy, kterou jsem koupila na e-bay, ještě připnout odznáček milované koleje a hurá na věc. Jela jsem tramvají číslo čtyři do města a hodně se těšila na akci, která mě čekala jela jsme tam i se svou drahou polovičkou, půjčila jsem mu kravatu nebelvíru co se mi už dlouho povaluje ve stole. Ale popravdě nesnáším nebelvír, kdyby tam nebyl Potter, polovina lidí má ráda jinou kolej. Malo lidí by se dostalo do Nebelvíru nebudeme si nic nalhávat.
Ale proč jsem s tím začala, ten den byl zvláštní, bylo celkem teplo na dubnové počasí, všude unavení lidé prchající z domovů do pracovního shonu, když v tom jsem uviděla muže v kápy. Překvapeně jsem si protřela oči, že by to byla součást hry? Vystoupila jsem na Malinovského náměstí, je to zvláštní místo lidé se tu nezastaví, behají jak kolečka v hodinách a snaží se nezastavovat koloběh času. Muž pomalu šel k Měninské braně a já se vydala za ním, přítel zamnou.
"Co se děje Keisell?" zeptal se mě když jsme mířili k bráně.
"Viděl jsi toho člověka?" zeptala jsem se tiše a zastavila u brány která tu stála už po staletí.
"Neviděl, o jakém člověku mluvíš? Hele dojedeme pozdě pojď."
Stála jsem tam a koukala na bránu která mě něčím lákala, přítel už byl na odchodu pomalu jsem se otočila a chtěla se rozejít za ním, ale v tom mě cosi zvláštního uchvátilo a já si pamatuji jen černou tmu.

Probudila jsem se na studené podlaze okolo chodili lidé, ale tak divně oblečení. Než jsem se vzpamatovala chvíli to trvalo. Ano, byli oblečení jako kouzelníci, ale to je přece blbost. Rukama jsem se nadzvedla a rozhlédla okolo sebe po … příčné ulici, která ovšem vypadala jako po výbuchu nějakého destrukčního kouzla. Postarší čarodějka vedle mě lehce odkašlala.
"Už jste se přestala válet panenko? Není dobré v této době se takto převádět."
Zamrkala jsem a koukla na ženu. "V teto době? O čem to mluvíte?" v knihách přece Harry Potter vyhrál tak jakou dobu myslí?
"To jste se musela hodně uhodit do hlavy panenko, pojďte pomohu Vám, a raději tiše, někdo by si vás mohl všimnout."
Po chvilce jsme pochopila, Potter se ještě ani nenarodil, přece tyto krámky v jeho době vůbec neexistovali. Žena mě táhla pryč z ulice.
"Mohu se zeptat v jaké jsme době?"
Starší paní nakrčila obočí a povzdychla si. "V roce 1973 holčičko."
Počítala jsem na prstech, v myšlenkách a pak mě to do cvaklo, to snad musí byt zlý sen. Nemohu se pohybovat v době kdy měl Voldemort největší moc to přece nejde!
Posadili jsme se až v hospůdce co byla maličká a plná podivných zjevů: "U zubatého kostlivce." tak se to zde jmenovalo.
"Prosím nevíte co se stalo? Ja do této doby nepatřím!" koukla jsem se vyděšeně na ženu, která mi nevím proč pomáhala.
"Vím, že nepatříš, viděla jsem jak ses sem dostala, vtáhl tě sem ten muž, nevím odkud a jaktože znáš tolik věcí o našem světě, ale celkově vypadáš spíše jako mudlovské děvče."
Zatrnulo mě, když jsme si uvědomila co dělají s mudlovskými šmejdy v knihách. Z nějákého důvodu mě sem přinutili jít a já hloupá jsem šla.
"Možná tuším důvod, ale ..." zamyšleně jsem koukla na ženu. "Není možné aby mě sem vtahli z našeho světa." zavrtěla jsem hlavou. "Jste jen postavy na kusech papírů." lehce jsme polknula knedlík v krku.
"Ano, i ne, kolik lidí veří na Harryho Pottera ve vašem světě povez mi?"
Zamyslela jsem se a pomalu koukla kolem sebe. "Miliony neli miliardy." řekla jsem velice tiše. "Je hodně fanoušků Harryho Pottera."
"A zamysleli jste se někdy nad tím, zda nemrzí jistého pana zla, že nemá taky tolik přiznivců?" povzdychla si. "Chce zabít Harryho Pottera a na to chce využít i tebe děvče máš v hlavě víc než si chceš přiznat, tolik informací o naše světě, jak to skončí. Jestli tě dostane do rukou je náš svět ztracen."
Chvíli se mi třísly ruce, a pak jsem se koukla na ženu, která mi pomáhala. "Mohu se zeptat na vaše jméno?" Zavrtěla lehce hlavou. "Narušilo by to rovnováhu, najdi cestu ven a zachraň se." Zvedla se ze židle, nechala na stole par galeonů a vydala se z hospůdky pryč. Zůstala jsem sama v podivném světě.
 

Mudlové a čarodějové.

9. června 2014 v 19:17 | Hakky Life |  Příběhy
Tato kniha je věnována všem dětem z mudlovských rodin. I mezi čaroději se najdou lidi, kteří mají mudly v oblibě. Také všem mým kamarádům co mě v mém koníčku podporují jmenovitě: Alice von Thean, Blair Taylor, Becca Evans, Merovol Grosse, John Gilbert, Michael Wood, Richard Westwood.

Mudlové neboli ne-kouzelníci. Jsou to lidé jako my, ale neumí žádná kouzla. Žijí na stejné planetě a měli by jsme je tolerovat a respektovat.
Kdysi dávno mudlové a kouzelníci žili pospolu a dokonce věděli, že kouzla existují, jenomže po nějaké době, kouzelníci pochopili, že je mudlové jen využívají a proto se rozhodli od nich izolovat.
Jako dívka z čistokrevné rodiny jsem se často s mudly nestýkala, ale když jsem odjela k babičce na vesnici měla jsem spoustu mudlovských kamarádů. Ti mě zasvětili do jejich života.

Zprvu jsem měla problém, naučit se žít jako mudla. Nepoužívala jsem kouzla, ale měla jsem problém s obyčejnými věcmi jako je vynášení košů, umývání nádobí rukama, no prostě domácí práce. Ale moje nejlepší kamarádka Ive, mě vše naučila. Vždy se smála, že jsem analfabet a nemehlo. Já to vysvětlovala tak, že doma nemusím nic dělat. Brzy jsem začala odkoukávat věci od ní a její maminky, tak mi učení mudlovských věcí šlo mnohem lépe.

Přes prázdniny jsem se toho naučila víc něž, když jsem byla doma. Tam mě otec dlouhou dobu vytloukal mudlovské návyky z hlavy. Ale abych se dostala k jádru věci: ráda bych vlastními slovy popsala co je to být mudlou a čarodějem. Ukázala rozdíly.

Mnoho kouzelníků jimi opovrhuje, hlavně z čistokrevných rodin, ale já si myslím, že i mudlové by se mohli naučit některé kouzelné dovednosti. Třeba takové lektvary, jsou jako vaření. My na to potřebujeme skřítky a oni to zvládají holýma rukama.
Já jsem svůj první štrůdl upekla právě u Ive. Její mamka nám nakoupila potřebné ingredience v obchodním domě a mohli jsme začít.
Nikdy jsem sama nevařila, my na to měli skřítku Weng. Proto to pro mě byl úžasný zážitek. Prvně jsem rozválela lískové těsto. Těžce se válelo válečkem na nudle. Museli bát tenké, ale aby se neroztrhlo. Potom jsem musela nastrouhat jablka. Ty jsem prvně sloupla ze slupky až pak použila struhadlo. Asi desetkrát jsem se strouhala než jsem dostala správný grif. Na těsto jsem nasypala cukr a skořici. Té jsem trochu přehnala. Maminka Ive mi řekla, že bych měla trochu zmírnit, že skořice je hořká a nechutnalo by to tolik.
Na skořici jsem naskládala jablka a zabalila tak že to vypadalo jako housenka. Hrdě jsem dala svůj výtvor do trouby. (Troubu mudlové často používají na přípravu svých pokrmů).
Čekala jsem netrpělivě až budu moct vytáhnout svůj výtvor. Čekání je mudlovská špatná vlastnost. Musí čekat skoro všude. Na autobus, na metro, na jídlo, u doktora no prostě všude.
Konečně jsem usoudila, po tom co mi to řekla maminka Ive, že mohu vytáhnout štrůdl ven. No, nebyla jsem zvyklá a tak jsem si popálila pěkně pracky.
Zatím co mě Ive chladila ruce ve studené vodě. Paní Palmerová chystala buchtu na talíře. Docela jsme si pochutnali, až na tu skořici, které tam bylo požehnaně mnoho.

Další věc. My máme košťata, ale mudlové používají auta. Auto je stroj, který má za úkol dopravit lidi z místa A na místo B. Trvá to nějaký čas. My máme košťata a nebo jednoduší způsob dopravy, letax či přemisťování. Jela jsem autem jen jednou, na koncert metalové skupiny Nightwish. Vylo mi deset a milovala jsem akce s kamarády. Povedlo se nám sehnat lístky. Padlo na to celé moje kapesné.
Jízda s kamarádovou matkou mě dost vyděsila. Prvně nás odstavili na bok policisté - to jsou něco jako naši bystrozoři. Kontrolovaly doklady a zda paní Trenconová nepila alkohol. Pustili nás asi dvacet minut na to. Jeli jsme dál. Na koncert jsme se nedostali, protože auto dostalo smyk na vlhké vozovce a napálili jsme to do stromu.
Odvezli mě do nemocnice U svaté Terezy. Musím uznat, že naše nemocnice je na úrovni. Dali mi na ruku jakousi, sádru a řekli, že tak půl roku mi bude srůstat kost. Poklepala jsem si na čelo. Půl roku? To si snad dělají srandu. Takže mudlové léčí zlomeniny cca 6 měsíců. Takže v této oblasti opravdu vedeme my a jsem ráda, že jsem kouzelnice.

Přeměňování je taky kapitola sama o sobě. My umíme kouzli změnit všechno, ale mudlové to vše přetváří rukama. Když mi bylo devět let, babčini sousedi vytvářeli nový altánek. Jeden den tam stál starý altán a druhý den začali stavět základy nového altánku. Nebo jiný příklad, kdy žena po ránu je unavená a má kruhy pod očima ještě si nenanesla make-up a po chvíli v koupelně se zcela změní v charismatickou ženu, plnou síly do dalšího dne. I mudlové umí kouzlit, ale bez hůlek.

Dějiny čar a kouzel? Podobné jako dějiny ve škole. Učebnice plné různých dat, které si musí děti mudlů zapamatovat aby prolezli do dalšího ročníku. Mě historie vždy bavila, ale podle mě historie v mudlovském světě a kouzelnickém světě je podobná. My se učíme o kouzelnících a oni o vůdcích a válkách. Není tu moc velký rozdíl, všichni si musíme pamatovat významná data.

Přejdu trochu do jiné oblasti. Jsem ráda, že se některé děti mudlů dostanou do Bradavic. Nevím proč mnoho zmiozelských je nemá rádo. Mnoho z těchto dětí jsou nakonec nadaní čarodějové a čarodějky. Dostanou se dál něž my a to máme čistou krev. Tak na co tolik nenávisti? I mezi čaroději se objevují výjimky - Motáci. O tom vím své. Bratr od babičky byl moták, celá rodina ho odvrhla až na mě a babičku. Viděl věci, které mohou jen čarodějové a byla s ním legrace. Mnohdy na něho čarodějové koukali jako na odpad a přitom on si tohle nevybral.
To kde se narodíme nevybíráme my, ale osud a to vy si čarodějové měli uvědomit.

Takže bych chtěla touto knihou říct, že mudlové mají mnohdy těžší život než my. Mávneme hůlkou a máme co jsme chtěli, oni na to těžce vydělávají peníze a to rukama. Proto nechápu čaroděje, kteří chtějí jen čistokrevné rodiny, které se nepaktují s mudly a taky nerozumím černokněžníkům co jim chtějí ublížit. Oni nejsou hrozba. Jsou slabší než my, tak proč se v každé epoše najde člověk co jim chce ublížit?

Hlídky Brno - LARP - Sestry Samarické - 22. 7. 1923

11. dubna 2014 v 21:03 | Hakky Life |  LARP

Hlavní nádraží 22. července 1923 v 12:30. Z vlaku co právě přijel na první kolej vystupuje mladá, ne moc charismatická dívka s vlasy svázanými do culíku. Na tváři má nevinný výraz. Prochází vestibulem při tom kupuje zmrzlinu, protože je horko a než dojde do nově otevřené knihovny bude to trvat. Dva druhy zmrzliny, zbytek byl vyprodaný. Procházka klidným městem jí udělala jenom dobře, než dojedla zmrzlinu došla ke knihovně. Vešla do budovy a zmizela v šeru, kupec již čekal. Anna Lenore Samarická se vydala ke stolku, kde seděl mladý muž s blonďatými vlasy. Zda světlý nebo temný, bylo jedno. Teď šlo o prodej artefaktu.
"Proč jste chtěla schůzku dřív?" muž se na ni temně podíval.
"Situace se změnila" řekla Lenore a posadila se ke stolu. "Máte ty peníze?"
"A vy ten artefakt?"
Vytáhla z kapsy obyčejnou esovou srdcovou kartu, v šeru se třpytila a svítila. Muž naopak vytáhnul paklík bankovek. Anna si je přepočítala, bylo to přesně patnáct tisíc korun českých a předala mu artefakt. "Nikdy jste to nezískal odemne ..." s těmito slovy se rozloučili.
Srdcové eso byla speciální karta, kdo ji nosil nikdy neprohrál sázku. Pro ni k ničemu nebyla, nesázela. Proto putovala za pár šupů dál. Upravila si klobouček a vyšla zase na sluníčko, musela si ještě vyřídit něco na hlídkách, když procházela kolem budovy povšimla si čtyř mužů, kteří spěchali ke knihovně. Takže ti co jsem jim to sebrala se přece jen domákli místo, kde má být prodej.
Vydala se uličkami starého Brna. Když došla ke staré budově, otevřela jsem dveře. Muž u stolečku vypadal staře. Prudce vytáhla dopis a podala mu ho.
"Jdu si pro sestru..."
Muž listoval chvíli spisy a přikývnul. Sestra se dostala trochu do problémů, nechtěla jsem, aby měla víc tak ji poslala k tetičce do Brna.
Teta vypadala překvapeně, že ji vidí. "Jdu si pro sestru, mám čas se už o ni postarat sama ..." poznamenala chladně. Popravdě potřebovala komplice, který by jí pomáhal s dovážením artefaktů do československa.
Otočila se na Karin. "Teď už tě neopustím."

Jejich kroky zamířily do staré hospody "U Krkavce." Posadily se ke stolu a podívaly se na sebe.
"Příště mě laskavě nestrkej k té bábě! Myslím že jsem dost stará na to abych ti pomáhala!" koukla na Annu naštvaně.
"Jsi moje malá sestřička chci tě chránit." Anna netušila jak jí to vysvětlit, věděla že Karin chce už konečně začít pořádně žít, tak ji to tedy umožní, i když tím budou hodně riskovat.
"Máš ty peníze jak jsi mi o nich psala v dopise?"
Anna přikývla. "Kupec se našel, posunula jsem schůzku a měla jsem obrovské štěstí. Ten co jsem mu to ukradla se něják dozvěděl, že to předávám v Brně. Tím se teď netrap." rozhlédla se po pajzlu.
"Pojďme domů, chvíli zase nebudeme vystrkovat nos." zasmála se Anna a zmizely v šeru.

Kam dál

Reklama